Blížily se Vánoce. Šli jsme koupit vánočního kapra. Mám rád, když je kapr pěkně veliký, není potom samá kost a můžeme si na něm pochutnat i my dva nevidící - já a můj bratr Pepa.

Vybrali jsme pěkného chlapáka, vážil asi 3 kila. Doma jsme mu napustili plnou vanu vody a kapr si v ní spokojeně plaval. Ale ženským večer vadilo, že jim vanu okupoval. Tak jsem ho raději zabil, vyčistil a zanesl do kotelny, kde měl do rána počkat na další zpracování. Bratr Pepa o tom všem nevěděl a zavřel na noc do kotelny naše dva psy.

Ráno jsem kapra hledal, ale kbelík byl prázdný. Hledali jsme ho potom i s bratrem. Přišla nám na pomoc sousedka, ale po kaprovi nikde ani stopa. Raději jsem tedy nechal koupit ještě dalšího, aby rodina nepřišla o štědrovečerní večeři.Nakonec mi ale napadlo, kdo by mohl být viníkem téhle záhady. Zavolali jsme do kotelny mého psa a já jsem ty vidící vyzval, aby sledovali, co bude dělat. Usina šla automaticky ke hromadě uhlí, vyhrabala kapra, ale odmítala ho vydat, považovala ho za svůj úlovek. Nakonec jsem jí přesvědčil. Kapr byl celý, jen asi vypadal poněkud na černo.

Ale ten nový byl již koupený. Celá rodina se večer divila, že je z jednoho kapra tak veliká hromada řízků.