Nová doba se již stačila výrazně podepsat na tváři Jihlavy i jejího hlavního náměstí. Socialistická šeď a omšelost se stala minulostí, ale něco z této doby stále ještě přetrvává. Jihlava zůstává městem převážně pro zdravé občany, vozíčkář se ani na Masarykově náměstí sám téměř nikam nedostane. " Bezbariérové by přitom měly být již téměř deset let všechny veřejné budovy a prostranství," vysvětluje Ivo Krajíček z místní organizace Svazu tělesně postižených. Služeb průvodce musí využít i v případě cesty městskou dopravou. Ani do těch několika málo nízkopodlažních trolejbusů, které křižují krajské město, není totiž většinou schopen kvůli nízkým hranám zastávek bez pomoci vyjet. " Tato potíž se díky spolupráci s náměstkem primátora Vladimírem Hinkem začíná pomalu zlepšovat. Nové zastávky, například před Delvitou, domem kultury nebo autobusovým nádražím, jsou již v pořádku," objasňuje Ivo Krajíček. Nejlepším způsobem dopravy do centra tak zůstává jízda autem. Po zaparkování vozu na místech vyhrazených pro imobilní občany před poštou na horní straně Masarykova náměstí směřuje však cesta vozíku na chodník pouze oklikou. Vede do protisměru na přechod v Křížové ulici, nebo po ploše parkoviště až na začátek ulice Komenského. Pouze tam jsou snížené nájezdy na chodník. Volný pohyb umožňuje vozíčkáři jen pěší zóna. Přes její začátek v ústí Benešovy ulice také jedině může proniknout na chodník vedoucí podél západní strany náměstí. Další přechody, kde jsou vhodné nájezdy pro vozík, najde v ústí ulice Matky Boží a mezi zastávkami městské dopravy u kašny Amfitrité. Dostane se tak sice na vlastní prostranství Masarykova náměstí, ale dále ne. Končí ve slepé uličce a vrátit se může pouze v protisměru. Všude jinde mu brání v cestě vysoké obrubníky chodníků. Lepší osud však nečeká vozíčkáře ani ve většině budov okolo náměstí. Buďto jsou zcela bariérové, jako například obě pasáže na jeho západní straně, nebo kladou do cesty alespoň jeden schod. " To platí o vstupu do staré radnice, kde je podlaha za vraty výrazně níže než chodník. Další prostory magistrátu ale již většinou přístupné jsou a z nepřístupných míst přijdou úředníci do zvláštní místnosti v prvním patře, kam se s vozíkem dostat dá," potvrdil Ivo Krajíček. Nově budované a rekonstruované prostory jsou již řešeny bez překážek, ale někde za cenu postavení imobilního člověka jako občana druhé kategorie. Nemůže totiž hlavním vchodem a musí jet značnou oklikou, jako na hlavním vlakovém nádraží. Autobusové nádraží je na tom ještě hůře, protože zde jsou oklikou přístupná pouze nástupiště, do hlavní budovy nemá vozíčkář šanci proniknout. Někde však již pochopili, že lidé jsou různí a je třeba vyhovět všem. " Pravé oázy pro vozíčkáře představují supermarkety, autosalóny a benzinové pumpy. Ty jsou stavěny jako zcela volně přístupné již dávno," uzavírá Krajíček.