Konference byla uspořádána v rámci projektu "Od paragrafů k lidem" podporovaného z programu Transition facility EU.

Půl roku po vydání Analýzy zákona o sociálních službách z pohledu uživatelů a poskytovatelů připravil SKOK novou verzi rozboru sociálního zákona. Její prezentaci spojil s uspořádáním celostátní konference s cílem zaměřit se na dopady zmiňovaného zákona po necelých pěti měsících od zahájení jeho účinnosti. Provedená analýza byla tentokrát založena na monitoringu poskytování sociálních služeb v nestátních neziskových organizacích, na průzkumu mezi krajskými úřady, místními samosprávami a Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Konference, která se symbolicky konala na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy, se zabývala třemi tématy: reformou sociálních služeb v ČR, zákonem o sociálních službách v praxi a východisky do budoucna, návrhy na řešení situace. Její těžiště bylo v prezentaci Přínosy a úskalí nového zákona a ve dvou panelových diskusích: I. Zajištění práv uživatelů a kvality sociálních služeb a II. Financování a zajištění dostupnosti sociálních služeb. Po úvodních referátech radní Karlovarského kraje Ellen Volavkové na téma praktických dopadů zákona s poukazem na nezbytnost komunitního plánování obcí, Mileny Černé na téma sociálního začleňování jako cíle při poskytování sociálních služeb a Zdeňka Škromacha s historií přijetí zákona o sociálních službách vystoupili autoři analýzy zákona. Na ně navázali panelisté Martin Žárský z MPSV, Alena Páralová, poslankyně PČR a místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, Ludvík Hovorka, místopředseda Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví PČR, dále senátor Pavel Čáslava, člen Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR, Martin Scháněl z KÚ Královéhradeckého kraje, Petr Adamec, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje, Jitka Seitlová, zástupkyně Veřejného ochránce práv a další významní činitelé působící v oblasti sociální, zdravotně sociální a lidskoprávní. V diskusi se ozývaly názory právníků, pracovníků Českého helsinského výboru, ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí a dalších, kteří se vyslovovali pro další spolupráci při projasňování podmínek působnosti zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Zákon o sociálních službách zásadně změnil prostředí sociálních služeb. Teze těchto změn, jak jsou nastíněny

v Důvodové zprávě k zákonu, můžeme považovat za vizi reformy sociálních služeb v České republice. Zákon má napomoci tomu, aby sociální služby byly bezpečné, poskytovaly znevýhodněnými osobám dostatečnou ochranu, byly dostupné a především pomáhaly těm, kdo je užívají, dosáhnout nezávislosti a moci využívat běžných příležitostí, které nám každodenní život v naší společnosti nabízí.

Nástroje, které k těmto cílům využívá jsou:

- plánování služeb tak, aby služby byly dostupné;
- registrace;
- povinnost poskytovatelů projít inspekcemi k zajištění kvality služeb a ochrany práv uživatelů;
- příspěvek na péči k posílení postavení některých starších občanů a občanů se zdravotním postižením;
- dotace jako finanční podpora pro rozvoj služeb.

Provedená SWOT analýza, která byla zaměřena na pozitiva a negativa zákona a způsoby jeho implementace, ukázala, že novou legislativní úpravou bylo dosaženo několika významných úspěchů. Sociální začlenění se stalo hlavním smyslem sociálních služeb, došlo k odklonu od jejich medicinalizace, zavedly se nástroje k zajištění kvality služeb i zvyšování odbornosti pracovníků v této oblasti.

Za slabé stránky lze rozhodně považovat typologii služeb, která je příliš rigidní, financování, které působí likvidačně směrem k terénním službám a nedostatečné institucionální, metodologické i personální zajištění kontroly kvality a plánování služeb. Problémy působí také posuzování příspěvku a kontrola jeho využití, a to jak administrativně, tak po stránce odborného vybavení a vzdělání pracovníků a jejich dostatečného počtu.

Při rozboru dostupnosti sociálních služeb se dospělo v analýze k závěru, že je třeba upravit typologii služeb tak, aby odpovídala realitě a umožňovala vývoj systému a vznik služeb nových. Doporučení se také vztahují k rozšíření obsahu registru a dostupnosti informací v něm obsažených široké veřejnosti a především samotným uživatelům sociálních služeb. S cílem umožnění dostupnosti služeb je třeba také nastavit metodologické zajištění a vzdělávání v oblasti komunitního plánování.

