Ve čtvrtém patře hlavní budovy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na náměstí Jana Palacha naleznete Mediatéku Jazykového centra FF UK. Mediatéka je cizojazyčná multimediální studovna, ve které najdete moderní počítače s jazykovými programy, učebnice pro prezenční samostudium anglického, německého, francouzského, španělského, ruského a latinského jazyka, cizojazyčné audio a videoprogramy a rozsáhlou nabídku anglických a amerických filmů na VHS/ DVD se skrytými anglickými titulky. Součástí je i speciální fond s počítačovými programy a videoprogramy o kultuře a historii neslyšících v USA a ve Velké Británii, a také výukové programy amerického a britského znakového jazyka. Tento fond je svým rozsahem u nás ojedinělý.

Hlavním projektem Mediatéky je v současné době výuka angličtiny pro neslyšící studenty oboru čeština v komunikaci neslyšících. Výuku však mohou navštěvovat i sluchově postižení studenti z jiných fakult. Také já se svou nedoslýchavou spolužačkou z Pedagogické fakulty UK sem chodíme na angličtinu. PhDr. Daniela Janáková, CSc., nás nejen učí anglicky, ale je i vedoucí Mediatéky, koordinátorkou výuky angličtiny pro neslyšící na českých vysokých a středních školách a koordinátorkou cizojazyčného studia handicapovaných studentů FF UK. Velký kus svého srdce věnovala neslyšícím. Jejím cílem je umožnit i neslyšícím co nejefektivnější studium angličtiny. Začínala úplně od nuly.

Jak jste se dostala k výuce neslyšících a jaké byly její začátky?

" Na jaře roku 1998 mne požádala paní profesorka Macurová, zda bych se ujala výuky angličtiny pro neslyšící studenty 1. ročníku nově otevíraného oboru na FF UK čeština v komunikaci neslyšících. Nejdříve jsem to odmítla, protože až do té doby jsem učila angličtinu pouze slyšící studenty a s výukou neslyšících jsem neměla žádné zkušenosti. Ale protože to nikdo jiný z učitelů angličtiny na FF UK dělat nechtěl, nakonec jsem souhlasila.

V úplných začátcích jsem musela neustále žádat o grantové projekty, abych mohla tuto specializovanou výuku angličtiny na FF UK realizovat. Chtěla jsem se také dozvědět něco blíže o komunitě neslyšících. Když už jsem se téměř vzdala naděje, přišla nečekaná pomoc z Fullbrightovy nadace, která mne vyslala na půlroční vědeckou stáž na Gallaudetovu univerzitu a do Národního technického institutu pro neslyšící ( NTID) v Rochesteru, USA. V USA jsem našla mnoho nových přátel, a právě američtí kolegové nám pomohli získat pro výuku angličtiny pro neslyšící hodně materiálů a darovali nám rozsáhlý knižní fond. V USA se mi také podařilo sehnat další sponzory a uzavřít dohody o spolupráci a různé grantové projekty. Například americká nadace Friends of the Czech Republic umožnila studium na Gallaudetově univerzitě nadané neslyšící studentce Radce Novákové, ale velice pomohlo a pomáhá českým neslyšícím různými rozvojovými grantovými projekty také MŠMT ČR. Z těchto grantových prostředků byla pořízena poměrně rozsáhlá filmotéka, ale také speciální technické vybavení, např. americké televize pro vysílání v normě NTSC a videorekordér/ DVD zobrazující skryté anglické titulky, které jsou pro neslyšící studenty nezbytné.

Po mém návratu z USA jsme s Mgr. Tvrdíkovou z Jazykového centra FF UK začaly společně vytvářet osnovy výuky angličtiny pro neslyšící na českých vysokých školách. V roce 2000 jsem uspořádala první mezinárodní seminář na téma Výuka angličtiny pro neslyšící na českých VŠ a SŠ. Na semináři vystoupili kolegové z Gallaudetu, NTID, a z Univerzity ve Wolverhamptonu ve Velké Británii, ale zúčastnili se ho kromě českých učitelů i učitelé neslyšících z Irska, Norska, Švédska, Rakouska, Polska a Ruska.

Po semináři se mi podařilo získat další granty, a tak jsem mohla začít organizovat Letní školy angličtiny pro neslyšící studenty FF UK, které se již třikrát konaly na Gallaudetově univerzitě. V roce 2002 jsem také umožnila účast několika neslyšícím studentům na mezinárodním kongresu Deaf Way II ve Washingtonu, kde Petr Vysuček, jeden z mých prvních neslyšících studentů, vystoupil s referátem o stavu vzdělávání českých neslyšících a o činnosti organizace Pevnost.

Letos v červnu proběhne další , Letní škola', tentokrát na anglické univerzitě v Bristolu, což by mělo především umožnit porovnání obou modulů cizojazyčné výuky neslyšících: britského s americkým. Tato univerzita je šestou nejlepší co do hodnocení kvality poskytovaného vzdělání ve Velké Británii. Na podzim zde mají zahájit svá premagisterská studia psychologie a pedagogiky neslyšící studentky FF UK Lucie Půlpánová a Magda Vojnarová."

Budou studovat se slyšícími, či neslyšícími studenty?

