Rodiče postiženého dítěte mají vždycky pravdu, tvrdí proslulý neurolog
Nové Město na Moravě - Hovoří-li neurolog Stanislav Severa o své profesi, vyzařuje z něj obrovská energie, již medicíně a především pak rodinám dětí postižených dětskou mozkovou obrnou (DMO) dává. Zároveň však lze z jeho očí vyčíst i únavu a občas mu přes tvář přeletí mrak zdravého rozčilení a někdy i posmutnění. S pousmáním připouští, že kvůli tomu ho prý dnes mnozí považují za morouse. Jenže i to je pochopitelné. Léčení a rehabilitace postižených dětí je vyčerpávající běh na dlouhou trať. A to nejen pro malé pacienty, ale hlavně pro okolí: rodinu, kamarády či školu. Neurolog ví, o čem mluví. Sám má totiž doma dítě, které DMO trpí. Osmnáctiletá Klára ale úspěšně absolvovala základní školu a nyní studuje prvním rokem na žďárském biskupském gymnáziu. S postižením to samozřejmě nejde snadno. I proto Stanislav Severa ví, co cítí a prožívají rodiče podobně nemocných dětí. Dokáže si s nimi popovídat nejen jako zkušený lékař a odborník, ale hlavně jako rodič. A také za to si jej klientela velmi cení. "Třeba naše školství je bohužel komparativní, neustále se porovnává. Pro postižené dítě je vyčerpávající udržet pozornost a jakkoli se motoricky projevit, k čemuž patří i řeč. Zkuste si třeba představit, že po třech kilometrech sprintu stojíte před tabulí a sypete ze sebe nějaké vzorce," přiblížil vypětí, které postiženého člověka stojí snaha vyrovnat se těm zdravým. Severu vyhledávají pacienti z celé republiky a jezdí za ním i rodiny ze zahraničí. Před dvanácti lety založil v Novém Městě oddělení dětské neurologie, jehož byl primářem, a zároveň rozjel rehabilitaci podle Vojtovy metody. Proslulému neurologovi Václavu Vojtovi dlouhá léta doslova koukal pod ruce a medicínu se od něj učil, mimo jiné i ve Vojtově centru v Římě. "Vojta říkával, že rodiče, respektive matka má vždycky pravdu. U nás se bohužel vyznává medicína paternalistická. Lékař je šéf a generál a pacient většinou podřízen. Ale lékař by nad pacientem stát neměl, minimálně má být na stejné rovině, ale spíš jako ten, kdo slouží. Paternalistický lékař se od matky nikdy nic naučit nemůže," zdůrazňuje lékař. V rámci dětské neurologie se Severa specializuje na diagnostiku a léčbu hybných onemocnění, především DMO, jejíž podstatou je poškození mozku v prenatálním a raném postanatálním období vývoje dítěte. "Podstatou je nedostatek kyslíku pro energeticky náročné mozkové buňky. Poškození se nejdřív projevuje právě u center v mozku, která řídí pohyb. Většina dětí má takzvanou spastickou formu obrny, spastickou diparézu. Často se ale přidává mentální postižení, epilepsie, ortopedické potíže. Je to zkrátka celý balík komplikací. Ve vyspělé třetině světa trpí DMO kolem dvou promile dětí, v naší republice se s tímto narodí asi dvě stě dětí ročně," vysvětlil lékař. Vojtova metoda nespočívá jen v léčbě, ale především v diagnostice. Jde o to, co nejdříve nemoc rozpoznat. Václav Vojta odhalil podstatu poškození hybných center, a to díky pozorování odchylek v motorickém vývoji dětí. "Než se patologický vývoj projeví, uběhne nějaká doba. Vojta říkal, že nejdřív je to možné poznat kolem třetího měsíce v ěku, mně se to u výraznějších případů daří kolem šesti či osmi týdnů, hlavně u spastické formy," popsal Severa. Při rozpoznání DMO hraje velkou roli takzvaná primitivní reflexologie, v pojetí podle Vojty. "Když dítě leží na bříšku, vahou těla si stimuluje určité zóny, což přináší do mozku impulsy. Hybný program dostane informaci a reflexně produkuje odpovědi. Tím postupuje vývoj. U poškozených dětí je toto