Většina z nás určitě zaznamenala, že se na postu náměstka pro oblast sociální politiky, sociálních služeb a rodinné politiky objevila nová tvář. Začátkem února uvedl 1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Ing. Zdeněk Škromach do této funkce MUDr. MARIÁNA HOŠKA. Pan doktor vystřídal Ing. Ludmilu Müllerovou, která uspěla minulý rok v senátních volbách. Protože personální změna na tak významné pozici je vždycky událostí, zeptali jsme se za vás novopečeného pana náměstka na pár otázek.

Pane náměstku, od začátku února působíte ve funkci náměstka pro sociální oblast. Vaše tvář asi není leckomu neznámá, přesto můžete se našim čtenářům v krátkosti představit?
Původním povoláním jsem zubní lékař. Je mi 54 let, jsem ženatý a mám velkou rodinu. Po roce 1989 jsem působil jako vedoucí stomatolog v Praze 6 a atestoval také z organizace zdravotnictví. Později jsem si založil soukromou zubní praxi. Medicínské i organizační vzdělání, společenská angažovanost v období po revoluci a zájem o politiku byly východiskem pro mé působení v komunální politice, kde působím dodnes. Jsem členem KDU-ČSL.

Kde a v jakých funkcích jste před nástupem na ministerstvo působil a jaké jsou vaše předchozí zkušenosti s agendou, kterou máte nyní na ministerstvu na starosti?
Jako člen Zastupitelstva hl. m. Prahy jsem již 12 let členem zdravotního i sociálního výboru, kde jsem se účastnil diskusí a přípravy změn v těchto oblastech. Bylo to období vzrušených debat a hledání nového pohledu na sociální sféru a mnohé se skutečně změnilo. Je dobré, že dnes již máme velký počet fungujících nestátních organizací zajišťujících sociální služby, postupně se daří uplatňovat zcela nové přístupy k problémům handicapovaných občanů, ale na druhou stranu se potýkáme s problémy souvisejícími s nezaměstnaností a bezdomovectvím. Znám nejenom situaci u nás, ale měl jsem možnost se seznámit se sociálními systémy v Německu, Nizozemsku, Rakousku a v dalších evropských zemích. Některé z nich jsou podnětné, opírají se ovšem o dlouhodobou tradici a dobré finanční zázemí. Pro nás je důležité rychle stabilizovat tento sektor a dosáhnout dostatečného a pravidelného přísunu finančních zdrojů se současným omezením možného zneužívání tohoto sociálního systému.

S jakými představami jste funkci přijímal?
Před nástupem do funkce jsem měl možnost poznat práci své předchůdkyně Ing. Ludmily Müllerové. Přiblížila mi agendu tohoto úseku i problematiku jednotlivých odborů. Na dlouhé úvahy o představách ovšem nebyl prostor, rozhodoval jsem se v poměrně krátkém čase. Chtěl jsem samozřejmě využít znalost sociálních služeb a fungování sociálního systému z komunální úrovně největší obce i kraje v ČR – v Praze a zároveň zkušenosti z oblasti rodiny při přípravě koncepce rodinné politiky.

Ve funkci náměstka jste už dva měsíce. Splnila se vaše očekávání?
Po svém nástupu do funkce náměstka ministra pro oblast sociální politiky, sociálních služeb a rodinné politiky jsem se musel velmi rychle seznámit se širokým záběrem svého úseku a množstvím připravovaných legislativních změn, ve kterých je nutné naplno se angažovat. Připravovaný zákon o hmotné nouzi a životním minimu, zákon o sociálních službách, novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí nebo zmíněná koncepce rodinné politiky jsou veřejností již dlouho netrpělivě očekávané a dá se u nich předpokládat bohatá a někdy možná i kontroverzní diskuse. Zároveň se připravuje náročná reorganizace posudkové služby. Času je opravdu málo, převážnou část mé pracovní doby zabírají nejrůznější jednání a porady, na klidnou přípravu a studium materiálů tak pravidelně věnuji i část svých víkendů, s čímž jsem samozřejmě počítal.

V čem vidíte svůj hlavní cíl na MPSV?
Pracovních cílů je několik. Zejména je nutné připravit výše jmenované normy tak, aby je mohl přijmout parlament a aby se staly užitečným a přínosným nástrojem při rozvoji sociální sféry. Mojí zvláštní osobní ambicí je dosáhnout shody na koncepci rodinné politiky a její prosazování tak, aby byl posílen význam funkční rodiny s dětmi.

Chtěl byste něco vzkázat našim čtenářům?
Život je do určité míry dobrodružství, které může být krásné, pokud ho naplníme smysluplně a kreativně. Přál bych proto všem čtenářům méně dobrodružství u televize a více skutečných a zajímavých dobrodružství v životě.