Předpokladem každé knihovny je zajištění přístupu k fondu co nejširšímu uživatelskému spektru bez ohledu na nějaká omezení. To nejmenší, co může knihovník udělat, je vyjít vstříc uživatelům s fyzickým handicapem. To ovšem nesouvisí pouze s jeho dobrou vůlí a ochotou, ale je třeba začít již při návrhu knihovny (bavíme-li se o nové stavbě). Tam je třeba spolehnout se na zkušenosti a schopnosti architekta. Dobrá vůle nemusí vždy stačit k dobrému výsledku. Což řešíme právě nyní v případě knihovny FF MU.

Koncepce nové knihovny Filosofické fakulty byla zpracována na jaře roku 1996 a po vyjádření vedoucích ústavů fakulty byla také schválena. Během roku 1997 se připravovala veřejná anonymní architektonická soutěž na ideové řešení dostavby Knihovny FF MU. Do soutěže se přihlásilo 16 firem z ČR a odborná porota v březnu 1998 vybrala návrh architektů Kuby a Pilaře z Brna jako vítěze celé soutěže. Tito architekti získali za návrh knihovny cenu ve veřejné architektonické soutěži roku 1998. Mezi další ocenění, které tato knihovna získala dále patří:

• Grand Prix OA 2002 - hlavní cena


• Grand Prix OA 2002 - cena v kategorii novostavba


• Grand Prix OA 2002 - cena v kategorii interiér


• Grand Prix OA 2002 - čestné uznání pro investora


• Interiér roku 2002-11-20


• Cena Unie výtvarných umělců 2002

Vstup do knihovny

Pozemek, na kterém knihovna vznikla, leží ve vnitřním areálu filozofické fakulty uprostřed městského bloku tvořeného různorodou zástavbou 19. a 20. století, jedna z budov je bývalým sirotčincem z konce 19. století. Tím se dostáváme k problému přístupu célého starého areálu fakulty, který je naprosto nevyhovující. Začněme od začátku - příchodem na pozemek FF, což je podmínkou, pokud se chceme dostat do knihovny. Prvním problémem, na který handicapovaný uživatel narazí, je vůbec najít bezbariérový vstup na půdu Filozofické fakulty.

K vrátnici vedou schody a bezprostředně v její blízkosti není zvonek. Ten se nachází u bočního vchodu, který slouží převážně pro zásobování. I zde ovšem chybí jakékoli označení se symbolem vozíčkáře. Tento problém je však poměrně snadno odstranitelný pouhým připevněním příslušné cedulky. Zvonek je však umístěn na vnitřní straně brány a příliš vysoko na to, aby na něj handicapovaný dosáhl. Navíc není napojen na vrátnici, ale na Domeček, který v 18.00 zavírá. Knihovna má otevírací dobu do 20.00, takže přístup po 18.00 je velmi zkomplikován. Pomineme-li to, že bezbariérová by měla být hlavně vrátnice, aby handicapovaní návštěvníci mohli kdykoliv sami navštívit FF. Ale i tento problém snad bude brzy vyřešen přesunem a přestavbou hlavního vchodu a vrátnice na místo současného zásobovacího.

V areálu FF nastává další problém. Nikde není označení, cedulka nebo naváděcí šipky upozorňující na bezbariérový (jako obvykle jiný než hlavní) přístup do knihovny. S velkou pravděpodobností proto vozíčkář, který je tu poprvé, zvolí cestu hlavním vchodem. Po nájezdové rampě sice je možné vyjet, ale vyzkoušena byla jen za suchého počasí. Je otázkou, zda v by v zimním období nebo v dešti nebyla příliš kluzká. Prosklené dveře do knihovny jsou velmi těžké, a proto je otevře pouze člověk se silou v rukou. Při rozsáhlejším zdravotním postižení je to téměř nemožné. K bočnímu bezbariérovému vchodu se dostaneme ještě na závěr.

