Ačkoliv lidé na vozíku jen těžko shánějí práci a často žijí na hranici nouze, návštěva některých kulturních představení je stojí několikrát víc peněz než ostatní diváky. Vyplývá to z letošního průzkumu občanského sdružení Život bez bariér z Nové Paky, jehož členové se snaží lidem na vozíku pomáhat s řešením jejich každodenních problémů.

"Dřív bylo pravidlem, že zdravotně postižený s průvodcem platil polovinu vstupného a jeho asistent měl vstup zdarma. V poslední době se stále častěji stává, že vozíčkář musí zaplatit plné vstupné za sebe i za doprovod a má tak vlastně kulturu ze všech nejdražší," konstatoval zmocněnec sdružení Josef Fučík. Na vině je podle něj bezohlednost některých organizátorů a platné znění vyhlášky o požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou pohyblivostí, podle něhož pořadatelé mohou, ale nemusí vozíčkářům slevu ze vstupného poskytnout. "Potom se může stát, že za návštěvu jednoho z koncertů květnového festivalu Muzika Paka jsem musel zaplatit plné vstupné za sebe i za svůj doprovod. Místo možné padesátikoruny jsem zaplatil tři stovky. Obdobně jsem dopadl i při vystoupení skupiny Katapult na místním zimním stadionu," uvedl packý vozíčkář. "Vůbec o tom nevím. Určitě to nebyl náš záměr. U pokladen bývají brigádníci, kteří možná nevěděli, jak v takovém případě postupovat. Pokusíme se najít nějaké řešení, aby se to při příštím ročníku neopakovalo," sdělila Eva Drahovzalová ze sdružení Open Art, které festival Muzika Paka pořádá. Pačtí vozíčkáři si naopak nemohou vynachválit pořadatele v nedalekých Lázních Bělohradě, kteří je na jeden z programů letošního Kulturního léta pustili zdarma do parku až k podiu včetně dvou asistentů, auta a přívěsu s elektrickým vozíkem. Obdobně dobré hodnocení si u členů sdružení Život bez bariér vysloužili i pořadatelé Staropacké pouti a Vackova Vysokého Veselí, kteří postiženým dokonce vyhradili parkování, pomohli je vynést z aut na vozíky a dali jim přednost ve frontě na občerstvení. "Vím, že je náročné v dnešním tvrdém ekonomickém prostředí uspořádat kulturu bez prodělku. Pořadatel ale o nic nepřijde, pustí-li postiženého s průvodcem na jeden lístek, tedy za polovic. Vydělají obě strany. Vozíčkář příště přijde zas a většinou s sebou vezme i další příbuzné. Navíc pro postiženého je nemožné z šestitisícového důchodu uhradit všechny náklady spojené s nehybností a ještě ušetřit dvakrát měsíčně na kulturu," uvedl Fučík.