Ve dnech 10. - 12. června 2003 jsem se jako zástupce SKOK zúčastnila studijní cesty více jak 30 reprezentantů českého neziskového sektoru do Bruselu, kterou pořádala Nadace rozvoje občanské společnosti pod patronací pana velvyslance Pavla Teličky - vedoucího české delegace u Evropské komise.
Již v průběhu cesty do Bruselu jsme obdrželi informační a analytické materiály, které nás měly připravit na jednotlivé diskusní bloky. Jako velmi užitečná se zejména ukázala brožura o fungování a jednotlivých orgánech EU, stejně tak, jako analytický materiál o situaci neziskového sektoru v ČR, který připravila nadace VIA. Dlouhé cestování jsme také využili ke vzájemnému seznámení a představení jednotlivých neziskovek, které se cesty účastnily. Ukázalo se, že se organizátorům podařilo vybrat co nejširší oborové zastoupení neziskovek.
První den studijní cesty byly na programu schůzky s úředníky Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropského ekonomického a sociálního výboru.
Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí z přístupového procesu, jak obratně či neobratně vyjednávali naši úředníci a politici. Bohužel v mnohých z nás vznikl pocit, že ne vždy využili všechny možnosti, které jim byly v průběhu přístupových rozhovorů a vyčleněných fondů k dispozici. Příkladem může být např. program ke zmírňování chudoby a sociálního vyloučení, do kterého se Česká republika jako jediná z přistupujících zemí vůbec nezapojila nebo skutečnost, že téma nestátního neziskového sektoru, potažmo občanské společnosti jako takové, nebylo téměř zmiňováno. Překvapila nás také "perlička" jednoho informovaného vysokého úředníka komise, že např. některá česká ministerstva zapomněla dát do svých rozpočtů zahraniční cesty svých expertů, kteří měli za ČR v EU vyjednávat.
Všichni, s kým jsme se v Bruselu sešli, opakovali, že EU nám, jako neziskovkám přímo nepomůže, že je nutné stále vyjednávat a nutit české politiky a úředníky, aby důsledně uplatňovali principy samozřejmé v EU jako je komunitní vyjednávání a plánování, sdílená demokracie, princip subsidiarity, a k jejich přesvědčování využívat všechny nástroje, které nám demokratický systém umožňuje, jako jsou dopisy a urgence jednotlivým poslancům, účast na veřejných slyšení, zapojení sdělovacích prostředků atd. Zároveň nás však ujistili, že jak oni, jako úředníci Evropské komise, tak zejména "sítě" NNO na evropské úrovni, nám budou nápomocni v tomto nelehkém konání.
Druhý den studijní cesty byl celý na téma evropských zastřešujících organizací NNO a síťování NNO. Setkali jsme se s řadou zástupců těchto organizací, kteří nám jednotlivé platformy představili a zdůraznili výhody takového partnerství. Mezi nejznámější patřili zástupci
ECAS - servisní organizace se sídlem v Bruselu, zajišťující různé služby pro NNO - zejména však pokud se týká prosazování zájmů občanů - "participative democracy",
Open Society Institute Brussels, který vytváří servisní síť pro Sorosovy nadace v Evropě a ostatních částech světa. Zástupkyně nám sdělila, že v přistupujících zemích se jejich nadace soustřeďuje zejména na monitorování demokracie, dodržování lidských práv a dodržování principu podílení se občanů na demokratických rozhodovacích mechanismech. Zdůraznila také nezbytnost sdružovat se, zejména pak na sektorovém principu.
Charities Aid Foundation - má za sebou 70-ti letou historii. V nových členských zemích budou podporovat a již podporují hlavně vytvoření systému fungování NNO, jejich rozvoj a udržitelnost. Zmíněn byl např. program, kdy zaměstnanci velkých podniků přímo odevzdávají část své mzdy na konkrétní charitativní projekt.
European Foundation Centre, který vytváří most mezi donátory, zejména z neevropských zemí.
East West Institute s centrálou v New Yorku je především "think tank" a "action tank", který pomáhá vytvářet sítě NNO, hledat partnerství uvnitř i napříč jednotlivých sektorů.
Velmi zajímavá byla pro nás schůzka s polským reprezentantem NNO panem Pawlem Krzeczunowiczem. Polsko má totiž jako jediná z příštích členských zemí svého zástupce přímo v Bruselu. Pawel si vůbec nedělá nároky na reprezentaci všech polských NNO, nicméně velmi úspěšně funguje jako servisní středisko pro polské NNO, propaguje je na evropské půdě, sleduje nejnovější trendy politiky EU vůči NNO sektoru a je partnerem úředníků i politiků EU, pokud se něco chtějí o tomto sektoru v Polsku dozvědět.
V této souvislosti mě napadla otázka (na kterou zatím nemám jednoznačnou odpověď) proč NNO v České republice stále efektivní a účelnou míru spolupráce hledají a proč je mezi námi tolik vzájemné nedůvěry. Samozřejmě vím, že sektorově se již tato spolupráce daří. Musíme však mít na paměti, že to je teprve první krok a že Evropa, pokud budeme chtít, aby náš hlas byl slyšet, po nás bude chtít daleko náročnější spolupráci.
Pokud tedy shrnu, čím mě cesta do Bruselu obohatila, bude to zejména:
- jistota, že české neziskovky mají velmi kvalitní a životaschopný lidský, motivační a kreativní potenciál
- ujištění o tom, že pomocnou ruku a ideový rámec nám sice v Bruselu poskytnou, ale nic za nás neudělají, musíme si vše vydobýt na naší národní úrovni sami
- z dlouhodobého hlediska se nám vyplatí efektivně spolupracovat a sdružovat se na národní i mezinárodní úrovni
- osobně bych podpořila i vznik centrály NNO v Bruselu zastupující více přistupujících zemí.
V Praze 27. 6. 2003