Před 14 lety se začaly hroutit totalitní uzavřené politické systémy ve střední a východní Evropě. Proti očekávání nebyly automaticky vystřídány otevřenou společností, jak na to správně poukázal George Soros při návštěvě České republiky v roce 1999. Jeho vize budoucnosti podporovaná finančními zdroji na rozvoj inovativních programů v postkomunistických zemích nepochybně přispěla k vnímání rozdílu mezi uzavřenými a otevřenými systémy. Zatímco vytváření struktur uzavřených politických systémů bylo dříve příznačným monopolem strany a vlády, budování sítí jako příznak otevřené společnosti zahrnuje iniciativu občanů, nové koncepty, přizpůsobivost, ochotu ke změně.

Obecně je uzavřený systém charakterizován autoritativním vedením, jeho rychlými rozhodnutími a pomalým zaváděním opatření do praxe. V otevřeném systému působí mnoho kreativních zdrojů. Konsensus vzniká sice pomalu, ale po jeho dosažení se potřebná opatření snáze realizují.

Otevřená společnost v dnešním světě není sama o sobě dokonalá, ale o dokonalost usiluje. Není již ohrožovaná totalitární ideologií, ale přesto je ohrožovaná různými jejími pozůstatky. Bohužel někdy také mezi nestátními nezisko- vými organizacemi. Organizace, které po roce 1989 představovaly pohrobky bývalé Národní fronty, si víceméně dodnes zachovaly svůj původní ráz. Měly-li před reformou veřejné správy ústřední orgány a počet poboček odpovídající počtu okresů, dnes vytvářejí krajské struktury. Ač se během let po stránce organizační i obsahové vícekrát transformovaly, jejich postavení ve společnosti zůstalo zcela závislé na státních dotacích. Tyto peníze však neslouží převážně třetím subjektům, například uživatelům veřejných služeb, ale funkcionářům, kteří dané struktury naplňují. Jejich činnost a způsob využití finančních prostředků z veřejných zdrojů nejsou veřejnosti dostatečně známy.

Je zatím otázkou, jak si s financováním jejich organizačních složek poradí kraje. A jak budou nadále financovány jejich ústřední orgány. Jedním z možných řešení je pokrytí tzv. celonárodními programy ze strany příslušných ministerstev. Tyto programy nepodléhají obecným požadavkům při čerpání peněz z veřejných zdrojů, například hodnocení efektivity. Od těchto organizací se ani neočekává, že se budou vyvíjet. Co jim nelze upřít, je výrazný vliv na vládu a parlament. Zejména organizace zdravotně postižených se snaží o zásadní změny v legislativě. Je však také pravdou, že bez starostí o finanční zabezpečení svého zázemí lze lobovat poměrně snadno.

Na přímém financování z příslušných ministerstev je založena existence mnoha celonárodních programů, např. prevence HIV/AIDS, protidrogová prevence, prevence kriminality, vyrovnávání příležitostí osob se zdravotním posti- žením, v posledním období i program dobrovolnictví. Jde o hodně peněz, ale současně často i o citlivá témata, která svou povahou odrazují potenciální kritiky.

Pro krajské uspořádání bylo jistě přínosem, že určité složky jako například Krajské rady zdravotně postižených či Centra pro komunitní práci byly organizačně připraveny vplout do připravených struktur. Těžko říci, zda se tento model ve všech případech osvědčil. Ale to teď není podstatné. Vzhledem k různorodosti priorit v oblasti vzdělání, zaměst- návání, sociálních věcí, zdravotnictví, kultury, dopravy, místního rozvoje a také způsobu jejich vypořádávání v jednot- livých krajích ztrácejí uzavřené struktury postupně na své důležitosti. Co je v jednom kraji okrajovým problémem, může být jinde botou, která tlačí. V některých krajích již fungují otevřené systémy - iniciativy založené na partnerství, které řeší specifické problémy za pomoci nástrojů jako je například komunitní plánování. Velkou roli hrají mikroregiony. V těchto systémech každá z partnerských organizací přináší k řešení problému něco užitečného.

Doufejme, že odplynul čas plošných normativů, a že krajské reprezentace jsou odhodlány revidovat finanční toky v jednotlivých oborech a prosazovat svá individuální řešení. Proces se dostává do správných kolejí. Ostatně též sjedno- cená Evropa očekává, že přijme Českou republiku jako členskou zemi přinášející do společného díla propojené iniciativy organizací a občanů. Evropa nás pobízí, abychom byli iniciativní nejen doma, ale abychom byli ochotni rozestřít sítě svých iniciativ i do partnerských zemí.

Autor: Milena Černá, předsedkyně SKOK
Zdroj: e-INFORMAČNÍ BULLETIN SKOK pro organizace působící v sociální a zdravotně sociální oblasti leden 2003