Je to téma dne a také pořádný ořech, o jehož rozlousknutí se snaží mnozí. Komunikace totiž zcela nefunguje ani mezi veřejností a NNO, jak nám mimo jiné již léta ukazuje se střídavou úspěšností provozovaná kampaň 30 dnů pro neziskový sektor.

Působení NNO při zastupování zájmů veřejnosti je pro kraje málo výrazné až diskutabilní. Na mnoha místech chybí přesvědčení o tom, že NNO mohou být partnery kraje. Kraj nemá NNO co nabídnout. NNO to chápou, ale nevědí, jak kontakt nastolit. A proto probíhá jakási náhradní, formalizovaná komunikace na úrovni "udělování grantů".

Kraje obvykle volají po sdružování NNO do koalic a sdružení. Žádají, aby NNO na úřad nechodily jednotlivě, ať už požadují cokoliv. "Ať si NNO pro kontakt s námi zvolí zástupce". K tomu právě mají NNO odpor. Nejde jen o konkurenci při získávání finančních prostředků, ale i o to, která z organizací bude přizvána ke konzultacím, jestliže se kraj k takovému kroku odhodlá. Soutěž mezi NNO je veliká. Avšak přistoupí-li NNO na tento způsob vyjednávání, dostanou institucionální rámec a tím i relativní výhodu.

NNO potřebují prostředky na své působení. Kraj může mít potřebu zajistit určitou službu nebo akci, ale tomu se musí NNO přizpůsobit. Obě strany musejí mít zájem dohodnout se. Pro princip partnerství nejsou závazná pravidla, nikde není psáno, jak jej naplňovat. Ani Evropská komise žádné postupy nenařizuje. Navíc v České republice je pohled silně ovlivněn politickou reprezentací kraje. Při vzniku Regionálních operačních programů (ROP) se dařilo. Avšak v momentě, kdy vznikl SROP, se křehké vazby NNO a veřejné správy narušily. Tyto vazby nejsou schopné fungovat na příliš velkém území. Pravděpodobně proto mají mikroregiony tak vysokou míru soudržnosti.

Jak kraje vnímají NNO, jak je třídí? Jsou známy případy, že krajům postačilo zastoupení Hospodářské komory, Svazu průmyslu a obchodu nebo jiného stavovského sdružení. V tom okamžiku vyvstává otázka mandátu NNO v partnerských vztazích ke kraji. Kdo je tím pravým partnerem? Je to sdružení podnikatelů nebo sympatické začínající občanské sdružení? Je to organizace, která se již po léta osvědčuje v určité oblasti? Potom v jaké? Kulturní? Sociální? Ekologické? Je to koalice NNO, jejíž mandát pro zastupování na kraji uznává jen část organizací? Nebo sdružení, které mobilizovalo aktivní lidi v regionu? To, že se NNO jako partner při vyjednávání s kraji objevují jen náhodně, potvrzuje, že tento mandát chybí.

S příchodem pomoci po vstupu do EU jdou tyto pochybnosti stranou a vše se mění. Evropská unie funguje na principu regionů. Kraje NNO potřebují jako partnery a NNO, které mají své projekty dobře připravené, se jimi mohou stát velmi rychle. Znovu se nastoluje otázka sdružování NNO, které se stává dobrým důvodem pro předkládání projektů uskutečňovaných s pomocí EU.

Jak mobilizační, tak servisní role NNO je důležitá. Ale oba druhy NNO musí umět obhájit svůj mandát. Ten nespočívá pouze v odbornosti, profesionalitě, ale také v tom, že NNO reprezentují veřejnost, a že se s touto rolí ztotožňují. Nebo že jsou schopny na určité problémy upozornit. Musí mít proto dostatečný záběr, šíři přesahující partikulární zájmy. To, co prospívá všem, je otevřenost mezi kraji. Osvědčuje se zveřejňování dobrých příkladů, seznamování s řešeními, která přinesla úspěch a zaslouží si i následování.