Ostrava - Zatímco zcela zdravý člověk bývá při plánování dovolené limitován většinou jen finančními možnostmi a někdy i náročným zaměstnáním, u lidí se zdravotním postižením je takových omezení daleko více. Podle Marie Báňové z ostravské organizace vozíčkářů se lidé upoutaní na vozík do světa většinou příliš nepouštějí. "Je to pochopitelné. Začíná to už tím, že jejich finanční možnosti bývají často omezené. Člověk na vozíku také musí pečlivě zvážit, jak na něj bude cesta působit, a jaká bude vůbec nabídka přímo v místě pobytu. Letos jsem už slyšela, že nějaká cestovka nabízela vozíčkářům pobyt u moře v Černé Hoře, ale přihlásil se pouze jeden člověk, tak to museli zrušit," říká Báňová. Podle Anny Kočí, vedoucí centra ostravského pracoviště pro zdravotně postižené, se v posledních letech nabídka7 rekondičních a dalších pobytů mírně zvyšuje. "Zdá se, že bezbariérových zařízení je více.

Další otázkou je ale třeba dovolená vozíčkáře někde u moře, kterou by si zajistil u běžné cestovní kanceláře. Předem musí zjistit spoustu informací, aby si na takovou cestu troufl. Důležitým faktorem je míra omezení takového člověka,"míní Kočí. Zástupce ostravské organizace vozíčkářů Petr Dzido míní, že nabídka různých pobytů v bezbariérových objektech se sice zvyšuje, ale zdaleka není vše ideální. "Nestuduji sice nijak systematicky nabídky cestovních kanceláří, ale každým rokem pár katalogů prolistuji. Pro vozíčkáře je hotelů a apartmánů pořád málo. Také třeba na internetu nějaké nabídky jsou, ale aby se člověk s vážnějším tělesným postižením mohl bez obav vydat do takového penzionu či hotelu, musí bezpečně vědět, že se s vozíkem už třeba dostane přes vstupní dveře, pak i dále do pokoje a že bude mít přizpůsobeno i sociální zařízení," vysvětluje Dzido. Problémem podle něj může být někdy odlišné posuzování kritéria bezbariérovosti u nás a v jiných zemích. "Pak třeba dveřmi projede člověk na běžném vozíku, někdo jiný, kdo má širší vozík, ale už třeba ne. Když to člověk zjistí až na místě, tak už je pozdě,"Dzido. Podle něj je ale při plánování dovolené vozíčkáře třeba znát i to, jak vypadá okolí hotelu, jaká je pláž atd. "V písku ani na kamíncích se člověk s vozíkem daleko nedostane, někde sice bývá do moře svedena taková rampa, která umožní dostat se až do vody. Ale to je pořád spíše výjimka. Takové vybavení navíc mívají spíše dražší hotely. Vozíčkář také musí počítat s tím, že se při náročném cestování neobejde bez pomoci rodiny či asistenta," shrnuje Dzido, kterému se do rukou dostal i nabídkový katalog bezbariérových pobytů vydávaný v Německu. "Hotelů a hlavně malých penzionů je tam obrovské množství. Nabízejí i pobyty v okolních zemích," uvedl Dzido.

Některé větší cestovní kanceláře už ve svých katalozích přehledně uvádějí, zda je hotel bezbariérový. Například v nabídce tuzemských pobytů Čedoku je z 328 pobytových míst v letošním letním katalogu jako bezbariérových označeno osmnáct. Katalog CK Fischer nabízí pro vozíčkáře čtyřiadvacet hotelů, chat či penzionů. V katalozích pobytových zájezdů do zahraničí se už ale to, zda jde o hotel bezbariérový, zjišťuje většinou složitěji. Například o Chorvatsku se rozhodně nedá říci, že by tady bezbariérové hotely rostly jako houby po dešti."Myslím, že tam máme z naší nabídky dva hotely. Jinak by pro nás doprava vozíčkářů nebyla až tak velký problém," uvedl obchodní ředitel cestovní kanceláře, která se zaměřuje právě na Jadran. Výjimečně nabízejí bezbariérové pobyty i katalogy našich nejznámějších cestovních kanceláří v oblasti Itálie, poněkud příznivější je pak oblast španělské Costa Bravy. Podle Iwony Čechové, ředitelky cestovního centra Fischer v Ostravě, zjišťují při jednání s klientem vozíčkářem řadu informací: například šířku dveří, rozměry výtahu, nájezdové rampy, dostupnost pláže, bazénu i to, zda balkon je bez prahu nebo s prahem nižším než šest centimetrů.