Resoluce týkající se revidované Mezinárodní klasifikace ICIDH byla schválena jednomyslně na 54. zasedání Světové zdravotnické organizace. Pro revidovanou verzi bude používána zkratka ICF (CIF ve španělštině a francouzštině).
Konečná verze Klasifikace je k dispozici na webové stránce WHO v arabštině, čínštině, angličtině, francouzštině, ruštině a španělštině:
http://www.who.int/icidh/

Mezinárodní klasifikace ICF
International Classification of Functioning, Disability and Health

Rachel Hurst

Mezinárodní klasifikace ICF byla přijata Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v květnu tohoto roku. Pokusím se vysvětlit, co se dělo v průběhu revize původní Mezinárodní klasifikace poruch, postižení a handicapu (ICIDH) a vliv, který bude mít tato klasifikace na zdravotně postižené osoby.

Původní verze ICIDH byla vypracována v roce 1980 s cílem najít obecný základ pro hodnocení důsledků onemocnění (uvedených v Mezinárodní klasifikaci nemocí) a umožnit lepší plánování služeb a zajištění léčby a rehabilitace. Většina "expertů", kteří se podíleli na formulaci ICIDH, byli odborníci v oblasti medicíny a statistiky. Členem této expertní skupiny nebyl ani jeden z představitelů hnutí zdravotně postižených. Zdravotní postižení bylo chápáno striktně jako záležitost medicíny, jako práce pro miliony odborníků v medicíně a rehabilitaci a agentury zřizované "mocnými a dobrými". Že by na konci vší této práce a charity mohly být fungující a vnímající lidské bytosti, které měly být v tomto procesu partnery, nebylo vůbec bráno v úvahu.

Vzhledem k tomu, že mezinárodní klasifikace ICIDH ignorovala jak sociální model zdravotního postižení, tak model založený na lidských právech, potvrdila oficiálně tradiční představu o zdravotním postižení jako o problému poruchy, nečinnosti nebo nezapojení jedince. Z tohoto důvodu mohla být nalezeným řešením pouze změna jedince nebo zajištění výlučných a "speciálních" služeb. ICIDH také doporučovala hodnocení založené na posouzení kvality našeho života odborníky a jako měřítko zdravotního stavu populace v jednotlivých zemích podporovala přijetí Disability Adjusted Life Years (DALYS), které nejenže činí zdravotně postižené osoby zodpovědné za potřebu služeb a zdravotní péče, ale naznačuje, že by bylo pro společnost lepší, kdybychom vůbec nebyli.

Tento stav bylo nutné změnit. Mnozí z nás dávali přednost tomu, aby bylo od klasifikace upuštěno, ale bylo jasné, že Světová zdravotnická organizace s tím nikdy nebude souhlasit, takže v roce 1987 se mezinárodní nevládní organizace zdravotně postižených osob rozhodly pro zapojení do procesu revize.

Skutečná práce na revizi začala až počátkem 90. let. Většinu činností dělala nejprve skupina center WHO a odborníci, nicméně ve stále větší míře se do probíhajících diskusí zapojovali i zástupci zdravotně postižených osob. V polovině 90. let došlo k významnému zlomu. Světová zdravotnická organizace přistoupila na to, že zdravotní postižení je otázkou lidských práv a klasifikace by tedy neměla hodnotit pouze poruchy a funkce, ale zároveň i sociální vlivy. Tuto velmi důležitou změnu přístupu podporovalo Centrum pro kontrolu nemocí (CDC) v USA, kde byla založena pracovní skupina (zdravotně postižení v ní měli většinu), jejímž cílem bylo nalézt možný způsob klasifikace těchto sociálních vlivů. Je jistě zajímavé poznamenat, že Centrum pracuje v zemi s nejstarší legislativou v oblasti lidských práv zdravotně postižených osob, v zemi, která chápe, že k řešení situace je zapotřebí sociálních změn.

Mezinárodní klasifikace ICF odráží uvedenou změnu v přístupu a jasně stanoví, že zdravotní postižení vzniká působením negativního vlivu prostředí, a doporučuje vzít v úvahu faktory prostředí při jakékoliv aplikaci ICF. Předpokládá se tedy, že při klasifikaci poruchy nebo funkce bude lékař nebo terapeut klasifikovat také vlivy prostředí, bude například zjišťovat co způsobilo poruchu, zda se funkce zlepšuje nebo zhoršuje se změnou klimatu a za pomoci různých služeb, a jaký dopad mají na sledovanou poruchu nebo funkci postoje nebo mínění veřejnosti.

Uplatnění faktorů prostředí je důležité také v případě, kdy je mezinárodní klasifikace ICF využívána při formulaci politiky v dané oblasti. Tyto faktory jasně ukazují, kde leží skutečný problém, a jaká řešení v rámci sociálních změn je třeba použít. Mohou být také užitečným nástrojem při formulaci definice zdravotního postižení.

Jako v každém v dokumentu založeném na konsensu, jsou i zde určité nedostatky. Mezinárodní klasifikace ICF je i nadále klasifikací zdravotního stavu a nezdůrazňuje dost přesvědčivě důležitost zapojení faktorů prostředí. Zdravotně postižení musí trvat na tom, aby tyto faktory byly brány v úvahu. V opačném případě nebudou mít odborníci ve zdravotnictví žádný důvod, aby se s nimi obtěžovali a budou i nadále rehabilitovat osoby v prostředí, která budou naprosto odlišná od těch, ve kterých žijí, a nebudou ani zjišťovat, co je doopravdy znevýhodňuje. Politici na místní i celostátní úrovni se budou bát, že využití faktorů prostředí bude znamenat vyšší náklady nebo vyžadovat naprostou změnu zavedeného způsobu práce. A ty země, které poskytují zdravotně postiženým osobám služby pouze v omezené míře, nebo vůbec žádné, se budou i nadále odvolávat na chudobu a zapomínat, že zabezpečení přístupu pro zdravotně postižené osoby při financování úpravy prostředí je mnohem ekonomičtější, než zabezpečení speciálních služeb.

Informovanost o této problematice se bez našeho přičinění nezlepší. Musíme se snažit, aby lidé pochopili, že mezinárodní klasifikace ICF, pokud bude správným způsobem používána, podpoří model zdravotního postižení založený na lidských právech a pomůže nám získat důkazy o tom, jak náš život doopravdy vypadá. ICF také oficiálně uvádí, že zdravotní postižení vzniká působením faktorů prostředí na poruchu nebo funkci - a stvrzuje tak něco, co hnutí zdravotně postižených osob říká již desetiletí!!

Je dobré vědět, že i nepostižení lidé mohou něčeho dosáhnout, pokud je jim dána příležitost!