Poněkud netradiční výstava Design do tmy, určená především těm, kdo chodí s bílou holí nebo vodicím psem - tedy nevidomým, slabozrakým a všem, kdo mají nějaké zrakové postižení byla v dubnu a květnu letošního roku k vidění v Muzeu města Prahy a v Národním technickém muzeu. V současnosti až do poloviny září 2005 se představuje americké veřejnosti v New Yorku. Na podzim poputuje do Budapešti, a pokud exponáty vydrží haptický nápor návštěvníků, čekají na ni i další evropské metropole. Je výsledkem více než rok probíhajícího projektu, do něhož se zapojily jedna slovenská a všechny české školy vychovávající budoucí designéry.

Cíle projektu a výstavy

Haptické výstavy nejsou samozřejmě novinkou ve světě ani u nás, žádná se však zatím nikdy nezaměřila na design, a navíc v takové šíři a hloubce, jakou představuje projekt Design do tmy. Jeho cílem bylo

a) zmapování problémů zrakově postižených a nevidomých osob z pohledu designu (tj. funkce předmětů běžné denní potřeby), vylepšení současné věci nebo navržení nového předmětu s estetickou hodntou atraktivní i pro vidoucí;

b) upozornění mladým designérům na oblast hmotné kultury pro slabozraké a nevidomé, kterou se zatím nikdo erudovaně nezabýval;

c) ukázat formou výstavy škálu předmětů běžné denní potřeby, které by lidem se zrakovým postižením zlepšilo a usnadnilo život;

d) tlačit možné výrobce, aby se o tuto oblast nejen začali zajímat, ale vzali některé předměty do výroby.

Přestože tento projekt nikdo finančně nesponzoroval, zapojilo se do něj 103 mladých designérů ( Fakulta výtvarných umění VUT Brno, Fakulta textilní TU v Liberci, Fakulta strojního inženýrství VUT V Brně, Fakulta užitých umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, Vysoká škola uměleckoprůmyslová - ateliéry v Praze a ve Zlíně, Vysoká škola výtvarných umeni v Bratislavě a Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická v Praze) a 90 studentů škol humanitního zaměření (Katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK a Katedry obecné atropologie Fakulty humanitních studií UK). Projekt a výstavu partnersky podpořily desítky profesionálních institucí, sdružení a spolků a erudovaných dobrovolníků, a to zcela zadarmo, bez nároků na honorář či úhradu vzniklých nákladů. Zapojily se také některé firmy, jejichž zájmem je vylepšit současné předměty (například elektrospotřebiče ETA) nebo dostat do výroby nové, respektivě zásadně přepracované věci (například ovladače nemocničních postelí Linet).

Výsledky snažení

Mladí designéři navrhli a vyrobili modely asi 150 objektů, z nichž se jich na výstavě představilo 121. Nevymýšleli si předměty sami, nýbrž reagovali na seznam problémů, který formulavali samotní nevidomí nebo lidé se zrakovým postižením. Prostřednictvím organizace SONS a sítě Tyfloservisů, Tyflocenter apod. pak s nimi studenti podle lokalizace škol spolupracovali na území celé ČR. Zrodily se předměty běžné denní potřeby (sklo, porcelán, nádobí, kuchyňské pomůcky, bytový textil, elektropostřebiče apod., tak speciální pomůcky jako jsou bílé hole, lupy, scannery, sonary, navigační a vyhledávací pomůcky, hodiny, hodinky, různé měřiče apod. Všechny návrhy a poté modely prošly rukama nevidomých, kteří měly v řadě případů připomínky vedoucí k vylepšení funkčního nebo tvarového řešení. Všechny také splňovaly zadání, že estetická hodnota musí být natolik atrakritivní, aby si je přáli vlastnit i lidé nepostižení zrakovým handicapem. Kurátorkami výstavy byly Jana Pauly (NTM) a Lenka Žižková (pro.design).

