Dotazy čtenářů, které se vztahují k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který platí od 1. ledna 2007. Hlavním posláním zákona je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří jsou oslabeni v jejich prosazování, a to z různých důvodů, jako je věk, zdravotní postižení, nedostatečně podnětné sociální prostředí ………..,

Z podkladů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) jsme pro vás vybrali několik otázek, na které se občané ptají a na něž odborníci MPSV odpovídají.

* * Jaké činnosti či služby musí poskytovatelé sociálních služeb zabezpečit?

Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni nabízet rozsah činností, které jim ukládá zákon. Jedná se o tzv. základní činnosti při poskytování sociálních služeb, které jsou považovány jako povinná nabídka vůči uživatelům služeb. Uživatelé služeb si z této nabídky následně vybírají ty, které potřebují a způsob jejich zajištění jim vyhovuje. Mimo základní činnosti mohou poskytovatelé nabízet i další činnosti, které jim neukládá zákon. Jedná se například o nabídku kulturních, společenských či volnočasových aktivit nebo nabídku dopravy apod.

* * Co je možné považovat za sociální službu a co nikoliv?

Sociální službou je činnost, kterou zabezpečují poskytovatelé sociálních služeb. Znamená to, že pokud zabezpečují podporu a pomoc člověku rodinní příslušníci či jiné blízké osoby, nepovažuje se tato činnost za poskytování sociální služby. Stejně tak se nepovažuje za sociální službu činnost, kterou poskytuje osobě subjekt, který není registrován jako poskytovatel sociálních služeb (např. soukromá úklidová firma, nebo ubytovna).

* * Kdo mi poradí, jaká sociální služba je pro mě nejvhodnější?

Získat informace o druzích sociálních služeb a jejich nabídce lze několika způsoby. Jednak je zákonem uložena povinnost každého poskytovatele sociálních služeb (bez ohledu na druh služby, který poskytuje), nabídnout lidem takové rady a informace, které přispějí k řešení jejich nepříznivé sociální situace. V tomto případě jde především o "nasměrování" tazatele k tomu poskytovateli, který je schopen člověku pomoci. Dále je obdobná povinnost uložena obcím a krajům, které jsou ze zákona povinny zajišťovat dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území a zprostředkovat kontakt mezi člověkem a poskytovatelem sociálních služeb. Znamená to, že potřebné informace zabezpečí sami nebo zajistí, aby tuto činnost obstaral vybraný poskytovatel sociálních služeb. V neposlední řadě se mnoho poskytovatelů přímo zaměřuje speciálně na poradenství.

* * Mohu různé druhy služeb kombinovat a mohu kombinovat služby s péčí rodiny?

Kombinace různých druhů služeb a souběh poskytování služby s péčí v rodině nejsou zákonem nijak omezovány. Člověk sám rozhoduje, které služby bude využívat a jak je bude kombinovat.

* * Co to je intervenční centrum pro oběti domácího násilí? Jedná se o sociální službu?

Systém pomoci obětem domácího násilí upravuje především zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. V rámci tohoto zákona a zákona o sociálních službách je upraven způsob intervence ve prospěch obětí domácího násilí. Intervenční centra mají být vysoce profesionální službou, která je povinna nabídnout obětem domácího násilí pomoc a podporu při zvládnutí této krizové životní situace, která následuje bezprostředně po útoku. Intervenční centra mají také za úkol koordinovat činnost orgánů veřejné správy a dalších odborných subjektů při zajištění pomoci obětem domácího násilí. V zákoně o sociálních službách je tato služba uvedena pod názvem "Krizová pomoc".

* * Jak je podle nového zákona řešena problematika úhrad za poskytnuté služby?

