Ten by měl být takový, aby člověk žil co nejdéle - dokonce celý život - ve svém přirozeném prostředí. To znamená doma. Tak popsal správnou cestu ke zlepšení situace seniorů náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek. Nezbytnou právní oporu tohoto názoru - zákon o sociálních službách, který by seniorům a zdravotně postiženým i jejich blízkým dal možnost svobodnější volby pro řešení životní situace - přes své sliby sociální demokracie zatím nedotáhla do úspěšného konce.

Pokud by byl současný návrh schválen, začal by podle Hoška platit v roce 2007. Přesto by klientovi nešla přímo suma odpovídající té, kterou by zaplatil za institucionální péči. "Institucionální péče je povšechně drahá. Tam musíme platit budovy, personál a vše ostatní. Když podpoříme domácí péči, tak máme vytvořené základní prostředí, které jen doplňujeme péčí. To plyne z logiky věci a je to tak správně," vysvětluje Hošek.

Geriatr Zdeněk Kalvach se dotkl i dalšího problematického aspektu rodinné péče - bydlení seniorů: "Jedna věc je, kdo bude vydělávat na seniorskou generaci. Tou druhou je, kdo a v čem s ní bude bydlet. Otázka bydlení je jedna z nejklíčovějších ve struktuře celé problematiky. Dobrým příkladem je Británie, kde je dobrá životní úroveň seniorů postavena na tom, že podstatná část populace s odchodem do důchodu doplatí hypotéku a bydlí ve "svém" zadarmo. Nejhůře jsou na tom ti, kteří bydlí v nájemném bydlení. Z toho také plyne velká obava, aby budoucí senioři neskončili v nějakém zapomenutém ghettu na Jižním Městě."