Změny právní úpravy, k nimž došlo na úseku posuzování zdravotního stavu v sociální oblasti od 1. ledna 2007. Výjimku tvoří posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči, které již bylo předmětem samostatného článku.

Ke změnám právní úpravy lékařské posudkové služby od 1. 1. 2007

I přes odložení účinnosti nového zákona o nemocenském pojištění, který má přinést zásadní změny do posuzování zdravotního stavu v nemocenského pojištění a rovněž některé změny do právního postavení zaměstnavatelů v oblastech s posuzováním zdravotního stavu souvisejících (např. nové oznamovací povinnosti zaměstnavatele dočasně práce neschopného zaměstnance vůči orgánu nemocenského pojištění a ošetřujícímu lékaři, nově vymezená oprávnění zaměstnavatele, související s kontrolou režimu dočasně práce neschopného zaměstnance aj.), došlo k 1. 1. 2007 v právní úpravě lékařské posudkové služby k několika významným změnám.

O nejvýznamnější z nich - posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči - již byla podrobnější informace na stránkách časopisu podána (Práce a mzda č. 2/2007, str. 33 - 38). Praktická realizace tohoto zcela nového posudkového systému vyvolala už od počátku značnou pozornost.

K témuž datu došlo ovšem i k dalším změnám právní úpravy lékařské posudkové služby (LPS). Jde jednak o posuzování schopnosti osoby zvýšit si příjem vlastní prací vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu pro účely systému pomoci v hmotné nouzi ( jedná se o posuzování podle zcela nových posudkových kritérií), dále jde o změny dosavadních kompetencí orgánů LPS a konečně i o změny některých procesních pravidel posuzování.

I . POSUZOVÁNÍ SCHOPNOST I OSOBY ZVÝŠIT SI PŘÍJEM VLASTNÍ PRACÍ VZHLEDEM K JEJÍMU ZDRAVOTNÍMU STAVU

Posouzení schopnosti osoby zvýšit si příjem vlastní prací vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu je od 1. 1. 2007 prováděno orgány LPS [konkrétně úřady práce a posudkovými komisemi MPSV - viz níže pod body IIb) a IIc) pro účely nového systému pomoci v hmotné nouzi.

Právní základ tohoto nového systému byl položen zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, jakož i zákonem č. 112/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o životním a existenčním minimu a zákona o pomoci v hmotné nouzi a dále i vyhláškou č. 504/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění vyhlášky č. 626/2006 Sb. Posouzení schopnosti osoby zvýšit si příjem vlastní prací vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu je významné pro zjištění možnosti zvýšit si příjem vlastním přičiněním (např. pro účely posuzování nároku na příspěvek na živobytí podle § 11 zákona č. 111/2006 Sb.).

Pro srovnání je možné uvést, že obdobně zaměřené posuzování bylo prováděno orgány LPS, byť v posudkové praxi jen poměrně zřídka, i před 1. 1. 2007. Šlo o posouzení, "zda si občan může zvýšit vzhledem ke svému zdravotnímu stavu životní úroveň vlastní prací", které náleželo do kompetence OSSZ a PK MPSV [§ 4 odst. 2 a § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění do 30. 6. 2006] a které bylo využíváno v tehdejším systému sociální potřebnosti (např. § 1 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění do 31. 12. 2006). Oproti stávajícímu posuzování však zde byl jeden zásadní rozdíl, spočívající v tom, že pro ně neexistovala žádná posudková kritéria, která by byla stanovena právním předpisem. Posouzení schopnosti osoby zvýšit si příjem vlastní prací vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu pro účely nového systému pomoci v hmotné nouzi je prováděno podle posudkových kritérií, vymezených od 1. 1. 2007v§ 17 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. Podle citovaného ustanovení toto posouzení zahrnuje posouzení zdravotního stavu ve vztahu ke schopnosti: započetí výdělečné činnosti u osoby nepracující [písm. a)]; zvýšení rozsahu a intenzity výdělečné činnosti [písm. b)]; vykonávat zaměstnání odpovídající kvalifikaci [písm. c)]. Z uvedeného zákonného vymezení vyplývá, že podstatou posouzení je vyhodnocení, zda zjištěný zdravotní stav (zdravotní postižení, nemoc, úraz) má vliv na schopnost posuzované osoby využívat její kvalifikační, resp. celkový pracovní potenciál. Zákonné vymezení zároveň rozlišuje posudková kritéria u osob, které nepracují (nevykonávají výdělečnou činnost) a u osob, které výdělečnou činnost vykonávají.

