Názory ministerstev a zdravotně postižených na kapitační příspěvek se rozcházejí
V průběhu veřejného slyšení senátu k zákonu o sociálních službách (informovali jsme o něm v ZDN 25/2003) se představitelé zdravotně postižených, zástupci neziskových organizací, ministerstva financí i ministerstva práce a sociálních věcí, poslanci a senátoři vyjadřovali také k otázce financování sociálních služeb. Výsledek diskuse lze shrnout stručně: názory se zásadně rozcházejí.
Účastníci veřejného slyšení se rozdělili zhruba na dvě skupiny. Na jedné straně zástupci zdravotně postižených a někteří pravicově orientovaní politici trvali na principiálních požadavcích vyžadují-cích zásadní systémové změny v oblasti veřejných financí (peníze by měly jít za klientem, který si na trhu služeb nakoupí, co potřebuje), na druhé straně zástupci ministerstev a nestátních neziskových organizací obhajovali model financování služeb v závislosti na komunitním plánování obcí (v intencích probíhající reformy veřejné správy a veřejných financí). Ve spletité diskusi šlo každému ze zúčastněných o něco trochu jiného, podle toho, z jaké pozice se na financování služeb dívá.
Principy zdavotně postižených
Hledisko zdravotně postižených, vedle seniorů největší skupiny uživatelů, které se návrh zákona bezprostředně dotýká, nejvýstižněji vyložila Jana Hrdá z Národní rady zdravotně postižených. Podle ní především při tvorbě zákona, který má být jedním z pilířů sociální politiky státu, nelze ustoupit od principů, které zaručí, že zdravotně postižení nebudou i nadále druhořadými členy společnosti, což do budoucna znamená možnost řídit si vlastní životy. Současný nespravedlivý, ale "pohodlný stav", kdy limitované kapacity ústavů sociální péče a pečovatelské služby určují status quo, takže náklady nerostou, a kdy na druhé straně spousta lidí žije doma v katastrofálních podmínkách, je podle ní třeba změnit. "Jestliže si tato společnost má nárokovat název civilizovaná, nemůže u toho setrvat. Prostě je třeba změnit systém tak, aby lidem, kteří potřebují pomoc, byla tato pomoc poskytnuta," uvedla J. Hrdá. K zajištění pomoci podle ní nestačí nárok na posouzení sociální situace obsažený v návrhu zákona. "Musí být jasně deklarováno, že kdo pomoc potřebuje, tomu bude poskytnuta," prohlásila J. Hrdá a přidala magickou formuli "ze zákona". O nároku na pomoc za jasně stanovených podmínek musejí podle ní rozhodovat nezávislí odborníci a nikoli obec, která má služby financovat a kritéria pro posuzování by nastavovala podle aktuálního stavu svých financí. "Nyní jsme u toho - jestliže budou stanoveny podmínky nároku na službu a jestliže ten nárok bude stanoven, je zřejmé, že to nemůže ufinancovat obec, jejíž příjmy jsou jenom omezené, že to musí být z rozpočtu, který je ústřední. Tak jako je dáno, že dávky a důchodové zabezpečení jsou ze státního rozpočtu, tak také tyto služby musejí být placeny ze státního rozpočtu, a to nárokově," vyjádřila požadavky zdravotně postižených J. Hrdá s odůvodněním, že si jinak nedovede představit, že bude spravedlivě, to znamená stejně, uspokojena potřeba každého jednotlivého člověka na každém místě republiky. "Nikoliv v Karlových Varech tak a na Ostravsku jinak," dodala.
Námitky proti "principům" a jejich vyvrácení
První námitkou proti adresnému poskytování peněz na sociální služby je podle J. Hrdé to, že zdravotně postižený člověk (nebo jeho rodina) může kapitační příspěvek zneužít. "Jestliže se tolik obáváme, aby někdo nezneužil částku v hotovosti, je to možné vyřešit nějakou poukázkou nebo převodem z účtu na účet. Dneska je to už tak obvyklé, že to ani není dehonestující," řekla k tomuto tématu J. Hrdá.
Druhá námitka vychází z obav některých ústavů sociální péče. "Jestliže budou služby placené kapitační dávkou přímo lidem, pak se některé služby, a to zejména v ústavní péči, neudrží. To je samozřejmě možné. Jsou ústavy, které z toho mají velké obavy," uvedla v parlamentní diskusi zástupkyně zdravotně postižených s tím, že jde samozřejmě také o efektivitu, otevřenost a finanční únosnost ústavních služeb. "Myslím, že postupné rušení nebo snižování počtu ústavů není tou nejhorší cestou a že to vůbec neuškodí," dodala nicméně J. Hrdá.
