Dnem 1. 7. 2006 v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách nabyl účinnosti zákon č. 109/2006 Sb. ze dne 14. 3. 2006, který mj. mění i zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dále jen „zákon o zaměstnanosti“. Novela přenáší do kompetence úřadů práce posuzování a rozhodování, zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou, a v případech stanovených zákonem o zaměstnanosti o tom, že fyzická osoba se nepovažuje za osobu zdravotně znevýhodněnou.

Ve svém příspěvku bych chtěla čtenáře seznámit s tím, jaké možnosti a právní záruky těmto občanům v souvislosti s jejich pracovním uplatněním poskytuje zákon o zaměstnanosti.

Kdo je osoba zdravotně znevýhodněná?

Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely zákona o zaměstnanosti považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění.

Osoby zdravotně znevýhodněné patří společně s dalšími dvěma skupinami, tj. osobami plně invalidními, pro které zákon o zaměstnanosti z důvodu odlišení používá označení „osoby s těžším zdravotním postižením“, a osobami částečně invalidními, do okruhu osob se zdravotním postižením, kterým se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce.

Status osoby se zdravotním postižením, která byla uznána osobou zdravotně znevýhodněnou, prokazuje fyzická osoba rozhodnutím úřadu práce. Rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení (Pražské správy sociálního zabezpečení) o uznání fyzické osoby za osobu zdravotně znevýhodněnou jsou však nadále platná po dobu, na kterou byla vydána, nejdéle však po dobu tří let od 1. 7. 2006, tj. nejdéle do 30. 6. 2009.

Opatření na podporu a dosažení rovného zacházení

Komplexní úprava problematiky osob se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce patří mezi hlavní principy zákona o zaměstnanosti a podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením právem řadí mezi opatření aktivní politiky zaměstnanosti.

Zohlednění zdravotního postižení jako funkční poruchy zdravotního stavu odpovídá mezinárodně uznávaným a používaným hlediskům, stejně jako hlavní zásada, že fyzickým osobám, které jsou zdravotně handicapovanéy, se při přístupu k zaměstnání a při zaměstnávání samém poskytuje zvýšená pomoc a péče. Zákon o zaměstnanosti zároveň respektuje závazky a dohody našeho státu vůči MOP (úmluva č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů), WHO a EU z hlediska zvýšené pomoci osobám se zdravotním postižením při jejich integraci do pracovního a veřejného života.

Opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s osobami se zdravotním postižením, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravu k práci a ke specializovaným rekvalifikačním kurzům, a opatření pro zaměstnávání těchto osob jsou součástí státní politiky zaměstnanosti v České republice a jejím významným strukturním prvkem. Při provádění státní politiky zaměstnanosti spolupracuje stát s dalšími subjekty činnými na trhu práce, zejména také se sdruženími osob se zdravotním postižením.

Zákon o zaměstnanosti deklaruje při uplatňování práva na zaměstnání zákaz přímé i nepřímé diskriminace mj. i z důvodu zdravotního stavu. Účastníci právních vztahů podle zákona o zaměstnanosti, tj. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, úřady práce, zaměstnavatelé a právnické a fyzické osoby a další subjekty podle zvláštních právních předpisů (např. obce a krajské úřady) vykonávající činnosti podle zákona o zaměstnanosti, jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání.

Jak se bránit?

Zákon o zaměstnanosti stanoví, že nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního stavu je i odmítnutí nebo opomenutí přijmout opatření, která jsou v konkrétním případě nezbytná, aby fyzická osoba se zdravotním postižením měla přístup k zaměstnání.

Dojde-li při uplatňování práva na zaměstnání k porušování práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci, má fyzická osoba právo se domáhat, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, byly odstraněny následky tohoto porušování a bylo jí dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost a nebylo postačující zajištění výše zmiňované nápravy, má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výši této náhrady určí na návrh fyzické osoby soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práv a povinností došlo.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že podle zákona o zaměstnanosti se fyzická osoba dopustí přestupku a právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz diskriminace nebo nezajistí rovné zacházení podle tohoto zákona. Za uvedený přestupek nebo správní delikt může úřad práce této osobě uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Co je zaměstnavatel povinen a co může žádat

Uchazečům o zaměstnání se zdravotním postižením se věnuje při zprostředkování zaměstnání zvýšená péče. Zaměstnavatel je povinen u míst oznamovaných úřadu práce označit, zda se jedná o pracovní místa vyhrazená pro osoby se zdravotním postižením, a na vyžádání úřadu práce je povinen vybrat z hlášených volných pracovních míst místa vhodná pro tyto uchazeče o zaměstnání.

Na druhé straně jsou zaměstnavatelé oprávněni požadovat od úřadu práce: a) informace a poradenství v otázkách spojených se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, b) součinnost při vyhrazování pracovních míst zvláště vhodných pro osoby se zdravotním postižením, c) spolupráci při vytváření vhodných pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením a d) spolupráci při řešení individuálního přizpůsobování pracovních míst a pracovních podmínek pro osoby se zdravotním postižením.

Finanční zvýhodnění při zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Přijme-li zaměstnavatel na pracovní místo, které vyhradil na základě dohody s úřadem práce, uchazeče o zaměstnání se zdravotním postižením, může mu být úřadem práce poskytován příspěvek až do výše vyplacených mzdových nákladů na zaměstnance přijatého na vyhrazené pracovní místo včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, až po dobu 12 měsíců.

