"Neziskovky pracují od ledna 2007 v krizovém režimu", hlásí Karlovarská rada humanitárních organizací. "Žádáme o schůzku s ministrem na téma financování tzv. preventivních služeb", píše se ve Vyjádření NNO, které podle zákona musí poskytnout své služby každému potřebnému, a to bezplatně - avšak od kraje získaly jednu desetinu potřebných nákladů. "Jsme zoufalí", telefonuje předsedkyně občanského sdružení provozujícího chráněné bydlení. "Vždycky jsme se snažili bez naříkání pochopit každou situaci, ale teď nemůžeme pochopit přístup ministerstva, které nedá alespoň vysvětlující mail - "promiňte, příslušná rozhodnutí obdržíte do... a zálohu na dotaci do....., abyste mohli nadále poskytovat své služby," stěžuje si předsedkyně občanského sdružení.

Máme tedy v zákonu č. 108/2006 nástroj, který pomůže klientovi vybrat si službu, jaká mu vyhovuje? Nebo se spustila mašinerie, zjevující krutou pravdu, že na celý rozsah sociálních služeb nemá tento stát peníze? Jak vlastně systém sociálních služeb v České republice funguje a na čem se zakládá?

Před léty platilo, že do sociálních zákonů členských států Evropská komise nevstupuje, a že neposkytuje vzory, podle nichž by se členské státy řídily. Nicméně Lisabonský proces poukázal na nutnost sjednocení priorit, od priorit se došlo k principům, od principů k návrhům. Vlády členských zemí se setkávají, aby své postupy harmonizovaly.

Po delších konzultacích Evropská komise v září 2006 zveřejnila dokument o sociálních službách v obecném zájmu. Cílem tohoto dokumentu, důsledně vycházejícího z Lisabonské strategie, je nastolit systémový přístup k sociál- ním službám v zemích Evropské unie. Zabývá se dvěma oblastmi:

• schémata poskytující sociální jistoty v situacích představujících hlavní rizika života, tj. pojištění zdraví, ve stáří, úrazů v zaměstnání, nezaměstnanosti, neschopnosti pracovat;
  
• služby přímo poskytované uživatelům, tj. rehabilitace, odborný výcvik, znovuuvedení klientů na trh práce, služby pro lidí v obtížných životních situacích (předluženost, bezdomovství, závislost na drogách aj.), sociální bydlení.

Týž dokument podává seznam šesti specifických charakteristik, které jsou spíše organizačního rázu. Sociální služby v obecném zájmu

1) operují na základě principu solidarity (nevylučují ani těžká rizika);
2) napomáhají plnit záruky dodržování lidských práv a přispívají k ochraně nejzranitelnějších skupin obyvatel;
3) nepracují pro zisk;
4) zahrnují dobrovolnické služby a čestné formy účasti;
5) jsou zakořeněny v místní tradici: jde zejména o provázanost poskytovatelů a uživatelů sociálních služeb, což umožňuje uživateli zohlednit vlastní specifické potřeby;
6) mezi poskytovatelem a uživatelem je asymetrický vztah; nejedná se o běžný vztah dodavatel - zákazník, neboť do financování zasahuje třetí strana (částečná nebo úplná úhrada nákladů ze sociálního pojištění nebo sociálních dávek).

V loňském roce vydala Evropská komise rovněž dokument týkající se zdravotních služeb. Má název "Konzultace týkající se komunitní akce ve zdravotních službách" a naznačuje způsob, jak lze prostřednictvím zákona o obcích řešit složitou otázku souběhu zdravotních a sociálních služeb u dlouhodobě nemocných klientů.

Druhé kolo rozprav s vládami členských zemí se bude týkat následných hodnocení, reakcí a názorů na uvedené principy. Jak se např. vlády staví k tvrzení, že "takřka všechny sociální služby můžeme považovat za ekonomickou aktivitu"? V lednu 2007 bude EK rozesílat dotazník a na podkladě jeho odezvy v průběhu roku zpracuje návrh.

Dokumenty jsou dosažitelné zde

( Zdroj: Newsletter Observatory for the Development of Social Services in Europe )