Když se řekne sociální vyloučení, málokdo z nás si asi vybaví, co konkrétního se pod tímto slovním spojením skrývá. Přitom se s lidmi ohroženými sociálním vyloučením můžeme setkat na každém kroku. Ať už je to člověk bez domova, který v metru prodává časopis Nový prostor, člověk s postižením, který v supermarketu na nákupu pojíždí na elektrickém vozíku, či starý člověk, kterému pečovatelská služba denně dováží obědy.

Všichni mají jedno společné. Bez podpory rodiny, místní komunity a veřejných služeb by se mohli ocitnout na okraji společnosti – být sociálně vyloučení, a ztratit tak životní standard, který my všichni ostatní považujeme za samozřejmý.

Boj proti sociálnímu vyloučení a EU
Konkrétními nepříznivými lidskými osudy se nepřímo zabývá také Evropská unie. Boj proti sociálnímu vyloučení je totiž od podpisu Amstrodamské smlouvy v roce 1997 jedním z jejích úkolů. Představitelé států si vytyčili společné cíle v této oblasti, stanovili způsoby, jak měřit jejich naplňování, a dohodli se, že budou vytvářet národní plány sociálního začleňování a psát pravidelné zprávy, jak se jim plány daří plnit.

Pravda je, že zatím v řadě evropských zemí tento proces existuje spíše jen na papíře, než aby se konkrétně odrazil v reálném životě jednotlivých lidí. To se snažili změnit ve warwickém Centru místních samospráv, kde pod vedením Mika Geddese realizovali projekt LASI (Local Authorities and Social Inclusion). V rámci tohoto projektu definovali podmínky úspěšnosti evropské politiky boje proti sociálnímu vyloučení (více na webové adrese http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/wbs/research/lgc/research/lasi/).

Větší prostor pro místní samosprávy
Aby se národní akční plány odrazily v reálném světě a nebyly pouhým kusem popsaného papíru, je v prvé řadě nutné zapojit do jejich vytváření místní samosprávy, které jsou občanům na okraji společnosti nejblíže. V jednotlivých městech a obcích jsou možná řešení nejlépe rozpoznatelná. Je možné pracovat s místními institucemi, využít osobních kontaktů, lidé k sobě mají blíž, neboť se často osobně znají a důvěřují si. Národní vlády v Evropské unii by proto měly věnovat větší pozornost místním samosprávám; obce a města musí v boji proti sociálnímu vyloučení získat jasný prostor a dostat se do středu celého dění.

Za druhé se strategií sociálního začleňování musí na místní úrovni někdo zabývat – předpokladem je jak podpora ze strany politické reprezentace, tak aktivní nasazení vedoucích úředníků. A to rozhodně není jednoduché. Důležité je, aby v programu rozvoje obce existoval jasný a realistický plán aktivit v sociální oblasti a současně byl zvolen někdo, kdo má za danou problematiku odpovědnost. Pouze s konkrétní odpovědností může totiž takový plán přinést ovoce. Příkladem města, kde politické vůdcovství funguje, je irský Cork, kde se díky osobnímu nasazení člena rady a podpory pracovníků místních technických služeb podařilo upravit všechny přechody pro chodce na bezbariérové a vybavit je zařízeními pro ty, kteří nevidí nebo neslyší.

Jak důležitá je změna přístupu i řízení
To, že se někdo postaví do čela a „kope“ za znevýhodněné skupiny, však často nestačí. Dalším předpokladem proto je, že dobrým myšlenkám nebrání byrokratické postupy a zkostnatělá organizační struktura obce. Často tak musí dojít nejen ke změně fungování a řízení úřadu, ale především také ke změně přístupu celé místní společnosti k ohroženým skupinám. To se podařilo v Doncasteru za vydatného úsilí místního starosty Martina Wintera. V tomto anglickém městě změnili organizační strukturu úřadu tak, že integrovala všechny příslušné rozvojové oblasti vždy pod jednoho strategického manažera. Jeden manažer tak kupříkladu odpovídá za veškeré služby a činnosti zaměřené na děti. Transformace chodu úřadu byla dále podpořena uceleným společným vzdělávacím programem pro volené zástupce, pracovníky magistrátu a zástupce znevýhodněných skupin s cílem přiblížit a pochopit problematiku sociálního vyloučení z různých úhlů pohledu.

Aby byly dosažené výsledky dlouhodobě udržitelné, je důležité, aby se na procesu vytváření, realizace a vyhodnocování místní politiky sociálního začlenění měli možnost podílet všichni, kterých se příslušná opatření týkají nebo kteří o aktivity projeví zájem.

Zhodnocení a spolupráce
Uvedené kroky by měly vést ke zlepšení kvality místních veřejných služeb a sociálnímu začlenění potřebných lidí v jednotlivých městech a obcích. To, že se tak skutečně děje, si je potřeba neustále ověřovat. Je nutné ptát se uživatelů služeb, zda jsou spokojeni, a realizovaná opatření a plány neustále vyhodnocovat. V případě, že se neosvědčí, musí politická reprezentace najít odvahu učinit krok zpět a hledat jiné možnosti řešení. A v případě, že se něco podaří, je dobré se o to podělit s ostatními. To jak v rámci národních států, tak podporou zapojení do transevropských sítí. Pracovní návštěva a poznání konkrétního projektu v místě je totiž zpravidla pochopitelnější než pouhá tištěná zpráva.

V současné době se v jednotlivých státech Evropské unie rozjíždí příprava národních politik sociálního začleňování pro roky 2006–2008. V České republice by se impulzem k nové strategii měly stát regionální konference s názvem „Fórum sociálního začleňování“, které proběhly v Čechách a na Moravě na přelomu listopadu a prosince roku 2005. Těchto setkání se účastnila také řada zástupců obcí a měst. Doufejme, že budou jejich potřeby vyslyšeny a že v budoucnosti budou místní samosprávy ve středu celého dění.

Tento článek vznikl v rámci projektu Modernizace a internacionalizace vybraných vzdělávacích mechanismů v oblasti sociálních a zdravotních služeb podpořeného z prostředků Evropského sociálního fondu, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Hlavního města Prahy, jehož nositelem je Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

Mátl Ondřej, Ing., MPA, MSc.
Jabůrková Milena, Mgr. MA