Zaměstnavateli, který přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání se zdravotním postižením, může úřad práce poskytnout na základě dohody příspěvek na zapracování. Příspěvek lze poskytovat maximálně po dobu 3 měsíců. Měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance pověřeného zapracováním může činit nejvýše polovinu minimální mzdy. To znamená, že v současné době může úřad práce takovému zaměstnavateli poskytnout příspěvek na zapracování v celkové výši 11 932 Kč.

Problémy fyzických osob se zdravotním postižením s uplatněním se na trhu práce mohou být řešeny i prostřednictvím cílených programů včetně mezinárodních programů s mezinárodní účastí a programů financovaných v rámci Strukturálních fondů Evropského společenství a dalších programů Evropského společenství.

Cíleným programem je i program na podporu obnovy nebo technického zhodnocení hmotného investičního majetku, který slouží k pracovnímu uplatnění osob se zdravotním postižením. V rámci tohoto programu může být zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50 % osob se zdravotním postižením poskytnut příspěvek až do výše 70 % pořizovací ceny tohoto majetku.

Právo na pracovní rehabilitaci

Zákon o zaměstnanosti deklaruje právo osoby se zdravotním postižením na pracovní rehabilitaci, kterou definuje jako souvislou činnost zaměřenou na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením. Představuje nástroj politiky zaměstnanosti ve vztahu k osobě se zdravotním postižením, k vyrovnání jejích příležitostí na trhu práce a součást komplexu činností a opatření vedoucích k plné integraci zdravotně postiženého do pracovního procesu. Pracovní rehabilitace je jednou z částí rehabilitace definované „Standardními pravidly pro vyrovnání příležitostí pro fyzické osoby se zdravotním postižením“, které vydalo Valné shromáždění OSN v roce 1993.

Zabezpečuje ji úřad práce místně příslušný podle bydliště osoby se zdravotním postižením, a to na základě její žádosti, který také hradí náklady s ní spojené. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace s ohledem na její zdravotní způsobilost, schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a kvalifikaci a s ohledem na situaci na trhu práce.

Teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osob se zdravotním postižením zahrnuje

a) přípravu na budoucí povolání podle zvláštních právních předpisů,
b) přípravu k práci (tj. činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Příprava trvá nejdéle 24 měsíců a může probíhat i u zaměstnavatele osoby se zdravotním postižením, v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech právnických nebo fyzických osob nebo ve vzdělávacích zařízeních) a
c) specializované rekvalifikační kurzy.

Po dobu přípravy k práci a po dobu konání specializovaných rekvalifikačních kurzů náleží účastníkovi pracovní rehabilitace na základě rozhodnutí úřadu práce podpora při rekvalifikaci, pokud nepobírá dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu nebo náhradu mzdy (platu). Podpora při rekvalifikaci mu náleží i v případě, že tato osoba není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. V případě, že účastník pracovní rehabilitace bez vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci nebo odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci, je povinen uhradit náklady vynaložené úřadem práce na zajištění rekvalifikace.

Co hradí úřad práce?

Úřad práce hradí účastníkovi pracovní rehabilitace náklady spojené s prováděním pracovní rehabilitace, tj.:

- prokázané jízdní výdaje z místa bydliště do místa konání pracovní rehabilitace a zpět,

- prokázané výdaje na ubytování po dobu pracovní rehabilitace, pokud se koná mimo obec bydliště účastníka pracovní rehabilitace (maximálně však do výše 1 000 Kč na den),

- stravné ve dnech účasti na pracovní rehabilitaci, pokud se koná mimo obec bydliště účastníka pracovní rehabilitace (ve výši stanovené podle zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů), a

- pojištění pro případ škody způsobené účastníkem pracovní rehabilitace v rámci pracovní rehabilitace, popř. další pojištění spojené s pracovní rehabilitací v zahraničí.

V případě, že při rekvalifikaci osoby se zdravotním postižením, která se účastní rekvalifikace v rámci pracovní rehabilitace, je nezbytná účast jiné fyzické osoby, považují se za náklady spojené s rekvalifikací i náklady spojené s účastí této jiné fyzické osoby při rekvalifikaci v obdobném rozsahu jako u účastníka pracovní rehabilitace.

Zákon o zaměstnanosti umožňuje úřadům práce hmotně stimulovat zaměstnavatele vytvářející nová pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením i tyto osoby samotné, které začnou vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, která jim umožní jejich uplatnění na trhu práce.

Povinný podíl osob se zdravotním postižením

Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4 % těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Pro úplnost je třeba na závěr upozornit, že podle zákona o zaměstnanosti se fyzická osoba dopustí přestupku a právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako zaměstnavatel:

- neinformuje úřad práce o volných pracovních místech pro osoby se zdravotním postižením,

- nevede evidence těchto osob a pracovních míst, která jsou pro ně zaměstnavatelem vyhrazena,

- neplní další povinnosti ve vztahu k zaměstnávání osob se zdravotním postižením stanovené zákonem o zaměstnanosti,

- nesplní povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením nebo

- způsob plnění povinného podílu neohlásí úřadu práce.

Za výše uvedené přestupky a správní delikty může úřad práce uložit zaměstnavateli pokutu do 1 000 000 Kč.