a)Posuzování osoby, která nevykonává

výdělečnou činnost

Při posuzování nepracující osoby jde ve smyslu § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. zejména o zjištění, zda její zdravotní stav (nikoli tedy jiný důvod, nespočívající ve zdravotním stavu) umožňuje či naopak neumožňuje započetí výdělečné činnosti. Jinými slovy jde o posouzení, zda je posuzovaná osoba vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zahájení výdělečné činnosti schopna či nikoli. Z posudkově medicínského hlediska je posuzovaná osoba neschopna započetí výdělečné činnosti pouze za situace, kdy závažná akutní nemoc, úraz, návrat nemoci, nové vzplanutí chronického zdravotního postižení nebo samo zdravotní postižení zakládá stav, který u této osoby výkon výdělečné činnosti neumožňuje (vylučuje). Orgán LPS zároveň - na základě kvalifikovaného odhadu vývoje dynamiky onemocnění, doby nezbytného léčení včetně rehabilitace a rekonvalescence - stanovuje také dobu, po níž zjištěný zdravotní stav u posuzované osoby započetí výdělečné činnosti neumožňuje. Z posudkového hlediska může být zdravotní stav vylučující výdělečnou činnost jak krátkodobý (obvykle v řádech týdnů), tak může jít o stavy s delším trváním (v řádech měsíců). Platnost posudkových závěrů delší než jeden rok by mohla být stanovena pouze výjimečně, např. u konstantních zdravotních stavů evidentně neslučitelných s výkonem výdělečné činnosti.

b)Posuzování osoby, která vykonává

výdělečnou činnost

Při posuzování osoby, která výdělečnou činnost vykonává, je pro orgán LPS výchozím hlediskem zjištění, zda vykonávaná výdělečná činnost odpovídá kvalifikačnímu potenciálu posuzované osoby, tj. dosaženému vzdělání, zkušenostem, znalostem a dovednostem, získaným při předchozích výdělečných činnostech.

V případě kladného zjištění, týkajícího se využívání získané kvalifikace, musí být posouzení zaměřeno na schopnost zvýšení rozsahu a intenzity vykonávané výdělečné činnosti z hlediska zdravotního stavu posuzované osoby. Pokud posuzovaná osoba svůj pracovní potenciál v zaměstnání odpovídajícím její kvalifikaci z posudkově medicínského hlediska dostatečně využívá, jde o osobu, která není schopna zvýšení rozsahu a intenzity výdělečné činnosti a ve smyslu § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb. není schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zvýšit si příjem vlastní prací.

Pokud posuzovaná osoba svůj pracovní potenciál v zaměstnání odpovídajícím její kvalifikaci z posudkově medicínského hlediska naopak dostatečně nevyužívá (např. při zdravotním stavu odpovídajícímu částečné invaliditě s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti 40 % pracuje pouze ve třetinovém pracovním úvazku), půjde o osobu, která je schopna zvýšení rozsahu a intenzity výdělečné činnosti a ve smyslu § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb. je schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zvýšit si příjem vlastní prací.

V případě, že získaná kvalifikace posuzované osoby není při výkonu zaměstnání využívána, musí být posouzení zaměřeno jak na vyhodnocení, zda důvodem tohoto nevyužívání je či není zdravotní stav posuzované osoby, tak na vyhodnocení schopnosti zvýšení rozsahu a intenzity vykonávané výdělečné činnosti z hlediska zdravotního stavu.

Pokud není zdravotní stav posuzované osoby důvodem nevyužívání získané kvalifikace při výkonu zaměstnání, půjde o osobu, která je schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zvýšit si příjem vlastní prací ve smyslu § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb.

