Článek je publikován bez korektury jak byl dodán.

Možná se pozastavíte nad nadpisem tohoto článečku, ale je volen záměrně.Co jsem tím vlastně myslel? Malinké pojednání o současném hlavním problému dvou institucí. A to ústavu sociální péče (ÚSP) a psychiatrické léčebny (PL). V jedné z institucí působím jako vedoucí vychovatel, ve druhé jsem se léčil na maniodepresi. Všechno, co zde je napsáno vychází z mých praktických zkušeností. Není mou snahou zde rozpitvávat do detailů problémy těchto zařízení. Držme se daného tématu a zjistíme, že nejen kapacita, ale i další problémy jsou si podobné, či přímo shodné.

Vezmeme tedy holá čísla a srovnáme je. V ÚSP pobývá 100 klientek a to převážně staršího věku, průměrný věk je 56 let. Tento stav je již několik let neměnný a počet klientek se nedaří snižovat.

Podíváme-li se na jistý pavilon PL, situace je naprosto shodná. Kapacita je 53 lůžek, z toho čtyři přistýlky. Stále je plno, poptávka převyšuje nabídku.

V jednom i druhém zařízení se dostáváme k základnímu problému, od kterého se odvíjí následně další.Budovy nejsou nafukovací, lidí, kteří potřebují péč je stále dost a dost. Samozřejmě lze namítnout, že existuje řada jiných zařízení, které nemají svoji kapacitu tak přeplněnou.O některých vím, ale srovnávám dva subjekty, u kterých je kapacita "STRAŠÁKEM". Co s tím?

Určitě by stálo za zamyšlení se podívat na strukturu klientů, respektive pacientů. Je možná namístě se zeptat, zda-li tu jsou opravdu lidé, kteří sem patří. Jestli je odborníci opravdu zařazují do správných zařízení, či pavilonů. Nesuplují tyto dvě zařízení jiná zařízení, kde by byla léčba, či služby daleko vhodnější? V ÚSP je mnoho klientek, které mají psychiatrické diagnózy nebo jejich věk neodpovídá věkovému průměru. Obrátíme-li list na PL a jistý konkrétní pavilon, tak struktura pacientů je ještě různorodější. Sice jde o přijímový pavilon, ale dle mého názoru v některých případech slouží jako detoxikační zařízení a pacienti by měli být umisťováni ihned od začátku na jiné pavilony, specializované se tímto problémem.Opět se tedy ptám, nesuplují tyto dvě organizace jiná zařízení, která by byla pro klienty, respektive pacienty daleko účinější?

Ale abych to neviděl pouze přes černé brýle, srovnejme třeba volnočasové aktivity, tarapie v těchto dvou zařízení.

Tady jasně vede PL před ÚSP. Na pavilonu PL je sice jedna terapeutická dílna, ale pacienti mají možnost docházet na jiné aktivity v areálu PL. Těch je zde velké množství. V ÚSP bohužel zatím taková možnost není. Jsou zde čtyři malé pracovny a jedna velká, ve kterých mohu klientky s vychovatelkami pracovat.Snad se nám v budoucnu podaří najít další vhodné prostory.

Malinko jsem odbočil, i když ne tolik, protože vhodné volné prostory úzce souvisejí s kapacitou těchto zařízení.

Nastínil jsem problém, který trápí nejen tyto dvě zařízení, ale i mnoho dalších. Věřím, že pracovníci těchto zařízení dělají a udělají maximum pro to, aby došlo ke změně. Ukončím toto krátké pojednání citátem Milana Chába a přeji všem hodně zdaru a bojovnosti v prosazování změn k lepšímu životu klientů i pacientů.


"Učiníme-li něco, nejsme proto dobří, víme jen, že nečiníme-li nic, nesplnili jsme svou povinnost".
(Milan Cháb)