On a ona cestují ve spacím kupé. Ke spaní mají určena střední lehátka. Dolní už jsou koupena, tak se musí počítat s tím, že během cesty někdo přistoupí. Na jedné stanici probudila cizí řeč, nejspíš arabština. Odkud a kam asi jedou? "Praga," zaslechnou, takže jedou do hlavního města. Trochu šustění a ti noví dva se ukládají k spánku. Tedy to není žádná zamilovaná dvojice, ani dva chlapíci, kteří by chtěli zbytečnou noc prožít s kartami u dobrého pití. Snad ani nepotřebují získat cizí doklady a ta trocha peněz, kterou mají ti nahoře u sebe, nestojí za hlídání. Tak spokojeně znovu usnuli.

Najednou je oba probudila jediná myšlenka, později si řekli, že je napadla ve stejnou chvíli. "Hole!" Seděli delší dobu na dolních lehátkách a předměty, pro ně tak důležité, tam nechali ležet. Nepostavili je do kouta, jako jindy. A teď každý z těch dvou pod nimi má hůlku pěkně rovně položenou vedle sebe. Chrápou dvojhlasně a naši dva nešťastníci budou za hodinu vystupovat. Ona se pokouší natáhnout přes jednu spící osobu. Ozve se mručivý zvuk, jako když vyrušíte nějaké zvíře, jen škrábnout. Zkoušel to i on, dopadl podobně. Neznámí cestující, muž a žena, zřejmě hodně unavení, se sice vždy ohnali, ale hned zase usnuli. Minuty ubíhají, naši nešťastníci jsou vzhůru, hosté z neznáma možná sní o vzdáleném Orientu a - chrápou.

Předposlední zastávka. Vyšli na chodbičku, snad jim pomůže průvodčí. A najednou přátelský pozdrav, známý hlas. "Ahoj, kam jedete?" Z ničeho nic je tady někdo, kdo třeba pomůže. Kamarádka, majitelka malé cestovní kanceláře. Je ochotná udělat, co je v dané situaci možné. Pokouší se tedy statečně, nejdřív naprosto nenápadně, hole vyprostit, ale spící se zase ohánějí. Nakonec se jí podaří spáče částečně probudit. Teď se jen s nimi domluvit, ale komunikace je poslední, na co by chtěli přistoupit. Na němčinu nereagují, na angličtinu také zvlášť ne, chtějí spát, nechtějí komunikovat. Nejsou schopni pochopit, co se po nich chce. Nakonec jim to přece jenom dojde a laskavě dovolují kamarádce, aby vyndala hole, hezky ležící na sedadlech. Potom zase rychle usnuli a spali a spali. Spali asi až do Prahy, kde si možná mysleli, že se jim všechno jenom zdálo.

Nečekaně nalezení přátelé jsou rádi, že to dopadlo tak a ne jinak. Že žádný z těch neznámých neměl pistoli, nebo možná měl a jen ji nepoužil? Tolik si přáli spát a mít od celého světa pokoj, že by se asi bránili nejen zuby a nehty. Tento příběh dokazuje, že "našinec" na cestách nesmí ani na chvíli přestat myslet a zapomínat dávat věci na svoje místo. A také, že je dobré mít vždycky na cestách ještě jednu náhradní hůl složenou někde v zavazadle..