Cestování je pro lidi s tělesným postižením mnohem komplikovanější. Proto u nich automobil nabývá na zvláštním významu.

Řidička pospíchá. Má domluvenou důležitou schůzku. Přichází k automobilu, vyndá si klíčky od vozu, ale nastoupit do něj nemůže. Příčina je nicotná. Někdo vedle ní zaparkoval, ale protože si nevšiml označení vozu pro invalidy, ponechal mezi auty menší prostor, než by měl.

Příčina averze

Řeknete si: "Jedno banální zapomenutí, a navíc se zas až tolik nestalo." Ale ne z pohledu tělesně postiženého řidiče, který je upoutaný na invalidní vozík. Leckdy pro něj taková příhoda znamená stát i celé hodiny a čekat, než opět přijdete. "Někdy je situace řešitelná tak, že požádáte kolemjdoucího, aby vám s automobilem vyparkoval. V dnešní době to je ale značně riskantní," říká Jarmila Onderková z Pražské organizace vozíčkářů.

V České republice není často brán ohled na zdravotně postižené řidiče. Jednou z příčin je, že průkazka ZTP je u nás udělována na základě lékařského potvrzení o druhém a třetím stupni zdravotního postižení a to se kromě vozíčkářů týká dále například epileptiků a diabetiků. "Lidé pak často vídají označený vůz, ze kterého vystupuje na první pohled zdravý člověk, a příště již označení nepřidávají takový význam," pokračuje Jarmila Onderková.
Ve státech Evropské unie je proto průkazka zdravotně postiženého řidiče vydávána pouze vozíčkářům, právě kvůli prostoru, který pro manipulaci s vozíkem potřebují.

Další českou specialitou, podněcující averzi zdravých řidičů k respektování nemocných, je zneužívání označení ZTP na voze.

Postižení v praxi

Problémy tělesně postižených řidičů začínají už v autoškole. Speciálně upravené automobily jsou značně nákladné, a tak není mnoho autoškol, které jimi disponují. Ostatní ale umožňují absolvování jízd s vlastním vozem díky snadno nasaditelným přídavným pedálům pro školitele. Pokud bylo řidičské oprávnění získáno ještě před úrazem, stačí, když se řidič zúčastní pouze rekvalifikačních kurzů konajících se v rehabilitačních střediscích nebo autoškolách.

Kromě řízení samotného si musejí řidiči zvykat i na další "detaily", například na čerpacích stanicích. Zde jsou pro řidiče s omezenou pohyblivostí k dispozici zvonky na obsluhu. "Ty ale ne vždy bývají funkční a někdy je nutné zatroubit. Jen jednou se mi však stalo, že mi odmítli pomoci. Bylo to ve tři hodiny ráno a prodavač, který tam pracoval sám, se bál prodejnu opustit," popisuje svou zkušenost Jarmila Onderková.

Jak se kupuje vůz

"Tělesně postižený řidič by měl při pořizování nového automobilu začít výběrem speciálních úprav," radí Pavol Bahyl ze společnosti zabývající se úpravami automobilů. "Často se stává, že lidé přicházejí na servisní opravy a přitom litují, že si dříve nedali při výběru více záležet."

Proti zahraničí, kde jsou k dispozici trenažéry, na nichž si řidiči mohou vyzkoušet konkrétní úpravu předem a zda vůbec dokáží automobil ovládat, mají čeští řidiči nevýhodu. U nás musejí volit nejvhodnější úpravu pouze na základě informací, které se jim dostanou v rehabilitačních střediscích, na sociální péči a které si sami vyhledají nebo získají při konzultaci se zkušenějšími.

"Nadstandardní výbavu automobilu plánujte až na konec," doporučuje Bahyl dále. Toto se týká například airbagů. Každý automobil má pro ně přípravu, ale kabelové připojení, které využívá airbag, je nezbytné pro některé úpravy. Pokud si vůz nadstandardními doplňky vybavíte, další úpravy tím můžete zkomplikovat a předražit. Kromě elektrické sítě mohou některá zařízeni, jako určitý typ bezpečnostního zámku, bránit úpravám z prostorových důvodů.
Samotný typ vozu nakonec ovlivňuje proveditelnost zvolených úprav. Z tohoto hlediska se dobře hodí například Škoda Felicia, která má na vše dostatek prostoru

Jak zvolit správnou úpravu

Jako příklad uvedeme ovladač pro plyn.