Prostory knihovny FF MU

Knihovna má celkem čtyři patra a suterén, která jsou spolu spojena točitým schodištěm a také výtahem, který umožňuje bezbariérový pohyb po celé knihovně (odhlédneme-li od toho, že pro vozíčkáře je naprosto nemožné projít na filozofické fakultě vrátnicí, resp. vůbec se k vrátnici přes schodiště dostat). Tři patra jsou vyhrazena fondům knihovny filozofické fakulty, horní, čtvrté patro patří knihovně fakulty sociálních studií a je relativně samostatnou organizací.

Dobrá poloha elektronických bran, hned za vstupními dveřmi, umožňuje dostatečně ochránit knihy před možným zcizením. Přímo proti dveřím jsou stojany na počítače, které jsou velmi praktické. Často si student potřebuje jen velmi rychle něco zjistit nebo najít v katalogu a ocení, že si zde nemusí nic odkládat. U těchto počítačů se nesedí, a proto jsou studenti "nuceni" vše vyřídit bez zbytečných průtahů, což umožňuje rychlé vystřídání uživatelů - netvoří se fronty.

Při vstupu do knihovny jsou na první pohled vidět počítače na stojanech, které jsou pro handicapovaného člověka příliš vysoké. Jsou totiž určené pro rychlé hledání v katalogu a vyřizování např. pošty, má to tedy své opodstatnění, proto jsou na první pohled vidět počítače na stojanech, které jsou pro rychlé vystřídání uživatelů - netvoří se fronty.. Ale neškodilo by nainstalovat jeden nebo dva na stojany adekvátní výšce invalidního vozíku. Případně umístit na viditelné místo šipku k počítačům v půjčovně, které jsou umístěny normálně na stolech. Výška stolků u těchto počítačů je vyhovující. Jeden počítač by mohl být vyhrazen přednostně pro imobilní. Problémem u stolků může také být nutnost odsunout si židli, což v závislosti na typu postižení nemusí každý zvládnout.

Dalším nepříjemným faktem je poměrně značná (přiměřená zdravému člověku) výška pultů v půjčovně a studovnách. Ideální by bylo aspoň část pultu snížit. Knihovnice si totiž nemusí vždy všimnout handicapovaného návštěvníka, který by se takto musel informací buď dovolávat, nebo pult objíždět.

Ve vlastních prostorách studovny je problémem také málo prostoru u kopírek. S vozíčkem se u nich špatně manipuluje a také zbývá málo místa na průchod uličkou pro ostatní uživatele. Zvláště v knihovně FSS MU, která se nachází v posledním patře budovy, je u kopírky velice málo místa. Pokud u počítačů sedí studenti, nelze se ke kopírce dostat. Také mezi regály je pohyb s vozíkem omezen, není možné se v nich otočit a občas v cestě stojí stolička sloužící pro podávání knih ve vyšších policích, kterou si handicapovaný člověk sám neodsune.

SelfCheck umístěný v 1. patře knihovny je dobře dostupný, i handicapovaný uživatel na něj dosáhne a vidí na obrazovku.

Bezbariérový vchod

Bezbariérový přístup pro imobilní je umožněn ze strany budovy, je však podřadný. Řešením by mohly být hlavní dveře na fotobuňku, které by však vyžadovaly nové investice.

Z bezpečnostních důvodů je bezbariérový vchod stále zamčený. Zvenčí je sice nainstalován bzučák, ale vevnitř není. Proto je nutné klepat na zaměstnance, aby dveře odemknuli. Z tohoto důvodu je mnohem pohodlnější u hlavního vchodu požádat službu o přidržení dveří. A fakt, že tzv. bezbariérový příchod do knihovny není nijak důstojný, lze doložit slovy handicapovaného návštěvníka knihovny: "Teď mi opravdu připadá, že chodím kanálem."

Závěr

Co říci závěrem. Myslím, že každý z nás si uvědomuje nedostatky, které naše knihovna má. Mnoho z nich je velmi jednoduše napravitelných a ty další ani nemusely vzniknout, kdyby se na naše handicapované uživatele více myslelo už při návrhu stavby. A nejen na ně myslet, ale i vcítit se do jejich situace, kterou jim přece chceme co nejvíce usnadnit. Oni přijdou s bariérou, my se ji musíme snažit přeskočit. My se musíme snažit být bezbariéroví.