Systém zdravotnictví v ČR prochází v současné době řadou významných změn. Jaký názor mají na stávající legislativní vývoj zástupci pacientů a zdravotníků? Na to jsme se zeptali Václava Krásy, předsedy Národní rady zdravotně postižených ČR, a Mgr. Dany Juráskové, Ph.D., MBA, prezidentky České asociace sester.

1. Jak hodnotíte současné legislativní změny českého systému zdravotnictví?

2. V čem spatřujete jejich silné stránky a v čem naopak ty slabé?

3. Přispějí podle vás tyto změny k 'ozdravení' českého zdravotnictví, resp. ke zvýšení kvality zdravotní péče?

4. Jakým směrem by se podle vás měly ubírat budoucí reformní kroky v oblasti zdravotnictví?

Václav Krása, předseda Národní rady zdravotně postižených ČR

1. Jedinou významnou legislativní změnou v českém zdravotnictví je vlastně úprava zákona č.48/1997Sb., o veřejném zdravotním pojištění, která byla provedena v rámci zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Za nejsilnější, ale zároveň nejslabší stránku této úpravy považuji zavedení poplatků za předpis léku a návštěvu lékaře.

2. Domnívám se, že je správné zavést v našem zdravotnictví regulační poplatky, které mají motivovat občany ke správnému chování a mají zabránit nadbytečnému čerpání zdravotní péče. Způsob zavedení poplatků je však zároveň nejslabší stránkou všech legislativních opatření v rámci zákona č. 261/2007 Sb. Jsou zavedeny plošně, bez ohledu na to, zda jsou jednotlivé skupiny občanů schopny bez nějaké újmy poplatky zaplatit. Zároveň nerozlišují, zda může konkrétní skupina obyvatel reálně zneužívat zdravotního systému. Jsou skupiny občanů - např. děti, osoby v ústavních zařízeních apod. -, u kterých je zneužívání zdravotnictví a čerpání nadbytečné péče prakticky vyloučeno. Regulační poplatky musejí opravdu regulovat způsob chování, ale nesmějí fungovat jako daň, a to ještě daň poměrně vysoká. Regulačními poplatky jsou nepochybně nejvíce postiženy děti a dospělí se zdravotním postižením a osoby v zařízeních sociální péče.

3. Obávám se, že současné legislativní změny budou mít jen velmi málo pozitivní vliv na české zdravotnictví. A to v souvislosti se zavedením poplatků u většinové populace, která má stabilní příjem a poplatky fungují jako regulátor ke snaze nechat si předepsat na lékařský poukaz zbytné léky či zdravotnické prostředky. Nedomnívám se, že současné legislativní změny povedou ke zvýšení kvality zdravotní péče. Poplatky za pobyt v nemocnici nemají žádný vliv na kvalitu podávané stravy, a proto si myslím, že ani v dalších oblastech zdravotní péče nepovedou ke zlepšení služeb, ale ani ke zlepšení způsobu chování zdravotnických pracovníků k pacientům. Lze očekávat opačný efekt, a to u části populace, která bude zvažovat, zda má vydat peníze za předpis léků či za návštěvu lékaře, nebo své malé finanční prostředky použít jiným způsobem. Důsledkem takového chování bude zhoršení zdravotního stavu těchto lidí, a tím i vyšší náklady na zdravotní systém. Domnívám se, že ani změna § 11 zákona č. 48/1997 Sb. bez dalších opatření nepovede ke zvýšení kvality zdravotní péče.

4. Nevidím spásu českého zdravotnictví v privatizaci fakultních nemocnic, zdravotních pojišťoven a prakticky všech nemocnic nižšího typu. To je pouze změna vlastnictví, která sama o sobě nemusí vést ke zlepšení kvality zdravotní péče. Ba naopak, bez dostatečných legislativních záruk a brzd může dojít k podobné situaci, kterou jsme zažili v ČR v první polovině devadesátých let minulého století, tedy k divoké privatizaci, přesunu obrovského majetku mezi různými skupinami a v důsledku toho ke krachu mnoha původně zdravých organizací.

Cestu reformy spatřuji především v důsledném narovnání vztahu pacient versus zdravotní pojišťovna a zdravotní pojišťovna versus zdravotnické zařízení. Zdravotní pojišťovna by měla s každým pojištěncem uzavírat standardní soukromoprávní smlouvu, ve které by byl definován základní balík zdravotní péče, a dále by smlouva upravovala způsob různých bonusů, příplatků atd. Obdobně by měl fungovat i smluvní vztah mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními. Pojišťovna, která uzavře smlouvu se svým pojištěncem, by byla odpovědná za to, že mu skutečně zajistí ve smlouvě definovanou zdravotní péči. Myslím si, že to je základ reformy, a nikoli bezbřehá privatizace.

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, prezidentka České asociace sester

1. Po letech, kdy v českém zdravotnictví doznívaly vlivy minulých desetiletí, nastala řada žádoucích změn, které jsou postup-ně realizovány. Záměry považuji za správné, jejich skutečný dopad však bude znám až po jejich spuštění. Zdravotnictví, stejně jako jiná činnost, je zatíženo lidským faktorem, který může svými jednotlivými kroky zneužít i dobrých záměrů.

2. Silnou stránkou je nepochybně konkurence v oblasti zdravotnických služeb. Za slabou považuji samotného spotřebitele zdravotnických služeb, který si jen velmi pomalu zvyká a dostatečně nevyužívá možností, jež mu systém dává a nabídne i v budoucnu.

3. V každém případě přispějí. Vůbec celá atmosféra ve zdravotnictví vede k tomu, že se o kvalitě nejen více mluví, ale zdravotnická zařízení i pacienti si jí začínají všímat, a dokonce ji vyžadovat. Evidentně skončily doby, kdy byly investice vložené do zvyšování kvality zdravotní péče na konci seznamu priorit zdravotnických zařízení i pacientů.

4. Při každé příležitosti, kterou mám, upozorňuji na velmi nepříznivý vývoj demografických parametrů obyvatelstva ČR - na stárnutí populace, a tím i přesah mezi zdravotní a sociální péčí. Oddělené financování zdravotní a sociální péče se v této oblasti jeví jako velmi nevýhodné.

---

Více o výroční konferenci asociace CzechMed na CzechMed Forum

Další informace o 7. výroční konferenci asociace CzechMed najdete na www.forum.czechmed.cz. Tuto rubriku připravujeme ve spolupráci s Českou asociací dodavatelů zdravotnických prostředků CzechMed. Příští číslo rubriky Svět zdravotnických prostředků najdete v MT 9/2008.