Jak v EU – a vůbec: JAK DÁL?
V době kdy píši tento článek, není před naším referendem jisté, že občané ČR budou chtít vstoupit do EU - ale předpokládám, že se tak stane: příklad Slovenska tomu nasvědčuje, bylo by nesmyslné být mimo, když všichni naši sousedé v EU budou (nejsme tak bohatí jako např. Švýcarsko, co si může dovolit stát stranou).
Obavy ze vstupu dnes vyslovují nejvíce důchodce. Jaké to bude v EU pro nás - vozíčkáře? Velkým kladem pro nás je, že prostřednictvím Evropského sociálního fondu (ESF) by se měly odstraňovat sociální a ekonomické rozdíly nejen mezi regiony, ale má se jím podporovat také sociální integrace a zmírňovat nerovnosti. Příkladem toho mohou být programy na začlenění znevýhodněných skupin - např. svobodné matky či my - zdravotně handicapovaní! - na trhu práce, celkem na to náš stát z ESF během let 2004 - 2006 může využít k financování příslušných projektů 374,6 milionů eur (což je zhruba 11,613 miliardy Kč). O tyto peníze však nemohou požádat jednotlivci, ale jen příslušné organizace /též např. naše Liga vozíčkářů, Asociace myopatů či POLIO, Sdružení zdravotně postižených atp.) které budou realizovat činnost pro cílové skupiny těmi programy vymezené a jim určené. Nutno však zdůraznit, že tuto nesporně velikou pomoc mohou získat zdravotně postižení v produkčním věku (tedy zaměstnaní či pro ně schopní a o ně usilující).
Nepracující důchodci - jak už dnes přiznává většina ekonomů - to budou mít nejspíš o trochu horší už jen proto, že důchody budou zaostávat za předpokládaným vývojem mezd, valorizace důchodů se budou nejspíš opožďovat - a naproti tomu ceny potravin přijetím evropských norem tu a tam porostou (nebude to nejspíš tak zlé: už dnes jsou mnohé ceny plně srovnatelné s těmi evropskými kdekoliv jinde - vedle právě potravin je to nejmarkantněji vidět právě např. u cen spotřebního zboží!). Jistěže ne také všude: po zrušení cel a zvýšením konkurence mnohé ceny by měly zákonitě i klesnout.
Přesto se asi kupní síla větší části našich důchodců nejspíš sníží, ač asi příliš bolestné by to nemělo být...
Víc starostí nám přibude při uskutečňování tvrdé ekonomické reformy v našem státě, co byla nedávno vládou odsouhlasena (je otázkou, co s těmito návrhy ještě udělá Parlament ČR, jež je musí pak ještě schválit.
Už jsem zmínil programovou snahu o zpomalení valorizace důchodů, nejspíš bude stop! valorizacím všech ostatních dávek: v prvé řadě asi příspěvku pro bezmocnost (ten je závislý na životním minimu, jež také asi zůstane stát...). Podobně min. mzda, dnešní nízký příspěvek na bydlení invalidy, už snížený příspěvek na užívání ortopedických pomůcek (tzv. "ošatné") a všechny podobné možné dávky další se asi delší čas zvyšovat nebudou - nejsou na to peníze! Zpřísní se nejspíš také dávky v nezaměstnanosti (příliš kritizované dnes, že jsou zbytečně vysoké a nemotivují k hledání nového zaměstnání), zruší se snad i potřebné (?) atd. - uvidíme, co v tvrdém jednání s odbory a posléze v Parlamentu ČR se snad ještě z prvotních návrhů změní. Už dnes je však jasné, že daňovými úpravami se zdraží alkohol a cigarety (což by nás iritovat snad nemělo), nejspíš i benzín (toť velmi bolestné pro naše auta invalidů!) a některé služby (u servisních služeb opět postihující invalidní motoristy!), také telefon by měl zdražit a internet rovněž...
Zvlášť bolestné pro nás je nesplnění slibu ministerstva zdravotnictví, že se bude přednostně (?!) zabývat postavením zdravotně postižených, neboť v návrhu o zdrav. péči není nám opět věnována dostatečná pozornost, jak to výslovně takto kritizoval i vládní zmocněnec pro lidská práva.
Nejspíš se opět nedočkáme kýženého zákona nahrazujícího původní zákon o soc. pomoci (prý už vytvořen panem ministrem sociálních věcí Vodičkou pak odsunut, přepracován, připomínkován a dtto znovu a znovu...), kde má být zmíněna i pomoc osobní asistencí - ta se snad brzy jiným zákonem prosadí pro zdravotně postižené děti v základních školách (možná i dalších... - zákon postoupil do 2. čtení v našem Parlamentu ČR), ale neméně potřebné této pomoci jsou i osoby starší či velmi tělesně postižené (často jde o osoby tytéž: každý invalida zestárne k bezmocnosti či naopak každý jen starý člověk se stářím dostává blíž a blíž k tomu invalidnímu křeslu!). Je víc než smutné, že právě tito občané čekají na tuto možnou pomoc už přes 10 let marně a jen smutně hledí přes hranice, kde tato pomoc je zcela běžná (je uzákoněna už pár let i na Slovensku!).
Ale vraťme se k očekávané ekonomické reformě: ta bohužel postihuje nejvíce sociální vrstvy, kam bezesporu vozíčkáři též patří.
Chápeme, že nelze donekonečna dělat jen dluhy, jako to šlo dosud, nějaká reforma v našem hospodářství je bezesporu nutná, ba dlouho už žádoucí, opravdu by se mohlo stát, že by brzo nebyly peníze ani na naše důchody (známý příklad Argentiny před pár lety ukazuje, že i stát může zbankrotovat!), ale je nutno dělat tuto reformu velmi citlivě a možná tak, aby nebyla zaměřená jen ve směru "utahování opasků" i těch nejvíce postižených (např. nás - invalidů), ale směřovala i do oblastí pro stát příjmových: důslednější výběr dosud neuhrazených daní plus dalších poplatků a cel, šetření na státních výdajích od všech ministerstev a úřadů až po úspory komunální. Rozbujelá administrativa by se měla výrazně omezit, mnohá ministerstva by se dala zrušit, o drahém Senátu se totéž hovoří už dlouho, i poslanecká sněmovna by mohla být menší (tak jak to mají mnohé státy počtem obyvatel nám podobné...). Neslibovat zvyšování platů státních zaměstnanců, nebát se tam ubrat přebytečných pracovních sil (při menším počtu dětí je stále víc učitelů, ležel jsem na nemocničním oddělení, kde je dnes cca dvojnásobek lékařů, co před lety při stejné lůžkové kapacitě - atd., atp.).
Zde všude jsou stále velké rezervy, kde možno v souhrnu ušetřit kupu tolik potřebných peněz jinde - jen k tomu najít dostatek té nutné odvahy!
Je zajímavé, že ekonomové tvrdí, že v těchto rezervách je možno najít taktéž 60 - 80 miliard korun, aniž by tím byly tvrdě postiženy konkrétní skupiny nejtíže nás zdravotně postižených - a podobných sociálních skupin.
Možná, že diskuse na stránkách našeho časopisu by nalezla ještě lepší řešení, než ta, jež naznačuje dnešní zamyšlení, v každém případě je vítána...
Autor: Oldřich Erben Zdroj: Časopis Vozíčkář 3/2003 |