Čím dál více lidí přivádějí do invalidního důchodu spíše obavy z nezaměstnanosti než vážné zdravotní potíže. Renomované studie ukazují, že mezi množstvím pracovních příležitostí a počtem invalidních důchodců je souvislost.

"Razantní vzestup invalidních důchodů nastal od roku 2001. Za nejpravděpodobnější vysvětlení můžeme považovat sociální příčiny," uvádějí ve své studii Daniela Bruthansová a Anna Červenková z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Důchod za záda

Autorky výzkumu vycházejí z toho, že už v roce 1999 se začal zvyšovat počet lidí bez práce a těm, kdo zaměstnání nenašli ani za rok, hrozilo, že budou odkázáni na dávky životního minima. Oproti nim je invalidní důchod pro samostatně žijícího člověka v průměru dvojnásobný.

Během posledních čtyř let pak nepřibylo invalidních důchodců, kteří mají rakovinu či potíže se srdcem a cévami, ale roste počet těch, kteří dostávají důchod za nemoci svalů a kostí. Za poslední čtyři roky je jich o třetinu více. Ve většině případů, v devíti z deseti, se jedná o revmatické onemocnění páteře. Do této kategorie patří každý, koho bolí záda, případně krk.

Naprosté většině takových žadatelů je nad padesát let. "Právě pro lidi s touto diagnózou může invalidní důchod suplovat sociální síť," tvrdí autorky zmíněného výzkumu.

To potvrzuje i srovnání se západoevropskými zeměmi. Zatímco v Česku jsou nemoci svalů a kostí příčinou třetiny invalidních důchodů, v Německu je podobně postižen jen každý čtvrtý a ve Francii každý pátý invalida.

Mezi příčinami důchodů v Česku průběžně roste i podíl duševních chorob, stále však nedosahuje míry obvyklé v západní Evropě.

Návrat do života

Profesor Jan Pfeiffer z rehabilitační kliniky Všeobecné fakultní nemocnice tvrdí, že je velmi důležité, aby stát nevolil invalidní důchod jako řešení sociálních problémů a nenechal postižené sedět doma jen s penzí. Ukazuje to na příkladu pětadvacetiletého mladíka, kterému ochrnula polovina těla po automobilové nehodě. "Takový člověk udělá všechno, aby se dostal do práce," říká ze své zkušenosti Pfeiffer.

Proto by měl mít k dispozici široký výběr míst, kde nebude mít bariéry a kde by mohl pracovat i na vozíčku. Rehabilitační lékař by ho mohl na nové zaměstnání připravit i fyzicky.

Teoreticky je možný takový postup už od října, kdy začal platit nový zákon o zaměstnanosti. Umožňuje například vyplatit firmě, která nabídne místo postiženým, 80 tisíc korun a dále ho dotovat dvaceti tisíci ročně.

Praxe je však odlišná a zdravotně postižený je při hledání místa v nevelké nabídce odkázán sám na sebe.

Vytvořit funkční systém zaměstnávání postižených vyžaduje podle expertů peníze a nový zákon o rehabilitacích. Finance by se měly vrátit tím, že víc lidí bude pracovat. V Německu se tímto způsobem podaří vrátit do aktivního života třetinu lidí se zdravotním postižením. Ve Francii je prakticky nemožné, aby dostal invalidní důchod člověk pod třicet let.

ODS: Povolte vydělávat

První překážku v cestě za prací se chystá postiženým odvalit sněmovna. V prvním čtení minulý týden schválila návrh poslanců ODS, kteří chtějí zrušit pro občany v částečném invalidním důchodu strop, kolik si smějí vydělat. Dosud platí, že výdělek může činit jen zlomek, například čtvrtinu jejich dřívějšího platu. Pokud hranici překročí, o částečný důchod invalida přijde.

"Vycházím ze svých poslaneckých zkušeností," vysvětluje hlavní autor novely Lubomír Suk a popisuje případy postižených, kteří jsou schopni v určitém období hodně vydělávat, později ale musí ze zdravotních důvodů práce nechat. Současný zákon jim podle poslance ODS bere možnost našetřit na horší časy.

"Ve finále na tom vydělají všichni," míní Suk a připomíná, že i dnes částeční invalidé vydělávají víc, než povoluje zákon, své příjmy ale nepřiznávají, ani z nich neplatí daně.

Sukův plán podpořil i ministr práce Zdeněk Škromach. "Musím říci, že návrh má v sobě velmi racionální jádro, a proto doporučuji, abychom se tímto návrhem zabývali," uvedl.

Podle Škromacha by se měl platový strop zrušit co nejdříve.

S vyšší nezaměstnaností přibývá invalidů

Stát loni přiznal 61 tisícům lidí invalidní penzi, to je téměř o polovinu více než před šesti lety. Tehdy bylo za postižené s nárokem na důchod uznáno 43 tisíc lidí.

Před šesti lety dostávalo invalidní penzi 529 tisíc lidí, loni již 563 tisíc lidí.

Česká správa sociálního zabezpečení přiznává, že stále více lidí žádá o invalidní penzi ze sociálních a ekonomických, nikoliv ze zdravotních důvodů. Lidé míří mezi zdravotně postižené ve strachu, že nenajdou práci. Invalidní důchod zaručuje téměř dvakrát vyšší životní úroveň než sociální dávky.

Nejvíce invalidů je v regionech s nejvyšší nezaměstnaností. Platí to nejen v Česku ale v celé Evropě.

Vůbec nejvíce invalidních důchodců z vyspělých zemí mají velmi "zdravé" Nizozemsko a Švédsko. V Česku míří na penze pro postižené 8,3 procenta sociálních výdajů. Ve Švédsku 13,9 a v Nizozemsku 11,2 procenta.

Stát loni vyplatil na invalidních důchodech 43 miliard korun.

( Zdroj: ČSSZ, Eurostat )