Pojmem úhrada nákladů za sociální služby se rozumí platba uživatele sociální služby poskytovateli za činnosti v rozsahu uvedeném ve smlouvě o poskytování sociální služby. Zákon současně uvádí řadu druhů služeb, které jsou poskytovány bez úhrady. Jedná se o následující druhy služeb: * sociální poradenství (§ 37), * raná péče (§ 54), * telefonická krizová pomoc (§ 55), * tlumočnické služby (§ 56), * krizová pomoc (§ 60), * služby následné péče (§ 64), * sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (§ 65), * sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením (§ 66), * terénní programy (§ 69), * sociální rehabilitace * sociální služby v kontaktních centrech (§ 59) a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež (§ 62), * služby sociálně terapeutických dílen (§ 67). U ostatních druhů služeb zákon vždy uvádí, za které činnosti je od uživatele požadována úhrada. Výše úhrad je zákonem, respektive vyhláškou ministerstva regulována tak, aby služby byly pro uživatele finančně dostupné. Pokud jsou smlouvou sjednány činnosti, které jdou nad rámec tzv. základních (povinných) činností, může být požadována úhrada až do výše skutečných nákladů za tyto činnosti. Zákon, respektive vyhláška, bude určovat maximální výše úhrad, což znamená, že poskytovatel se s uživatelem musí ve smlouvě dohodnout, jaká konkrétní částka bude hrazena. Tato částka nesmí překročit maximální limit. Poskytovatel má také právo požadovat podíl na úhradě za služby i od tzv. osob povinných výživou vůči uživateli služby. Jde především o manžela, manželku a děti, a to v případech, kdy příjmy uživatele služby nepostačují na úhradu nákladů. Základní princip úhrady nákladů za poskytnuté služby je ten, že k úhradě nákladů za poskytnutou péči je určen především příspěvek na péči, a úhradu za pobyt a stravu hradí uživatel ze svých příjmů (mzda, důchod, jiné pravidelné příjmy, např. z nemovitostí apod.). V případě, že je člověk v pobytovém zařízení sociálních služeb, je úhrada za péči automaticky stanovena ve výši příspěvku na péči a v případě pobytu v týdenním stacionáři ve výši 75 % příspěvku na péči. Vostatních případech je úhrada za péči dojednána smlouvou podle rozsahu a intenzity úkonů, které poskytovatel osobě zabezpečuje. Současně je uživatelům pobytových služeb garantováno, že jim po úhradě nákladů za stravu a pobyt musí zůstat alespoň 15 % z jejich příjmu.

* * Jakým způsobem budou poskytovatelé stanovovat úhrady za služby podle nového zákona?

Na rozdíl od současného systému, kdy je většinou úhrada stanovena správním rozhodnutím zřizovatele sociální služby, tj. především obcemi a kraji (výjimkou jsou služby, které jsou provozovány tzv. nestátními neziskovými subjekty), bude výše úhrady sjednávána v rámci smlouvy o poskytování sociální služby. Poskytovatelé sociálních služeb musí žadatele o službu seznámit se všemi právy a povinnostmi, které vzniknou uživateli v případě, že se dohodnou na poskytování služby, přičemž oblast úhrad je v tomto případě jednou z nejdůležitějších informací. Poskytovatelé budou pro tyto účely sestavovat tzv. sazebník úhrad za jednotlivé činnosti. Konkrétní částky jsou pak předmětem uzavřené smlouvy.

* * Bude uživatelům pobytových sociálních služeb vyplácena "vratka" za pobyt mimo zařízení?

Ano, pokud bude toto ujednání součástí smlouvy. Speciální legislativní úprava pro tyto případy neexistuje.

* Kolik budu muset za služby zaplatit ze svého?

Jak již bylo řečeno výše, k úhradě za poskytnutou péči je určen příspěvek na péči. "Ze svého" budou uživatelé pobytových služeb hradit pobyt a stravu, přičemž mohou z vlastního příjmu hradit také činnosti péče, pokud nepobírají příspěvek na péči a služby péče mají sjednány ve smlouvě. Úhrady za pobyt a stravu převážně nebudou výrazně odlišné od stávajících. V současnosti činí průměrná úhrada za stravu a pobyt například v domově pro seniory přibližně 6000 Kč.

Z podkladů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR připravil Miroslav SVOBODA