Jedličkův ústav v Liberci má obavy, že děti z dětského domova nakonec nebudou moci bydlet v právě dostavovaném domě rodinného typu za 7 milionů korun. Ústav si na dům postaveném na vlastním pozemku naspořil ze svých rozpočtových peněz a chráněné bydlení měly původně využívat pouze ústavní děti.

Na dva nové byty čeká zbylých 14 dětí celoročního pobytu, které dosud žijí na "nemocničním" ústavním patře staré budovy. O stavbu chráněného bydlení se zasadil exředitel ústavu. "Prostředky jsme šetřili tři roky. Smyslem je přestěhovat děti do normálního bydlení, tak, jako žije každý z nás, v ústavním prostředí jim jen přidáváme nejtěžší, a sice sociální handicap. Kromě toho, za ušetřené peníze mohly mít děti například vířivou vanu nebo bazén," zdůraznil bývalý ředitel Pavel Eliáš. Podle něj se na nově stavěný dům těšily i samotné děti z dětského domova. "Tak jako moje děti, tak ani děti krajských úředníků na nemocničním ústavním patře nežijí," dodal Pavel Eliáš.

Jedličkův ústav má v současné době jen dočasné vedení, nová ředitelka nastoupí teprve od července. Přejde z Ústavu sociální péče v Nové Vsi u Chrastavy. A právě o přestěhování dospělých těžce mentálně postižených mužů a žen k dětem do Jedličkárny se v ústavních kuloárech hovoří. "Všechny ústavy sociální péče v kraji zpracovaly rozvojové plány. Ty by měly posloužit ke zkvalitnění života lidí v ústavech. V současné době hledáme varianty pro naše klienty. Nic ale není rozhodnuto," komentovala současná ředitelka novoveského ústavu Hana Peldová. Budova tamního ústavu je podle mínění mnohých velký omyl. Byť vyrostla v roce 1994 především z iniciativy současného krajského sociálního metodika. "Faktem je, že ústav možná vyhovoval před jedenácti lety. Samozřejmě si přeji, aby naši uživatelé měli kvalitnější bydlení," doplnila Hana Peldová.

Zaměstnanci Jedličkova ústavu stále doufají, že se do chráněného bydlení nakonec nastěhují děti z dětského domova Jedličkova ústavu, pro které je stavěn. "Že bude dům sloužit našim dětem, jsme donedávna pokládali za jasnou věc, teď ale nevíme, na čem jsme. Vím, že kraj potřebuje vyřešit situaci v Nové Vsi, nevím ale, proč by se tak mělo dít na úkor jiného zařízení. Neumím si představit, jak by fungovalo, kdyby naše děti přicházely do styku s těžce postiženými z Nové Vsi. Dospělí, těžce mentálně postižení jsou jiným typem klientů. Místo zmenšování zařízení by se zvětšovalo "ghetto" pro různě postižené děti a dospělé. Je to jen těžko pochopitelný krok sociálních úředníků," uvedla zaměstnankyně Jedličkova ústavu, která si nepřála zveřejnit jméno.