Vysočina - O tom, že zdravotně postižení lidé nemají jednoduchý život, není třeba sáhodlouze psát. Jak jim však všednodenní bytí ulehčit, o tom se dá diskutovat hodně. Mají vozíčkáři, lidé po úrazech dolních končetin, slepci i ostatní postižení alespoň trošku přijatelné podmínky pro pohyb v ulicích měst? Mohou si podle potřeby zaskočit na úřady? Jak se jim cestuje hromadnými prostředky? Postižení lidé se shodují v jednom: v posledních letech se na ně pamatuje mnohem více, než tomu bylo dřív. Ale dodávají, že je ještě dost věcí, které se dají zlepšit. "Myslí se na nás určitě víc. Hodně záleží na přístupu zdravých lidí k nám," míní vozíčkář Josef Dáňa z Havlíčkova Brodu. "Změnila se komunikace s úředníky. Respektují naše potřeby. Problém je s obecným nedostatkem peněz. Náklady na bezbariérové přístupy jsou velké, ne každý do nich hodlá investovat," říká Petr Kundera z Třebíče, který má po úrazu omezenou pohyblivost dolních končetin. Z úst handicapovaných zaznívají pochvalné názory na současný trend soukromých firem. Málokdo si dnes dovolí otevřít prodejnu nebo čerpací stanici bez bezbariérového přístupu. O něco hůř jsou na tom úřady, pošty a nádraží sídlící ve starých objektech, kde se v minulosti s postiženými nepočítalo.

Úřady se snaží, záleží na stavu objektů

Lidé ze všech center pro zdravotně postižené v kraji Vysočina, která jsou v pěti okresních městech, poukazují jak na nedostatky, tak na to, co se podařilo pro handicapované udělat. "Je snaha, aby ve městě byly bezbariérové nájezdy na chodníky. Na důležitých úřadech jsou výtahy nebo zvonečky," řekl Miloslav Stránský z jihlavského centra. Podle Aleny Pytlíkové z třebíčského centra se tělesně postižený člověk dostane bez problémů na okresní správu sociálního zabezpečení, úřad práce, radnici, plavecký bazén i do kulturního zařízení Forum. "Bezbariérové jsou i některé obchody, banky. Na chodnících nechybí nájezdy," shrnula Pytlíková s tím, že velice problematický přístup je do třebíčské nemocnice. "To nás trápí asi tak nejvíc," podotkla Pytlíková. Havlíčkobrodští postižení se těžko dostávají na sociálku. "Tam chybí bezbariérový vstup. Nejpalčivějším problémem jsou ale chodníky. Špatná úprava povrchu, nerovnosti, příkré sjezdy komplikují všední život vozíčkářům," přiblížila Petra Rychlá z havlíčkobrodského centra. Předseda zdravotně postižených v Pelhřimově Antonín Holkup soudí, že ve městě je situace dobrá. "Nejsou stížnosti. Chodníky máme upraveny, u semaforů je zařízení pro slepce. Ale určitě se dá ještě řada věcí zlepšit," domnívá se Holkup. Žďárské netrápí ani tak přístup na úřady, jako přímo do Centra pro zdravotně postižené. "Na většině úřadů jsou bariéry odstraněny. Nájezdy jsou u chodníků i obchodů. Přístup je do zdravotní pojišťovny. Jen u nás je to špatné. Sídlo máme v objektu, kam vedou tři schodečky. Řeší se, kdo bude majitelem objektu a věřím, že nový vlastník bariéru odstraní," sdělila Květoslava Růžičková ze žďárského centra.

Zaměstnanci vycházejí postiženým vstříc

Tam, kde úřady sídlí ve starším objektu, je problém. Ne všechny budovy se dají adaptovat tak, aby tam byly výtahy či rampy. Ztížené podmínky se snaží pracovníci nahradit ochotou. "Do hlavní budovy je bezbariérový přístup. Na některých místech jsou ale překážky. Snažíme se proto o maximální vstřícnost. Postižený člověk si může s úředníkem dohodnout schůzku dopředu, ten za ním přijde do místnosti, kam je přístup," vysvětlil tajemník jihlavského magistrátu Jiří Doležal. Krajský úřad v Jihlavě pamatoval na handicapované už při rekonstrukci budov. "Objekty jsou koncipovány tak, aby vyhovovaly potřebám vozíčkářů. Dostanou se všude. Výtahy, chodby i dveře mají dostatečnou šířku," konstatovala mluvčí úřadu Radka Burketová. Bez bariér je také například žďárský úřad práce, novoměstská či pelhřimovská radnice. S postiženými počítají i města, která adaptují svoje úřady. "Na některá místa se nyní nedostanou. V červnu bychom měli dokončit rekonstrukci sousedního domu. Pro postižené pak budou všechny prostory v obou budovách přístupné, včetně toalet," vzkázal starosta Moravských Budějovic Jan Nekula. Hlavní budova třebíčské radnice na Karlově náměstí je handicapovaným otevřena. Dostanou se jak do vestibulu, tak výtahy do všech pater. "Bez komplikací to není ve druhém objektu, tedy v bývalém okresním úřadě. Budova A je přístupná. V budově B se postižení dostanou jen do přízemí. Rádi bychom problém řešili, ale objekt nám zatím nepatří," sdělil mluvčí Ivan Přibík.

Problém je na poštách a v dopravě

Největší potíže mají postižení na poštách a s dopravou, ať městskou, autobusovou nebo vlakovou. "Nedostanou se na hlavní poštu. Tam je velká překážka," poznamenala Květoslava Růžičková ze žďárského centra pro zdravotně postižené. Stejný problém řeší lidé v Třebíči, kde sídlí hlavní pošta v centru města ve staré budově. "Tady se nedá nic moc udělat. U menších pošt, které se stavebně upravují, myslíme na invalidy. Tam, kde není bezbariérový přístup, jsou umístěny zvonky. Postižený si zazvoní na pracovníky. Ti mu přijdou pomoci," popsal třebíčský provozní ředitel České pošty Jiří Šebek. Co se týká dopravy, potřebovali by postižení více nízkopodlažních autobusů. "V Třebíči jezdí jeden. Potřebujeme jich víc," řekla Alena Pytlíková. V Havlíčkově Brodě mají zatím také jeden speciální autobus. "Letos by snad měl být druhý," podotkl havlíčkobrodský vozíčkář Josef Dáňa. Do čekáren autobusových nádraží se většinou postižení dostanou. V Jihlavě jim sice brání několik schodů v hladkém přístupu, ale nádraží je v rekonstrukci a i na invalidy se pamatuje. Nastoupit do autobusu je však obtížné. "Bez pomoci to nejde, Nedostane se tam jak vozíčkář, tak člověk s berlemi. Jsou odkázáni na pomoc," míní předseda zdravotně postižených v Jaroměřicích nad Rokytnou Zbyněk Hobza, podle něhož je stejná situace u vlakové dopravy. "Zažil jsem to na vlastní kůži. Do vlaku jsem se nemohl dostat," dodal Hobza, který má po úrazu ochrnutou nohu. "Máme bezbariérový přístup k první koleji, odtud se postižení dostanou do čekárny. Vozíčkáři si mají právo objednat přepravu 48 hodin dopředu. Pomáháme i těm, co si ji neobjednají," konstatoval přednosta třebíčské stanice Drahomír Vejmelka. Jeho havlíčkobrodský kolega připouští, že místní vlakové nádraží nemá žádné bezbariérové přístupy. "Počítáme s nimi výhledově do čtyř let. Postiženým vycházíme vstříc, pracovníci jim pomáhají," sdělil přednosta Miroslav Havel.