První otázkou je, zda zvolit automatické řízení, nebo mechanické.
V případě mechanického je značný rozdíl mezi tzv. kroužkovým plynem na volantu, nebo páčkami. Raději než design má být posuzována praktičnost zařízení. Zejména pro účely dlouhých jízd postižení lidé raději využívají plyny kroužkové, jelikož si mohou o ně opřít celou dlaň a ne pouze palce. Tím to ale nekončí. Jednu z mnoha rolí hraje vzdálenost kroužku od věnce volantu, kterou je nutné překonávat při každé akceleraci. Tuhost stisku kroužku by neměla být nadměrná a také by nemělo docházet k jakémukoliv drhnutí. A na závěr se vyplatí všímat si také velikosti průměru a profilu kroužku, ten může být kulatý a plochý.

Dnešní elektronická technologie umožňuje využívat svobodu, jakou automobil nabízí třeba tetraplegikům. Tito lidé mají postižené zároveň horní a dolní končetiny. Automobil určený pro ně je vybaven automatickou převodovkou a posilovačem řízeni a sebemenší pohyby zbývajících částí těla nabývají na obrovském významu.

Ne vše je bezpečné

U nás zatím nejsou kontrolovány jednotlivé úpravy vozů s ohledem na jejich bezpečnost. "Tak se v praxi například stává, že někomu chybí pravá noha a přesto si ponechá klasický plynový pedál, který ovládá křížem levou, zatímco brzdu se spojkou má upravené na ruční řízení. Přičemž ruka nedokáže vyvinout takovou sílu pro brždění jako noha," míní Pavol Bahyl.

Při výběru automobilu je důležité zabývat se tuhostí ruční brzdy, která se u jednotlivých značek mění a řidič by měl být schopen spolehlivě ovládat automobil i v nečekaných situacích.

Je libo sport?

Přístup jednotlivých zdravotně postižených lidí k řízení se různí, stejně jako u zdravých. Zatímco jedni jezdí opatrně a snaží se uchránit si to poslední, co mají, jiní rádi stisknou plynovou obruč hodně nízko.

Tuto příležitost jun mimo běžné silnice každoročně zdarma nabízí Autoklub na autodromech v Brně, Sosnové u České Lípy či ve Vysokém Mýtě, kde každoročně organizuje kurzy zdokonalovacího výcviku. Stejně tak jsou pořádány Autoklubem jízdy zručnosti a jiné závody s mezinárodní účastí, na nichž si lidé mohou porovnat různé technické úpravy svých vozů.

Ani výběr automobilů zdravotně postiženými řidiči není stereotypní. Označení ZTP tak můžete zahlédnout nejen na běžných osobních vozech, ale také na Ferrari Testarossa či zemědělském traktoru.

Dětská rallye

Přestože se jedná o rallye, kde není poražených, nervozita na startu nechyběla

Pro tělesně postižené děti byla v okolí Brna letos poprvé (na Slovensku již poosmé) pořádána motoristicko-vědomostní soutěž. Děti jsou rozděleny do posádek vozů s řidiči, často zvučných jmen Díky tomu si již od malá zvyknou na automobil, který jim v budoucnu zajistí snadnější cestování.

Trocha ekonomiky

Stát zdravotně postiženým lidem přispívá každých pět let částkou 100 000 Kč na pořízení a úpravy automobilu. Pokud si tělesně postižený řidič vybírá vůz z bazaru, musí počítat s jeho zkrácenou životností a tím také dřívější investicí, než obdrží další finanční podporu. Další příspěvky jsou na pohonné hmoty, které na celý rok pro 2. stupeň postižení činí 5624 Kč a pro 3. stupeň (ZTP+průvodce - například epileptici) 9124 Kč.

Majitelé průkazky ZTP také nemusejí pořizovat dálniční známku, ale jak bylo již uvedeno ve SM č. 8/2001, jakmile vozem pojede zdravý řidič (nehledě na rodinnou příslušnost) a nebude mít potvrzení, že jede za účelem převozu nemocného z léčebny, dálniční známku si již musí koupit. Vyplývá to ze zákona o pozemních komunikacích č. 102/2000 Sb. účinného od 1. ledna 2001. Pokud je vozidlo označené ZTP, musí v něm také být přítomna osoba mající průkaz, který při případné kontrole předloží.

Autor: Martina Mlejnková
Zdroj: Svět motorů