zastaveno. Vojta začal modelovat a nastavovat dítě do těchto poloh a stimulovat tím zóny. Tím přibližoval děti normálnímu vývoji. Když to zachytil záhy, u lehčích forem dokázal diagnózu zvrátit. Patologický vývoj se zastavil," popisuje neurolog podstatu Vojtovy práce, kterou léta studoval a dnes dále rozvíjí. Severa má už půl roku soukromou ambulanci, jen pár metrů od areálu novoměstské nemocnice. S tou se totiž rozešel a na svůj odchod nevzpomíná zrovna rád. Zejména z přístupu vedení nemocnice k jeho práci i k němu samotnému je i dnes cítit hořkost a zklamání. K tomu se ale Severa vracet nechce. "Rozhodnutí odejít z nemocnice mne stálo mnoho sil, zvažoval jsem to více než rok," zdržuje se lékař dalších komentářů. V soukromé ordinaci má sice více práce, zejména s administrativou, ale zato větší pohodu a klid. Klientelu neztratil a dnes vlastně s rehabilitačním centrem nemocnice spolupracuje. Dostalo se mu několik nabídek odjinud, z Vysočiny se ale "přesazovat" nechce. V Novém Městě organizuje tradiční Novoměstské dny, kde seznamuje odbornou veřejnost s Vojtovou metodou a v posledních ročnících také se vším novým, co se v této oblasti děje /aplikace Botulotoxinu, spolupráce s orthopedy, neurochirurgy, psychology a dalšími obory/. V roce 1992 založil stacionář pro postižené děti, Centrum Zdislava nyní řídí jeho žena. "Zařízení pomáhá ulevit rodinám, ale především nabízí postiženým dětem možnost být i v jiné společnosti, než je nejužší rodina," dodává Severa. Odpočívat naplno Stanislav Severa moc neumí. I když není v ambulanci a neléčí děti, má medicínu stále v hlavě. Přemítá o nových trendech léčby a hlavně se soustavně věnuje rodině. Relaxuje u fyzické práce, rád chodí na houby či jen tak na procházku do lesa. Odpočine si u Beethovena či Dvořáka, párkrát do roka i v divadle. "To, co dělám, mi přihrál osud. Pro dětskou neurologii jsem se rozhodl ještě za svobodna a předtím, než se narodila dcera. Pak jsem se tomu ale začal věnovat intenzivněji. Je to vyčerpávající medicína, ale nelituji toho," dodává.
Stanislav Severa
Letos mu bude 52 let, pochází z Kovalovic u Brna. S manželkou mají osmnáctiletou Kláru a šestiletou Alžbětu. Vystudoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně a po promoci zakotvil na Vysočině. V nemocnici v Novém Městě na Moravě začínal na oddělení neurologie, v roce 1991 zde založil dětskou neurologii, oddělení vedl jako primář a rozjel rehabilitaci podle Vojtovy metody. O rok později z jeho iniciativy vzniklo Centrum Zdislava, denní stacionář pro postižené děti. Organizuje Novoměstské dny, jezdí přednášet rodičům postižených dětí.
Řekli o něm:
Věra Nestrašilová,vedoucí Dětského střediska Březejc
Známe se z různých seminářů, jezdí navíc do Březejce přednášet rodičům postižených dětí, kteří to velmi oceňují. Mezi jeho pacienty patří i naši klienti. Je to odborník, člověk na svém místě, který pomohl spoustě postižených dětí. Dokáže se plně vžít do pocitů rodičů.
Marie Košťálová, dětská lékařka ve Žďáru nad Sázavou
Je to člověk, který dokázal vlastní trápení proměnit v prospěch tisíců jiných. Měl odvahu postavit se zavedeným stereotypům a na vlastní riziko prosadit Vojtovu rehabilitační metodu. Velmi si ho vážím i pro jeho lidský postoj.
Marie Zelená, maminka sedmnáctiletého Lukáše postiženého dětskou mozkovou obrnou
K panu doktorovi jezdíme z Třebíčska už od synových šesti let. Velmi mu důvěřujeme, víme, že sám má dcerku postiženou. Do problému vidí právě i díky své osobní zkušenosti. Oceňuji, že se snaží maximálně pomáhat rodičům.
Autor: Petra Marková Zdroj: Mladá fronta Dnes, 20.3.2003, strana: 3
|