Součástí projektu bylo rovněž hlasování o předmětu, který zrakově postiženým lidem připadal jako nejlepší a jenž by jim mohl usnadnit některou každodenní činnost. Výsledek byl zajímavý, neboť zvítězila funkčně velmi zajímavá a esteticky krásná konvička na čaj od Brňana Petra Koreckého studujícího design u doc. F. Chrenky na VŠVU v Bratilslavě. Ta byla nejčastěji volena jako "nejkrásnější" předmět i vidoucími návštěvníky výstav. V těsném závěsu pak následovaly elektrospotřebiče (žehličky) a keramický orientační systém. Vítěz hlasování získává od Českých center týdenní stáž v některé světové metropoli.

Pokora při instalaci

Při instalaci haptických výstav platí řada pravidel, která by se v zájmu provozu a poskytnutí pomoci nevidomým měla respektovat. Znamená to mimo jiné i to, že se architekti musejí těmto pravidlům přísně podrobit a omezit smělé výstavní ambice. V případě výstavy Design do tmy to platilo dvojnásobně - exponáty se nacházely ve třech sálech dvou architektonicky i stylově odlišných muzeí a naprostý nedostatek financí dovedl architekty (tři studenti VŠUP z ateliéru prof. P. Keila vedeni Pavlem Grizem) k citlivému minimaslitickému řešení. NTM nakonec poskytlo výstavě technické zázemí v možnosti promítání projektů a ozvučení popisu některých exponátů. Nedostatek finančních prostředků vedl také k tomu, že se využily znalosti a schopnosti studentů speciální pedagogiky, kteří se stali po celou dobu výstavy odbornými průvodci či kustody. Stejně jako designéři prošli speciálním workshopem a školením.

Nové zkušenosti a potěšení autorky projektu

Snad každý autor a kurátor výstavy má radost, když se návštěvníkům jeho výstava líbí. Jistě ho potěší i kladná kritika tisku. V případě průkopnických výstav, mezi které se projekt Design do tmy zařadil, si musí být vědom toho, že se jeho snaha nemusí setkat s pozitivním hodnocením ani těch, kterým byla určena. Přesto se kurátor přes všechna varování zkušenějších nechá prvními reakcemi zaskočit. Alespoň mezi našimi nevidomými byla v počátku projektu silná nedůvěra v to, proč by se "chtěl někdo jen tak a bez tahání peněz z jejich kapes" zabývat problémy, které ho osobně netlačí. Ukázalo se, že ty spolky, sdružení, organizace i jednotlivci, kteří se do projektu z jejich hlediska odvážně zapojili nedůvěru rychle ztratili. Počáteční rozčarování z nezájmu nevidomých o výstavu se rozplynulo poté, co se zpráva o ní mezi nimi rychle rozšířila ústně a prostřednictvím e-mailu. Je tedy vidět, že klasická cesta poskytování informace prostřednictvím masmédií v tomto případě úplně nefunguje. Česká média se k projektu Design do tmy zachovala velmi velkoryse a podávala veřejnosti před výstavou i během ní podrobné informace.Postupně se mnozí nevidomí zapojili "do organizace" samotné výstavy tak, že sami vodili nové a nové návštěvníky a dělali dobrovolné průvodce.

První nevidomí, kteří dorazili na výstavu v New Yorku byli výstavou zcela zaskočeni. V prodejnách New York Lighthouse (Vision Rehabilitation), největší nonprofitní instituce založené pro nevidomé a slabozraké ve státě New York v roce 1905, se najde nepřeberné množství dokonalých lup, scannerů, lamp, svíditel, hodin, počítačů a samozřejmě bílých holí, čajovou soupravu, jídelní set, varný hrnec, soubor sklenic, které nelze snadno převrhnout, žehličku, vysavač, nabíječku baterií či stolní hry tam však nenajdete. Proto newyorští nevidomí nadšeně sdělovali své dojmy při osahávání našich objektů, tvařili se blaženě, výstavu prohlíželi několikrát za sebou a vůbec jim navadilo, že haptických exponátů je padesát, což přesahuje odborníky doporučované množství. Výhodná poloha Českého centra v New Yorku na Madison Av., na trase mezi Whitney muzeem, Metropolitním muzeem a Guggenheimovým muzeem přivádí na výstavu jak jejich kurátory, tak četné návštěvníky z ulice. Všichni v závěru pokládají otázku. Proč se designem pro nevidomé zabývá právě designem nevýznamné Česko?