Pardubice - Matky dvou postižených dětí Iva Bandžuchová a Hana Korfová mají za sebou velmi rušné měsíce. Jejich synové Martin a David letos skončili ve Specializované škole Svítání pátou třídu, od září měli buďto začít docházet na jinou školu nebo propadnout. I přes doporučení odborných lékařů totiž neuspěli nejen ve své spádové škole v Ohrazeních, ale ani na Studánce, která má jako bezbariérová škola integraci postižených dětí přímo ve svém zaměření. "Martina se pokoušíme integrovat na běžnou základní školu šest let, už od první třídy. Nejprve jsme oslovili spádovou školu v Ohrazenicích. Tam nám byla umožněna částečná integrace, Martin chodil společně se svým asistentem do školy vždy na několik dnů v měsíci a přitom byl kmenovým žákem školy Svítání,"líčí Iva Bandžuchová. Zpočátku bylo všechno v pořádku, první třída byla v přízemí, postupně se ale objevovaly problémy schody, malé učebny. Ve Svítání je ale základní škola pouze do páté třídy, pak by museli chlapci propadnout a nastoupit do zvláštní školy. "V pololetí páté třídy měl Martin na vysvědčení jen jednu dvojku, a tak nám učitelka řekla, že s jednou dvojkou na vysvědčení ho prostě propadnout nemůže nechat, a také já jsem s přestupem na zvláštní školu nesouhlasila,"říká matka Martina. Podobný problém řešila i Hana Korfová. Oba chlapci mají psychologické vyšetření, že jsou schopni absolvovat běžnou školu. Martin získal potvrzení od klinické psycholožky Krejčířové z Thomayerovy nemocnice, David z Centra pro nevidomé v Praze. Od ledna proto začaly obě ženy hledat školu. "Pro kluky má běžná škola své výhody i nevýhody. Ve Svítání je malý počet dětí ve třídách, učitelka se může jednotlivým žákům víc věnovat. Zároveň je ale taková škola bavlnka, hezký, přívětivý skleník. Běžná škola připomíná mnohem víc skutečný život, děti tam budou mít šanci víc se otrkat. Vůbec proto nepřemýšlím, že by to klukům ve škole nešlo,"říká Korfová. Původně se matky obrátily na spádovou základní školu. Ředitel jim ale udal důvody, proč jej integrovat nelze. Kontaktovaly tedy bezbariérovou školu na Studánce. Ani tam se ale nesetkaly s pochopením. ZŠ Studánka se podle zástupkyně ředitele Jaroslavy Oplatkové snaží o integraci tělesně či smyslově postižených dětí přibližně deset let. Nyní ji navštěvují čtyři žáci s tělesným postižením. "Dvě děti, které k nám chtěly maminky přihlásit, nemůžeme přijmout pouze z kapacitních důvodů. Postižené dítě vyžaduje zvýšenou péči a menší kolektiv ve třídě. V šestých třídách ale u nás bude příští rok osmadvacet dětí. V nich by byla integrace velmi obtížná,"říká Oplatková. Případy všech dětí integrovaných v této škole se prý řeší nejméně jeden rok před vstupem. V tomto případě se ale o jednání dozvědělo vedení školy údajně až 22. května 2003. Škola poté navrhla nějaké řešení situace, které ale přítomná maminka jednoho z chlapců odmítla. "Když jsem se poprvé bavila se studáneckou školou, měli již dopředu připravený seznam možností, kam syna umístit, jenom aby nemusel chodit k nim navštěvovat školu v Hradci Králové, internát v Praze, individuální plán výuky doma. Všechna řešení jsem odmítla, protože nejlépe bude synovi tehdy, když bude chodit do školy v Pardubicích,"říká Hana Korfová. Podle Oplatkové by bylo přijetí dvou dětí pro školu finančně neúnosné. "Jsme bezbariérová škola a samozřejmě bychom děti s postižením přijali. Vše je ale otázka peněz,"hájí se Oplatková. Oba chlapci budou nakonec od září docházet jinam, na ZŠ Bratranců Veverkových. "Může se stát, že kluci normální základní školu nezvládnou, ale to se může stát každému dítěti. Chceme to prostě zkusit,"uzavírá Bandžduchová.