Významná část byla věnovaná kvalitě sociálních služeb. Zde se poukazuje na skutečnost, že hlavní problémy spočívají v nedostatečné míře nezávislosti a odbornosti v inspekčním procesu, v okleštění měřítek posuzování kvality a také ve formálnosti registrací. Doporučení spočívají ve vytvoření nezávislého inspekční orgánu, stanovení přísných podmínek pro kvalifikaci, registraci a další vzdělávání inspektorů včetně nastavení etických zásad. Jako první krok se nabízí doplnění zákona o povinnost využívat při provádění inspekcí vyškolené inspektory a dodržovat ministerstvem stanovené metodické postupy. Dále se doporučuje rozšířit informace v registru poskytovatelů služeb o informace z inspekčních zpráv a v dlouhodobějším horizontu doplnit povinnost splňovat standardy do registračních povinností. Základní podmínkou naplnění standardů kvality poskytovateli je jejich systematické vzdělávání, ke kterému musí mít zajištěný rovný přístup.

K nejdiskutovanější oblasti patří financování služeb a jejich efektivita. Jako největší rizika byla identifikována: nedostatečná administrativní kapacita pracovníků obecních úřadů III typu a posudkových lékařů k posouzení a kontrole příspěvku, stejně jako neexistence příslušných metodik, kterými by se mohly orgány veřejné správy při posuzování a kontrole řídit. Bylo poukázáno také na nevyvážené dotační řízení, které přispívá k likvidaci některých zejména terénních druhů služeb. Problémem je také nastavená cenová regulace, které prohlubuje deficit ve financování sociálních služeb. Odpovědí na tyto problémy by mohlo být posílení podpory klientů při rozhodování o způsobech čerpání příspěvku na péči i kontrolních mechanismů jeho čerpání a zároveň úprava konstrukce příspěvku tak, aby nedocházelo k znevýhodnění některých klientských skupin. Měla by se také otevřít diskuse o posílení finanční participace uživatelů a provázat financování služeb s procesem komunitního plánování. Zejména by však mělo dojít od odklonu od dotací a přechodu na financování služeb na základě dlouhodobých smluvních vztahů v regionálních sítích. Jako nezbytné se také jeví zajištění spravedlivého financování různých typů sociálních služeb zejména pak financování služeb prevence.

Zcela zásadní oblastí je ochrana práv uživatelů. Největší problémy stále ještě spočívají v užívání restriktivních opatření. Uživatelé sociálních služeb, u kterých jsou uplatňována, jsou více vystaveni riziku porušení práv, protože o jejich použití nemusí rozhodnout soud jako je tomu ve zdravotnictví. Problematické je rovněž oslabené postavení uživatelů sociálních služeb ve smluvních vztazích, nedostatečně řešený střet zájmů, zejména pokud se jedná o opatrovnictví uživatele rezidenčním zařízením při současném čerpání adresné finanční podpory. Jako řešení je navrhováno sladění podmínek omezení práv ve zdravotnictví a v sociálních službách; dále je doporučováno další zpřísnění podmínek pro užití restriktivních opatření podle zákona o sociálních službách. Zaměstnavatelům se také navrhuje povinnost metodologicky vést a vzdělávat pracovníky v zařízeních, kde k použití takových opatření může dojít. Hlavním řešením je však transformace velkých zařízení na zařízení rodinného typu. Doporučení také zahrnují posílení postavení uživatele při uzavírání smlouvy o poskytnutí služby.

Při panelových diskusích bylo opětně zdůrazněno několik zásadních bodů:

- riziko střetu zájmů a podjatosti krajů při inspekcích a při rozdělování dotací
- znovu otevřena otázka poukázek či šeků místo příspěvků - ve většině případů nejsou peníze využívány na nákup sociálních služeb
- na rozpouštění ústavů musí navázat zvýšená podpora terénních služeb, jinak je transformace nemožná
- nutnost posílit tržní principy a naopak omezit principy regulační
- nedostatky v systému posuzování - některé skupiny uživatelů ze seznamu vypadly, např. děti s celiakií, lidé s duševním onemocněním, neslyšící
- projevuje se nedostatek kvalifikovaných pracovníků, problém akreditace některých předchozích kurzů, znovu byla zdůrazněna nutnost zakotvit povinnost celoživotního vzdělávání do zákona
- ze standardů kvality sociální péče vymizel jejich původní smysl, jednotlivá kritéria jsou změněna, poskytovatelé kritizují, že víc papírují, než se starají o klienty

Celá analýza i následná diskuse dala podnět k vytvoření návrhů legislativních změn a opatření nelegislativní povahy. Tyto návrhy jsou k dispozici resortu práce a sociálních věcí k další kultivaci systému sociálních služeb v České republice. Pozměňovací návrhy také mohou využít poslanci, kteří se problematikou sociálních služeb zabývají v Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky.