O přístup integrující poznatky různých psychoterapeutických směrů je velký zájem. Umožňuje propojit osvědčené terapeutické postupy pro potřeby konkrétního klienta.

Za bohatými internetovými stránkami Institutu pro integrativní psychoterapii a psychologické poradenství (IPIPAPP) by si mnohý návštěvník nejspíš představil rozsáhlý organizační apärát a kancelář plnou pracovníků. IPIPAPP nemá ani jedno, ani druhé. Přestože je většina organizace dělána na koleně, už deset let je pro řadu odborníků v oblasti pomáhajících profesí spolehlivou institucí nabízejících své vzdělávací služby.

Myšlenka na vytvoření kvalitního psychoterapeutického výcviku, který by byl otevřený široké obci pomáhajících profesí, vznikla jen pár let po roce 1968, kdy svou výcvikovou činnost zahájil legendární výcvikový systém SUR. Vše se odvíjelo od první výcvikové skupiny vedené Ivo Plaňavou a zaštítěné v tehdejší době Manželskou a předmanželskou poradnou v Olomouci. Tato zkušenost předznamenala i vlastní vznik a formu výcvikového programu po změně režimu. Představa programu se předběžně uzavřela během hektických setkání psychologů v roce 1990, na nichž moravští psychologové opakovaně vystupovali s požadavkem na vytvoření vlastního vzdělávacího institutu pro Moravu. "Nebylo to nic protipražského," říká o tehdejších diskusích jeden z členů direktorátu institutu Vladimír Řehan. "Šlo o pragmatické argumenty týkajících se dostupnosti výcviku a diverzifikaci vzdělávacích center". Po dalších jednáních a dlouhých diskusích vznikly na Moravě dva tehdy nejsilnější vzdělávací instituty". Brněnský institut psychoterapie a IPIPAPP.

Integrace jako základní myšlenka

Myšlenka integrativního pojetí se postupně prosazovala v souvislosti se zapojováním široké skupiny moravských i českých odborníků, jimž byla idea integratgivního přístupu vlastní, a kteří byli zároveň představiteli různých psychologických a psychoterapeutických škol. "Postupně jsme se shodovali v tom, že idea integrace není hotový stav, ale stále probíhající proces, který se odehrává v samotném konzumentovi, tedy frekventantovi nabízený programů", říká Vladimír Řehan. "Pro IPIPAPP je dodnes základní zásadou, že integrací stávajících psychoterapeutických směrů psycholog, lékař, speciální pedagog či další odborník, který dle své osobnosti, zaměření, profilace, vybírá funkční prvky z nabídky různorodých terapeutických možností."

Integrativní přístup odpovídá podle neformálního průzkumu mezi studenty psychologie zvýšenému zájmu a podobný psychoterapeutický postoj u budoucích psychologů, kteří se chtějí naučit využívat zkušeností různých psychoterapeutických škol. Ačkoli mezi psychology stále probíhají terminologické diskuse o rozlišení elektického, integrujícího, integrovaného nebo integrativního přístupu, v praktické realizaci se od sebe jednotlivé přístupy už tolik neliší. "Všechny snahy formulované pod názvy integrativní, integrující či integrovaná se snaží hledat neortodoxní a funkční propojení osvědčených terapeutických postupů pro potřebu konkrétního klienta", říká Vladimír Řehan.

Integrativního přístupu je podle předsedy IPIPAPPu Stanislava Kratochvíla v současnosti na světové psychologické scéně celá řada, ať už se jedná o multimodální Lazarusovu psychoterapii, Wachtelovu integrativní psychodinamickou psychoterapii, Knoblochovu integrovanou psychoterapii či transteoretický přístup Procházky, Di Clementa a Norcrosse. "Náš přístup se posunul od eklektického pojetí, v němž se využívá kombinace různých metod bez ohledu na jejich původní teoretické východisko, k pojetí integrativnímu, které se snaží sjednotit různé teoretické přístupy do vyššího celku nebo vytvořit teorii jim nadřazenou, upřesňuje současnou pozici institutu.

