V ústavu sociální péče žijí hlavně klienti s mentálním postižením, ale i s tělesnými nebo smyslovými vadami. Do ústavu se lidé dostanou na základě soudního rozhodnutí.)

"Například u nefunkční rodiny a na základě vyšetření specialistů zvolí soud raději výchovu v ústavu. O umístění ale mohou požádat i rodiče postiženého dítěte," vysvětlila ředitelka zařízení Dagmar Vaňková. Dodala, že rodiče totiž nemusí péči o postiženého potomka zcela zvládat. Dítě s takovým handicapem totiž vyžaduje prakticky nepřetržitý dohled.

"To je pro řadu rodičů vyčerpávající. Dítě pak žije v ústavu a rodiče si ho podle svých možností berou domů na víkendy nebo třeba o svátcích," řekla ředitelka. Zdůraznila, že klienti žijí v ústavu jako jedna velká rodina.
"Nedávno mi jeden chlapec řekl, že už se těší, až pojede domů. Tím domů myslel, že pojede sem, zpátky do ústavu,"
připomněla zkušenosti s jedním klientem Vaňková.

Ústav sice může částečně nahradit skutečnou rodinu, ale stává se, že rodiče pak o své dítě neprojevují zájem. Narození potomka s handicapem je pro ně velmi emotivní zážitek.

"Pro mnohé je to doslova šok a stane se, že se s postižením dítěte nesmíří. Opatrovníkem dětí se pak stává ústav, protože rodiče o ně neprojevují zájem," vysvětlila ředitelka.

Pobyt v ústavu sociální péče si klienti hradí z vlastní kapsy. Všichni, kterým je více než osmnáct let, dostávají invalidní důchod. U mladších klientů hradí pobyt v ústavu částečně jeho rodiče a část nákladů pokryjí rodinné příspěvky.