Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) připravilo změny v oblasti sociálních dávek, které se odvíjejí od životního minima (ŽM). Cílem je především zabránit zneužívání systému a zefektivnit vyplácení dávek. Pokud budou změny schváleny, přiblíží se institut životního minima v ČR evropskému pojetí. Bude dostatečně a spravedlivě ochraňovat před hmotnou nouzí všechny typy domácností a zároveň motivovat lidi k tomu, aby pracovali nebo si práci aktivně hledali. Zkrátka, aby se jim práce vyplatila.

Zásady novelizace zákona o životním minimu a věcný záměr zákona o hmotné nouzi odeslalo MPSV dne 29. listopadu 2004 vládě a tyto návrhy projedná dne 20. ledna 2005 Legislativní rada vlády.

Životní minimum je v současné době dvousložkové. Jsou v něm zahrnuty náklady na osobní potřeby (výživa) a náklady na domácnost (tedy i na bydlení).

MPSV počítá s tím, že životní minimum bude v budoucnu jednosložkové a bude pokrývat výdaje na osobní potřeby a na výživu. Částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (dále „částky na osobní potřeby“) jsou odstupňovány podle pořadí osob v domácnosti a u nezaopatřených dětí jsou diferencovány podle věku:

- částka pro jednu dospělou osobu v domácnosti činí 2870 Kč,
- částka pro každou další dospělou osobu v domácnosti činí 2580 Kč,
- částka pro dítě do 6 let činí 1870 Kč,
- částka pro dítě ve věku 6 – 15 let činí 2300 Kč,
- částka pro dítě ve věku 15 – 26 let činí 2630 Kč.

V každé domácnosti by měla být nejvyšší částka životního minima na osobní potřeby stanovena pro jednu dospělou osobu v domácnosti, nižší částka pro každou další dospělou osobu nebo nejstarší dítě v neúplné rodině a nejnižší částka pro ostatní děti žijící v domácnosti. Konkrétní částky jsou uvedeny v následující tabulce.




Toto opatření by mělo ve svém důsledku snížit hranici hmotné nouze početnějších domácností, u nichž objektivně dochází při vícenásobném a racionálnějším používání věcí k tzv. „úsporám z počtu“, a naopak posílit váhu prvé nebo osamělé dospělé osoby v domácnosti a přiblížit se tak ekvivalenčním škálám využívaným v zahraničí.

Část ŽM vyjadřující náklady na bydlení se ze životního minima vyloučí a náklady na bydlení bude řešit dávka státní sociální podpory – příspěvek na bydlení, který existuje už dnes. Pobírají ho domácnosti, jejichž příjem nedosahuje 1,6násobku životního minima. V návrhu se předpokládá, že by se upravila konstrukce dávky tak, aby se zohlednil nejen příjem domácnosti, ale i její náklady na bydlení.

Rozdílné náklady na bydlení v různých regionech ČR bude kromě toho řešit i nový zákon o hmotné nouzi. Doplatek na bydlení bude plně v kompetenci obcí. Důvodem tohoto kroku jsou výrazně diferencované náklady na bydlení, a to nejen podle počtu osob v domácnosti, ale také velikosti sídla a podle formy vlastnictví, možnosti získat v určité lokalitě přiměřený byt, které nelze z centra objektivně vymezovat. Už dnes sociální referáty pověřených obcí při posuzování konkrétní situace domácnosti pro určení výše dávky sociální péče berou v úvahu skutečně doložené nezbytné náklady na bydlení a ke stanovené částce životního minima na společné potřeby domácnosti pouze přihlížejí. Domácnosti tak mohou na úhradu nákladů na bydlení dostat v dávce sociální péče, která zvyšuje nedostatečný příjem sociálně potřebné domácnosti, buď více finančních prostředků oproti stanovené částce životního minima, nebo naopak méně.

Věcný záměr zákona o hmotné nouzi vytváří podmínky pro zabezpečení individuální práce s příjemci pomoci v hmotné nouzi, a to především využitím sociální práce.

Důležitým principem, který věcný záměr zákona o hmotné nouzi sleduje, je zabránění zneužívání dávkového systému hmotné nouze. Také má více motivovat lidi k práci. Za sociálně potřebného nebude považován dlouhodobě nezaměstnaný, který neprojeví snahu zvýšit si příjem vlastní prací – například odmítne bez vážných důvodů (zdravotní, dopravní dostupnost) krátkodobé zaměstnání nebo veřejně prospěšnou práci. Tím pádem mu bude pozastavena výplata sociálních dávek.

Vzhledem k tomu, že je Česká republika vázána mezinárodními úmluvami, musí se o takového občana postarat. MPSV počítá se zavedením institutu existenčního minima. Lidé, kteří nebudou považování za sociálně potřebné z výše uvedeného důvodu, budou pobírat minimální částku tak, aby jim byl zabezpečen určitý minimální životní standard. Tedy prostředky na obživu a základní životní potřeby. Ale v žádném případě pro ně nebude pobírání těchto prostředků výhodné. Částka existenčního minima pro jednu dospělou osobu by měla činit 2010 Kč. Částka existenčního minima pro každou další dospělou osobu v domácnosti by měla činit 1810 Kč.

Změna zákona o životním minimu nebude mít dopad na úroveň dávek státní sociální podpory s výjimkou příspěvku na bydlení, který bude nově konstruován. Zákon o hmotné nouzi nahradí dnes platný zákon o sociální potřebnosti. Cílem nového zákona je především omezit dlouhodobou závislost na sociálních dávkách a propojit výplatu dávek s motivačními kroky, které pomohou uchazečům získat novou práci.