Soběslav - Bývalá ředitelka Rolničky Ruth Šormová spolu s odbornou veřejností, zdravotně postiženými i jejich blízkými tvrdí již řadu let, že asistenti jsou pro handicapované nenahraditelní. Usilují o změnu zákona, který preferuje klienty v ústavech, kam směřuje většina finančních prostředků.

Čtyřiadvacetihodinová péče o postižené dítě bývá často nad fyzické i psychické síly jejich blízkých. Lenka Dvořáková má před sebou 9. třídu, přestože je fyzicky neschopná pohybu a používá vozík, je premiantem třídy. Její maminka Ludmila říká, že je to i zásluhou asistentky Zdeňky Kopecké, která ji každé ráno vyzvedne a po vyučování jí přiveze domů. Rodiče to považují za velkou pomoc a říkají, že práce svědomité asistentky je darem, který se nedá slovy ani vyjádřit.

"S Lenkou pracuji pět let. Přestože se jedná o psychicky i fyzicky náročnou práci, dělám ji ráda. Kromě pocitu potřebnosti a smyslu této činnosti si musí člověk ke svému klientovi vybudovat jakýsi niterný vztah," vysvětluje asistentka Kopecká. Zmiňuje, že Lenka je i přes svůj handicap velmi nadaná, přesto je neméně důležitá spolupráce asistenta s učitelem. V hodinách matematiky nebo češtiny je koordinace žáka a asistenta nezbytná. Snem Lenky je dostat se na gymnázium, a pokud prý udělá přijímací zkoušky, jsou profesoři i tamní ředitel odhodláni vytvořit jí podmínky pro studium.

Problémem nejedné školy je, že v budovách stále přetrvávají bariéry, několikapodlažní objekty nemají osobní výtahy. Asistentka je proto vděčná Lenčiným spolužákům, kteří ji pomohou vynést do poschodí, případně jí pomáhají při mimoškolních aktivitách. "Integrace je vzájemně prospěšná," zdůrazňuje Kopecká.

Zdravotně postižení předali do parlamentu doplněk k zákonu, podle něhož by částka směřovaná do ústavů pro zdravotně postižené mohla být poloviční, tedy snížená z 30 na 15 tisíc měsíčně a směřovala by rovnou k postiženým. Tím by se prý zkvalitnil život nejen v domácím prostředí, ale s pomocí asistenta by se kvalita života a mnohdy i prospěšnost pro společnost ještě zvýšila.