Měl jsem velké problémy se zády. Zkusil jsem snad všechny doporučené metody, ale bolestí jsem se zbavil jen nakrátko. Tonoucí se stébla chytá, a tak jsem vsadil na jízdu na koni, kterou mně kdosi poradil. Problémy k mému velkému údivu začaly rychle ustupovat a dnes se již bolesti nevracejí," líčí svoji zkušenost Pavel Chvatík, nynější velký propagátor hippoterapie na Znojemsku.

Jako učitel jedné ze základních škol se zamýšlel, jak pomoci obdobně postiženým. Vybudovat zařízení v hraniční obci Hnanice znamenalo nemálo fyzické dřiny, ale i financí. Společně propadli nápadu svého syna i rodiče, a tak začal vznikat projekt Osada havranů, který má vedle řady zajímavých činností ve svém programu také koně. A s nimi i hippoterapii, která je užitečná při řešení nejen fyzických, ale i psychických problémů. Je to světově uznávaná rehabilitační metoda, postup, při kterém kontakt člověka a koně za působení specifického prostředí a kolektivu zainteresovaných lidí vede ke zlepšení fyzického a psychického stavu. Kůň určený pro hippoterapii musí splňovat řadu požadavků - mít rád lidi a důvěřovat jim, mít vyváženou a trpělivou povahu, schopnost respektovat i nezkušeného jezdce. "Provozování hipporehabilitace nemůžete brát jako živnost, je to spíše služba lidem," říká po prvních zkušenostech Chvatík. Hippoterapie v Osadě havranů v Hnanicích má svoje první pacienty. Jedním z nich je sedmadvacetiletý vozíčkář Ladislav Loebe. Pro mladého muže se stala osudnou autohavárie, když jel před čtyřmi roky na Vranov. "Hippoterapii jsem vyzkoušela nemohu si ji vynachválit," neskrývá své nadšení. Zážitek z první jízdy na koni byl pro mladého vozíčkáře skutečně euforický. "Když sedí člověk celé dny na vozíku, bolí jej strašně záda. Na koni drží člověk posez břichem, i když se to zdá nemožné, protože břicho vlastně nefunguje. Záda se odlehčí a uvolní. Věřím, že to bude u mne v budoucnu velice dobrá rehabilitace, a doufám, že můj stav není rozhodně konečný." Hipporehabilitaci vítá také náměstek ministryně zdravotnictví Milan Špaček, který pracoval léta ve funkci ředitele a primáře Dětského centra ve Znojmě: "Má velký význam pro pohybově postižené jedince. Kůň hřeje jako poduška, uvolní se svaly, každý pacient reaguje na pohyb koně svým celým tělem. Jedná se o propracovanou techniku. Děti se na koníky těší, pokroky jsou zřetelné. Při cvičení na zemi se takové nedostaví," tvrdí Špaček. Děti z Dětského centra, které je krajským zařízením, začnou podle něj s hippoterapií v Hnanicích v dubnu, skončí až v říjnu. Dojíždět sem budou jednou týdně.