IPIPAP proto nabízí značné množství velmi rozmanitých programů. Některé jsou integrativní již samy o sobě, jiné nabízí seznámení se specifickým přístupem, například terapie empatické, rogersovské, dynamické a interpersonální, kongitivně-behaviorální, komunikační, humanistické a logoterapie, gestalt terapie, transakční analýzy a systémového pojetí rodinné terapie. Z technik používá mimo jiné hypnózu, abreakci, podporování náhledu, nácvik, psychogymnastiku a psychodrama a další. Frekventant nemusí absolvovat všechny programy, záleží jen na něm, jak integruje rozliční přístupy pro svou vlastní klinickou či poradenskou práci. Institut se podle slov Vladimíra Řehana snaží o to, aby v jeho nabídce byly zastoupeny pokud možno všechny klasické přístupy, což se ovšem například v případě psychoanalytických koncepcí nedaří. Nabízené programy totiž závisejí na možnosti získání spolupráce s příslušnými odborníky, což je v případě psychoanalýzy stále odlišné.

Kdo zná všechny směry, nezná žádný

Široká nabídka rozmanitých kurzů však nemá suplovat ucelené a systematické psychoterapeutické vzdělání. To nabízí dlouhodobé akreditované sebezkušenostní výcviky opatřené především o psychodynamické a interpersonální přístupy, v nichž jsou frekventanti podrobněji seznámeni i se základními principy kongitivně-behaviorální terapie a terapie orientované na klienta. Přesto integrativní přístup v dlouhodobých výcvicích vzbuzuje mezi některými psychology pochybnosti, zda nakonec přese všechno netříští systematické zpracování vlastní historie a sebezkušenosti freventantů, jež je nutná pro získání psychoterapeutické odbornosti. "Námitka, že množství psychterapeutických pohledů, a proto mohou být málo kompaktní, neodpovídá skutečnosti," odporuje Vladimír Řehan. "Naopak myšlenka integrace se právě zde uplatňuje v plné šíři, neboť celek výcvikových komunit poskytuje během zhruba pěti set výcvikových hodin zcela svébytný systém propojení a uzavření v jednotném integrujícím rámci."

Integrativní přístup je podle Stanislava Kratochvíla vhodný i pro klienty, protože jim nabízí postupy šíté na míru. "Dovoluje racionálně vybírat s různých osvědčených postupů a metod podle problémů, symptomů a osobnosti pacienta i terapeuta a dílčí techniky podle potřeby souběžně nebo postupně kombinovat. Umožňuje efektivní využití náhledu i nácviků a individuálních s skupinových forem terapie. Rizika by mohla být nanejvýš v chaotickém výběru nebo kombinaci bez odborné zdůvodněného plánu," říká. Mnohé další názory možná zazní na chystané březnové konferenci na téma Integrace v psychoterapii, kterou IPIPAPP ve spolupráce s brněnskou a olomouckou katedrou psychologie připravuje.

Nabídka institutu byla dříve určena převážně pro psychology a lékaře. V současné době se jeho činnost obrací k odborníkům všech profesí zaměřených na pomoci člověku, od zdravotnictví přes pedagogiku až po sociální služby. Podobně jako u jiných vzdělávacích institutů se mezi zájemci o kurzy IPIPAPPu začali v posledních letech častěji objevovat i frekventanti zcela odlišných profesí, kteří kurzy absolvují kvůli prohloubení svého osobního rozvoje. Při zařazování přihlášených do konkrétního kurzu potom rozhoduje to, zda je daný program vypsán pouze pro profesionály, nebo zda je otevřen i pro sebezkušenostní rozvoj neprofesionálů. Kromě vzdělávacích kurzů nabízí institut také možnost individuální, skupinové nebo týmové supervize.

Mezi lektory jednotlivých kurzů se kromě moravských a českých lektorů objevují i lektoři působící v zahraničí, jako je Beate Albrich nebo vídeňský rogierián Ladislav Nykl. S ostatními zahraničními institucemi IPIPAP systemeticky nespolupracuje. "Dílčím způsobem se to vztahuje k naší strategií - poskytnout za dostupnou cenu kvalitní a jazykově bezbariérový přístup standardnímu zájemci z obce profesních i neprofesních frekventantů," vysvětluje Vladimír Řehan. "Zpětnou vazbu na tuto strategii získáváme od zájemců a následně frekventantů v míře jejich spokojenosti."

Kontakt:
IPIPAPP
P.O. Box 08
Výkonná ředitelka PhDr. Jarmila Řehanová PhD.
779 08 Olomouc
tel./fax. 585 416 179 (út, čt: 9.00 -15.00)
www.ipipapp.cz

Autor: Jakub Hučín
Zdroj: Časopis PSYCHOLOGIE DNES 2/2003 strana 24