Další námitka podle ní vychází z toho, že pokud by se zkoumaly nároky lidí, kteří potřebují pomoc, dostalo by se do systému více lidí. "Připouštím, že je to možné a považuji to za navýsost spravedlivé. Jestliže se dostanou do systému lidé, kterým dosud nebyla poskytována adekvátní pomoc, a jestliže se jich tam dostane více, mám za to, že stát je povinen jim tuto pomoc poskytnout," uvedla J. Hrdá s dodatkem, že je zajisté možné nastavit parametry tak, aby se systém nezhroutil.
Z druhé strany: kraje, obce, peníze, síť služeb
Podle náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Ludmily Mülerové ani krajské ani obecní samosprávy nebudou chtít hospodařit na principu přidělování dotací shora. Proto je připravována novela zákona o rozpočtovém určení daní, která má zvýšit podíl finančních prostředků plynoucích krajům a obcím do tzv. sdílených daní, a je přirozené, že kraje a obce budou chtít zcela samostatně rozhodovat o rozsahu a účelu užití finančních prostředků. Podle náměstkyně Mülerové je za této výchozí situace problém především v tom, že pro sociální oblast neexistuje dostatečná právní úprava - samospráva bude mít peníze, ale nemá pravidla, jak jich používat. "Z našeho pohledu je tím bílým místem právě oblast sociálních služeb. Ostatní dávkové systémy pro sociálně potřebné budou řešeny samostatným zákonem o hmotné nouzi a samostatným zákonem pro osoby se zdravotním postižením. Tak to bylo dohodnuto i na jednání koaličních partnerů v Kolodějích," uvedla L. Mülerová. Možnost klientů ovlivňovat sociální služby, zakotvená v návrhu zákona, je podle ní velmi vysoká. "Může to udělat jako účastník systému plánování služeb. Pokud v místě, kde žije, nenalezne takovou sociální službu, jakou by potřeboval, může si zvolit jiné místo a jinou službu. V tomto případě se bude obec finančně spolupodílet na zajištění takové služby," řekla v senátu L. Mülerová.
Zástupkyně ministerstva financí - ředitelka odboru financování sociálního zabezpečení, zdravotnictví a veřejného zdravotního pojištění Jarmila Fuchsová - výše uvedené stanovisko potvrdila. "Veřejné finanční prostředky jsou konečnou tečkou reformy veřejné správy a na tyto veřejné peníze lze pohlížet jako na peníze, které kraji nebo obci de facto patří. Jak jinak a z čeho by byl kraj schopen plnit své nové zřizovatelské funkce," položila si v senátu řečnickou otázku J. Fuchsová. Podle ní ministerstvo financí preferuje přenos těchto peněz rozpočtovým určením daní před dotačním vztahem, který je vlastně přidělováním peněz orgánu na činnosti, které jsou v jeho působnosti a odpovědnosti. "Návrh rozpočtového určení daní, který je nyní zpracován, je však výrazně daleko od těchto představ a zachovává kombinaci finančního toku prostřednictvím rozpočtového určení daní s dotačním vztahem," uvedla ředitelka Fuchsová.
Neslučitelné koncepce?
"Pokud chceme, aby všichni občané, kteří potřebují sociální služby, měli rovné podmínky, pak musejí všichni dostat stejnou podporu státu či obce k tomu, aby si tyto služby mohli koupit. Nejde o to, že se obce budou starat o různé druhy služeb. Dnes jsou si občané rovni a nerovni, protože na jedny přispívá stát 80 tisíc korun ročně, na druhé pouze 40 nebo 30 tisíc. To lze odstranit jedině kapitační platbou. Znamená to, že klient bude představovat jasnou kupní sílu. Ta potom bude podněcovat nejen obce, ale i další poskytovatele sociálních služeb, aby tyto služby poskytovali," řekl v senátu předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása. Podle senátora Tomáše Julínka je druhá etapa veřejné správy v přímé kontradikci s individuálním pojetím sociální pomoci. "Vůbec s ním nepočítá, podobně jako zákon o rozpočtovém určení daní a ostatní zákony, které se týkají veřejné správy a obcí," komentoval průběh diskuse T. Julínek.
Autor: Josef Gabriel Zdroj: Zdravotnické noviny, 4.7.2003
|