Zákon nezakazuje invalidním důchodcům pracovat nebo vykonávat jinou výdělečnou činnost. Přesněji řečeno, legislativa mluví o práci 'v rozsahu zbylé schopnosti soustavné výdělečné činnosti'.

V poslední době však přibývá případů, ve kterých při přezkoumání invalidity posudkoví lékaři dojdou k názoru, že člověku, který jako invalidní důchodce po nějakou dobu pracoval, důchod nepřísluší.

Posudkový lékař tak může na základě své úvahy rozhodnout o vašem důchodu, a to i v případě, že se podle lékařů váš stav nijak nezlepšil nebo dokonce mírně zhoršil.

O deset procent

'Posudkový lékař může snížit invaliditu i na základě svého úsudku. Stačí, když dojde k názoru, že posuzovaný člověk má nenáročné povolání, které i se svým handicapem lehce zvládne. Potom může snížit procentní omezení až o deset procent, a nepotřebuje k tomu dobrozdání ošetřujícího lékaře.'

Vysvětlení leží v principu, podle kterého se plná i částečná invalidita uznává. Za plně invalidního je uznán člověk, jehož schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 66 procent. Částečně invalidní je člověk, který přišel o schopnost práce nejméně ze 33 procent.

Pokud tedy někomu, kdo byl původně uznán invalidním ze sedmdesáti procent, odebere posudkový lékař deset procentních bodů, dostane se ten už do kolonky částečné invalidity s patřičně sníženým důchodem. V případě částečné invalidity uznané například ze čtyřiceti procent znamená škrtnutí deseti bodů rázem odejmutí celé částky.

'Proti rozhodnutí posudkových lékařů se nelze odvolat. Jedinou obranou je podat žalobu na Českou správu sociálního zabezpečení.

'Bohužel, v poslední době se množí případy, kdy při přezkoumání zdravotního stavu invalidních důchodců posudkoví lékaři snižují stupně invalidity, nebo dokonce invalidní důchody odnímají bez ohledu na posudky ošetřujících lékařů, '.

Invalidita se v zákoně o důchodovém pojištění dělí na dva typy.

Pod paragraf 39 odst. 1) písm. a) spadá člověk, jehož nemoc nebo postižení se může vyvíjet, a tedy i zlepšovat.

V takovém případě může být odejmutí invalidního důchodu opodstatněné, vždy by však mělo rozhodování záviset především na lékařské zprávě ze zdravotnického zařízení, které s daným člověkem soustavně pracuje.

Posudkový lékař však může rozhodnout o snížení invalidity i z důvodů takzvané adaptace. Pokud jste například pracovali před přiznáním invalidity v kanceláři a našli jste si podobnou práci i po přiznání důchodu, můžete o něj lehce přijít. Stačí, když posudkový lékař usoudí, že jste se na svůj stav adaptovali.

Trvalá diagnóza

V tomto ohledu je paradoxně jednodušší situace lidí, kteří se svého postižení už z principu nikdy zbavit nemohou. Ty řadí důchodový zákon pod písmeno b). Jedná se o lidi, jejichž zdravotní handicap se s postupujícím časem nemůže příliš změnit, respektive jehož zlepšení je v podstatě vyloučeno. Jde například o nevidomé, neslyšící, ale také lidi po amputacích nebo na invalidních vozících. Takoví lidé jsou schopni soustavné práce podle slov zákona pouze 'za zcela mimořádných podmínek'.

V případech spadajících pod paragraf b) se pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nezjišťuje. Lidé, jejichž špatný zdravotní stav je nezvratný, mohou tak pracovat i ve svých původních profesích.

Pod který paragraf důchodového zákona spadáte, zjistíte jednoduše: najdete ho na rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým vám byl invalidní důchod přiznán. V případě, že vám posudkový lékař důchod odejme, se nebojte soudu. Dobré je také požádat lékaře, aby vám napsal pracovní terapii.