Spolkové země východní části SRN musely přebudovat celý zdravotnický systém podle předpisů západní části, včetně transformace psychiatrické péče. V lůžkových zdravotnických či sociálních ústavech pro duševně postižené platí zákaz používat klecová a síťová lůžka. To je však jen jeden malý detail transformace, která proběhla hlubším způsobem. Sasko je jednou z dobrých ukázek toho, že zásadní změny v systému poskytování péče jsou nejen realizovatelné, ale že mohou přinést pozitivní efekt pro pacienty i profesní pracovníky. Na prvém místě převzalo Sasko z předpisů západní části Německa opatření, podle něhož rozhoduje o nedobrovolné hospitalizaci soudce a v urgentních situacích správní úřad (za spolupráce s psychiatry případně i policie). Psychiatři tak přestali vystupovat vůči pacientům jako represivní orgán, což podle odborníků posiluje důvěru mezi lékařem a nemocným.

Novou zákonnou úpravou ochranných opatření, pokud při hospitalizaci dojde k urgentnímu závažnému ohrožení zdraví nebo života nemocného či jeho okolí, se Sasko dostalo na úroveň těch nejvyspělejších států, které maximálně zredukovaly nepříjemné zásahy vůči pacientovi. Do těchto opatření Sasko nezařadilo užití léčiv, ale jen "odnětí nebo upření nebezpečných předmětů, sledování pacienta během noci, jeho oddělení od ostatních pacientů, omezení pobytu venku, umístění do zvláštní bezpečné místnosti a případně upoutání". S užitím léčiv či dalších druhů léčby se počítá spíše jen pro plánovanou péči, pro kterou musí poskytnout souhlas buď sám pacient, nebo jeho zákonný zástupce a při rizikových výkonech (elektrokonvulzní terapie aj.) také soud.

K dalším transformačním změnám v oblasti saské psychiatrie patří ustavení zemské komise pro provádění systematických a zpravidla předem neohlášených kontrol v ústavech i na ambulantních pracovištích. Při zemském úřadu působí také poradní komise, v níž odborníci pro ústavní, ambulantní a domácí péči společně koncipují celkovou organizaci potřebných služeb. Ve spolupráci se správním úřadem funguje i pověření ustavené psychiatrické služby k návštěvám "rizikových" jedinců v jejich domácnosti za účelem zpracování podkladů pro úřední pomoc duševně postiženému (správní úřad na základě získaných informací případně předloží soudu návrh na hospitalizaci). Dobře koncipovaná spolupráce mezi všemi druhy příslušných odborných služeb maximálně umožňuje snižovat potřebu lůžkové péče ve prospěch péče ambulantní. Saský zemský úřad rovněž finančně zajistil zvláštního "mluvčího pacientů" pro oblast psychiatrie.

Zemský úředník odpovědný za psychiatrii dostává zprávy od kontrolní komise, mluvčího pacientů i odborných poradních komisí. Je povinen na zjištěné nedostatky reagovat a nejméně každé dva roky musí o stavu psychiatrie informovat zemský parlament. Saský zákon o pomoci duševně nemocným a jejich hospitalizaci je stručná norma, avšak obsahuje vše podstatné. Řeší se v ní i mezní okamžik, kdy personál smí proti vůli dotčené osoby poskytnout umělou výživu, jakým způsobem a v kterých situacích lze provést osobní prohlídku u pacientů, aby nedošlo k porušení mezinárodních konvencí.