Zaměstnávání osoby se ZPS zakládá nárok na slevu na dani
Pokud u mě pracuje v nestátním zdravotnickém zařízení na dohodu o pracovní činnosti osoba se změněnou pracovní schopností, mám nárok na odpočet z daně, případně na snížení základu pro výpočet daně z příjmu osoby samostatně výdělečně činné? Byl by nárok na daňovou úlevu, kdyby se jednalo o zaměstnance přijatého na základě pracovní smlouvy?
Pokud byla osoba se ZPS (pracující na dohodu o pracovní činnosti nebo v rámci pracovní smlouvy) třeba i několik měsíců v pracovní neschopnosti a pobírala dávky nemocenského, může její zaměstnavatel uplatňovat srážku z daní za celý rok, nebo jen za dobu, kdy osoba se ZPS pracovala?
Z. B.
Na základě skutečnosti, že jako osoba samostatně výdělečně činná zaměstnáváte osobu se změněnou pracovní schopností, vám vzniká nárok na slevu na dani z příjmu. Nárok na uplatnění nezdanitelné části základu daně ani na uplatnění položky odčitatelné od základu daně vám uvedená skutečnost nezakládá.
Zmíněný institut slevy na dani je upraven v ustanovení § 35 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. V důsledku uplatnění slevy na dani se daňovým poplatníkům, kteří jsou fyzickými osobami ve smyslu ustanovení § 2 zákona daň snižuje o:
a) částku 18 tisíc Kč za každého zaměstnance se změněnou pracovní schopností a poměrnou část z této částky, je-li výsledkem průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců desetinné číslo,
b) částku 60 tisíc Kč za každého zaměstnance se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením a poměrnou část z této částky, je-li výsledkem průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců desetinné číslo.
Pro výpočet slevy na dani je podle ustanovení § 35 odst. 2 významný právě průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se změněnou pracovní schopností a zaměstnanců se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, který ovlivňuje výši slevy v případě, že zaměstnanec nepracoval u poplatníka na plný úvazek daný zákonnou pracovní dobou, případně že u poplatníka nepracoval celý kalendářní rok. Uvedený přepočtený počet zaměstnanců se vypočítá za příslušné zdaňovací období jako podíl celkového počtu hodin odpracovaných těmito zaměstnanci u poplatníka, zvýšený o neodpracované hodiny v důsledku čerpání dovolené na zotavenou, překážek v práci a pracovní neschopnosti, za kterou jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění a celkového ročního fondu pracovní doby připadajícího na jednoho zaměstnance. U každého ze zaměstnanců lze pro účely výpočtu podle předchozí věty uplatnit nejvýše počet hodin vyplývající z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a délky trvání pracovního poměru v příslušném zdaňovacím období. Výše slevy na dani se vypočítá jako součin průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců (zaokrouhleného na dvě desetinná místa) a částky 18 tisíc, respektive 60 tisíc korun.
Zákon o dani z příjmu nerozlišuje ohledně nároku na slevu na dani situace, kdy zaměstnanec pracuje u poplatníka na základě pracovní smlouvy, od případů, kdy je pracovní vztah mezi poplatníkem a osobou se změněnou pracovní schopností založen dohodou o pracovní činnosti. V obou těchto případech je nárok na slevu za výše uvedených podmínek dán.
Rovněž pokud je osoba se změněnou pracovní schopností dlouhodobě v pracovní neschopnosti, může její zaměstnavatel slevu na dani uplatnit (viz výše výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců).
Autor: Mgr. Aleš Buriánek Zdroj: Zdravotnické noviny, 4.7.2003
|