Pokud zdravotní stav posuzované osoby důvodem nevyužívání získané kvalifikace při výkonu zaměstnání naopak je, musí být další posouzení zaměřeno ještě na vyhodnocení schopnosti zvýšení rozsahu a intenzity vykonávané výdělečné činnosti.
Pokud by posuzovaná osoba v zaměstnání nevyužívajícím její kvalifikaci byla z hlediska svého zdravotního stavu schopna zvýšení rozsahu a intenzity vykonávané výdělečné činnosti, šlo by o osobu, která je schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zvýšit si příjem vlastní prací ve smyslu § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb.
Pouze v případě, že by byl zdravotní stav důvodem jak neschopnosti posuzované osoby vykonávat zaměstnání odpovídající kvalifikaci, tak její neschopnosti zvýšit rozsah a intenzitu vykonávané výdělečné činnosti, šlo by o osobu, která není schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zvýšit si příjem vlastní prací, a to jak ve smyslu § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., tak ve smyslu § 17 odst. 2 písm. c) téhož zákona.

I I . KOMPETENCE

K POSUZOVÁNÍ a) Okresní správy sociálního zabezpečení

Pokud jde o kompetence k posuzování zdravotního stavu, změny k 1. 1. 2007 se okresních správ sociálního zabezpečení (OSSZ) dotkly jen minimálně. Posudkové kompetence tohoto orgánu sociálního zabezpečení byly v souvislosti s reorganizací LPS již od 1. 7. 2006 podstatnou měrou zúženy výlučně na lékařskou posudkovou činnost pro účely pojistných sociálních systémů, tj. důchodového a nemocenského pojištění.

Výjimku v tomto směru tvoří pouze posuzování kategorií bezmocnosti a dítěte dlouhodobě těžce zdravotně postiženého vyžadujícího mimořádnou péči. První z uvedených kategorií má význam např. pro nárok na zvýšení důchodu pro bezmocnost za dobu před 1. 1. 2007. Obě kategorie mají význam pro účast na důchodovém pojištění za dobu před 1. 1. 2007, např. šlo-li o osoby pečující o bezmocnou osobu nebo o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, vyžadující mimořádnou péči za podmínek § 5 odst. 1 písm. r) a s) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění platném před 1. 1. 2007 (srov. § 102a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění čl. IX bod 6 zákona č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách).

U obou těchto kategorií došlo ke zúžení kompetencí OSSZ až k 1. 1. 2007, což souvisí se zavedením kategorie závislosti na pomoci jiné osoby srov. též § 5 odst. 1 písm. s), § 9 odst. 6 písm. c) a § 50 odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění čl. IX bodů 2, 3 a 5 zákona č. 109/2006 Sb.. §lánek XXI zákona č. 109/2006 Sb. totiž stanovil, že k datu 1. 1. 2007 nabývá účinnosti mj. i čl. V bod 7, pokud jde o § 8 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 582/1991 Sb., tedy právě kompetence OSSZ k posuzování obou uvedených kategorií.

Pro rozsah kompetencí OSSZ mají dále význam také přechodná ustanovení zákona č. 109/2006 Sb. Podle článku VI bodu 2 tohoto zákona se posuzování bezmocnosti a zda jde o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, zahájená před 1. 1. 2007, dokončí podle dosavadních právních předpisů. To ve svém důsledku znamená, že OSSZ jsou povinny dokončit všechna posuzování obou uvedených kategorií, která byla na OSSZ před 1. 1. 2007 zahájena.

