Využití dramatické výchovy v praxi
Učím téměř 20 let v různých mateřských školách. Moje současné pracoviště je Speciální mateřská škola při lázních ve Velkých Losinách. Jsou zde tři pavilony, ve kterých jsou zřízeny třídy mateřské školy a učitelky se na pavilonech střídají.
Dramatickou výchovu používám denně, jak při motivacích k činnostem a zaměstnáním, tak k dramatizaci pohádek, básní, písní i tanečků. Bez ní bych si činnost dětí v mateřské škole nedokázala představit. Kašpárek otevírá divadlo, loutky mluví o jaru, "zvířátkové" čepičky na hlavách dětí s nimi hrají pohádku O budce …. Takto motivovaná činnost zaujme všechny děti, dovedou se při dramatizaci postupně otevřít, mnohdy zahrát situace, kterými vysvětlují svoje chování, mnohdy zlobu, lítost, strach i radost.
V současné době působím na pavilonu neurologickém, kde se střídají děti s neurologickým postižením, mentálním postižením různého stupně i s postižením pohybového aparátu, tzn. děti na vozíčku, které nikdy nepoznají, co je to rozběhnout se na jarní louce. Těm všem se snažím různými způsoby, tedy i dramatickou výchovou, umožnit kontakt se skutečností. I různě postižené děti mají svůj svět a je velmi zajímavé a poučné ho sledovat při vyjadřování pocitů právě v dramatizaci. Je velmi obtížné vysvětlit těmto dětem podstatu dramatizace, nechápou často vazby mezi hrou a skutečností, jejich život je jedna velká hra.
Dramatickou výchovu používám k lepšímu poznání dětí, neboť se v lázních střídají po několika týdnech. Práce je pak o to náročnější než v kmenové škole, protože čas na individuální práci s dětmi je velmi krátký. Při hře se pak více otevřou, mohu je lépe pochopit.
Hrajeme zvířátka na dvorečku, kytičky na louce. Kose z písničky, princezna z pohádky. Mraky na obloze, hudbu a pocity. Smutek, pláč, radost, veselí. Mohou se zasmát, pokud je jim do smíchu, vykřičet, když je něco bolí ….
Autor: Zdeňka Cvetkovská Zdroj: Časopis Vozíčkář 2/2003 |