Podle článku II bodu 3 tohoto zákona se na řízení o žádosti o zvýšení důchodu pro bezmocnost nebo o úpravu dosavadní částky zvýšení důchodu pro bezmocnost za dobu před 1. 1. 2007 na základě žádosti uplatněné po 31. 12. 2006 vztahují dosavadní právní předpisy. To ve svém důsledku znamená, že OSSZ budou v těchto případech i po 1. 1. 2007 nadále posuzovat kategorii bezmocnosti, avšak pouze za dobu před tímto datem.

b) Úřady práce

Kompetence k posuzování zdravotního stavu pro účely nepojistných sociálních systémů, která náleží úřadům práce již od 1. 7. 2006, byla rozšířena. Od 1. 1. 2007 zahrnuje podle § 8 odst. 1 písm. m) a n) zákona č. 435/ /2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění čl. XVIII bod 2 a čl. XXI zákona č. 109/2006 Sb., posuzování: zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou; dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dítěte z hlediska schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost (s výjimkou posuzování této kategorie pro účely důchodového pojištění); zda jde o osobu těžce zdravotně postiženou a druh a stupeň tohoto postižení pro účely přiznání mimořádných výhod, příspěvku na úpravu bytu, úhradu bezbariérového bytu nebo garáže, koupi, celkovou opravu a úpravu motorového vozidla a příspěvku na individuální dopravu; schopnosti osoby zvýšit si příjem vlastní prací vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu (ačkoli nejde o novou kompetenci, od 1. 1. 2007 je posuzování prováděno podle nových posudkových kritérií, stanovených v § 17 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. - viz shora pod bodem I); zda jde pro účely dávek státní sociální podpory o osobu dlouhodobě těžce zdravotně postiženou, osobu dlouhodobě zdravotně postiženou nebo dítě dlouhodobě nemocné; stupně závislosti fyzické osoby pro účely příspěvku na péči ( jde o zcela novou kompetenci, která úřadům práce přibyla právě od 1. 1. 2007).

c) Posudkové komise Ministerstva práce

a sociálních věcí

Kompetence posudkových komisí MPSV vycházejí z působnosti ministerstva, vymezené v § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 28 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a dále i v některých přechodných ustanoveních zákona č. 109/2006 Sb.

Do kompetence PK MPSV náleží posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob pro účely vymezeného okruhu opravných řízení, a to přezkumného řízení soudního ( jde-li o věci důchodového pojištění) a odvolacího řízení správního ( jde-li o věci, v nichž napadené rozhodnutí vycházelo z posudku úřadu práce). Z vymezení opravných řízení ve vztahu k okruhu přezkoumávaných rozhodnutí o sociálních dávkách, které mohou být podmíněny nebo ovlivněny nepříznivým zdravotním stavem, vyplývá, že posudkovým komisím MPSV náleží po 1. 1. 2007 zejména posuzování: plné invalidity a částečné invalidity (§ 39 a 44 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů); dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dítěte z hlediska schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost [§ 20 odst. 3 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpo; zda jde o osobu těžce zdravotně postiženou a druh a stupeň tohoto postižení pro účely přiznání mimořádných výhod, příspěvku na úpravu bytu, úhradu bezbariérového bytu nebo garáže, koupi, celkovou opravu a úpravu motorového vozidla a příspěvku na individuální dopravu (§ 86 odst. 1 a 2 zákona č. 100/ /1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, § 31 a násl. vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů); zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou § 67 odst. 2 písm. c), odst. 3 a 4 zákona č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů]; schopnosti osoby zvýšit si příjem vlastní prací vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu (§ 17 zákona č. 111/2006 Sb. - viz shora pod bodem I); zda jde pro účely dávek státní sociální podpory o osobu dlouhodobě těžce zdravotně postiženou, osobu dlouhodobě zdravotně postiženou nebo dítě dlouhodobě nemocné (§ 9 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb.); stupně závislosti fyzické osoby pro účely příspěvku na péči (§ 8 zákona č. 108/2006 Sb. - tato zcela nová kompetence PK MPSV přibyla právě od 1. 1. 2007); bezmocnosti (půjde-li o posouzení zahájená před 1. 1. 2007 nebo o odvolací řízení správní, zahájená a pravomocně neskončená před tímto datem, anebo o posouzení této kategorie za dobu před tímto datem); zda jde o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči (půjde-li o posouzení zahájená před 1. 1. 2007 nebo o odvolací řízení správní, zahájená a pravomocně neskončená před tímto datem anebo o posouzení této kategorie za dobu před tímto datem).