" Jejich studium bude probíhat v Centru pro studia neslyšících na Univerzitě v Bristolu, kde se výuka realizuje v britském znakovém jazyce ( BSL) a kde studují převážně neslyšící. Učitelé tohoto centra jsou buď slyšící, kteří při výkladu a komunikaci se studenty používají výhradně BSL, nebo učitelé neslyšící."

Jak to vypadá s financováním jejich studijního pobytu v Anglii?

" Prostředky na letenky si studentky sehnaly samy. Na úhradu školného a ostatních nákladů přispěje japonská nadace Nippon, která má jako jeden z důležitých bodů ve svém programu pomoc vzdělávání handicapovaných skupin na mezinárodní úrovni. V srpnu také společně připravujeme mezinárodní odborný seminář."

Můžete nám o tomto plánovanému semináři říci něco bližšího?

" Jistě, mezinárodní seminář na téma Výuka angličtiny pro neslyšící na českých VŠ a SŠ se bude konat v termínu od 22. 8. do 27. 8. 2004. Zúčastní se ho i zahraniční lektoři z USA, Velké Británie a Ruska. Pořádáme ho proto, abychom se mohli podělit o poznatky a sdílet zkušenosti i s těmi učiteli, kterým se nedostalo možnosti navštívit specializovaná pracoviště v Anglii a v USA, a přesto chtějí poskytovat neslyšícím studentům kvalitní cizojazyčnou výuku. Čím více se nám podaří zkvalitnit vzdělávání českých neslyšících, tím spíše se jim podaří obstát na trhu práce a úspěšně konkurovat slyšícím kolegům. Seminář bude zaměřen prakticky, tedy především na metodické aspekty výuky angličtiny pro neslyšící. Již zmíněný první seminář byl spíše obecný. V současné době je již na seminář přihlášeno z řad vyučujících i studentů anglického jazyka šedesát pět účastníků. Přihlášky jsou už víceméně uzavřeny, ale v případě opravdového zájmu je mne možné kontaktovat e- mailem a požádat o dodatečné zařazení. Můj e- mail je Daniela. Janakova@ ff. cuni. cz. Dále je možné se dozvědět mnoho informací o semináři a jeho průběhu i o samotné výuce angličtiny pro neslyšící na webových stránkách http:// jc. ff. cuni. cz/ mmp/ mmp. htm ( heslo angličtina pro neslyšící)."

Jak vypadají vaše hodiny angličtiny pro neslyšící?

" Při výuce je vždy přítomna tlumočnice a zapisovatelka. Hlavním problémem je, že bohužel neovládám český znakový jazyk, a proto nikdy nevím, zda je tlumočeno přesně to, co právě vykládám. V hodinách hovořím buď česky, nebo anglicky, hodně také píši na tabuli, používám zpětný projektor s fóliemi, případně video. Do budoucna je ale třeba vychovat novou generaci učitelů angličtiny, kteří budou ovládat také znakový jazyk, a to na takové úrovni, aby jím mohli látku neslyšícím studentům sami vyložit a obešli se ve výuce bez tlumočníka."

Na jaké úrovni ovládají vaši tlumočníci anglický jazyk?

" To je různé. Moji první tlumočníci byli v angličtině téměř stejnými začátečníky jako moji neslyšící studenti, což situaci z hlediska možných chyb v porozumění a interpretaci výkladu dost komplikovalo. V současné době se ale situace postupně zlepšuje. Dnes jsou tlumočníci většinou i sami studenty FF UK, nebo ovládají angličtinu alespoň na mírně pokročilé úrovni, což jim nesporně tlumočení neslyšícím studentům hodně ulehčuje."

Myslíte, že by byli lepšími učiteli angličtiny pro neslyšící slyšící učitelé se znalostí ZJ, nebo učitelé neslyšící?

" Na tuto otázku je těžké odpovědět jednoznačně. Z hlediska toho, kdo má blíž k neslyšícím, je to určitě neslyšící učitel. Ten ví nejlépe, jaké metody výuky fungují v jazykové výuce neslyšících nejefektivněji. Mám- li však situaci hodnotit objektivně, pak bohužel musím přiznat, že v současné době nemáme žádného učitele, který by uměl perfektně oba jazyky: anglický i znakový. Mladá učitelská generace by měla studovat zároveň angličtinu i znakový jazyk. Ale taková kombinace na vysokých školách v České republice, pokud vím, prozatím neexistuje. Na většině zahraničních vysokých škol však ano. Další podstatná věc je, že pokud chceme na místa vysokoškolských učitelů angličtiny pro neslyšící získat kvalitní absolventy, budeme jim muset dát vyšší plat. A pokud jde o vykonávání učitelské profese neslyšícími, samozřejmě je to klidně možné. Právě na Gallaudetu jsem se setkala s řadou výborných neslyšících učitelů angličtiny. Ale myslím, že pokud se chtějí čeští neslyšící stát vysokoškolskými učiteli, měli by nejprve sami vystudovat stejné obory jako studenti slyšící, v daném případě anglistiku buď na FF UK, nebo na Pedagogické fakultě.

Současnou situaci lze nyní alespoň částečně řešit: neslyšící student či učitel může být velmi dobrým pomocníkem slyšícímu učiteli při procvičování učiva, a to zvláště s neslyšícími studenty začátečníky, kteří potřebují zpočátku hodně individuální péče. Spolupráce slyšícího učitele s neslyšícím asistentem ( tzv. tutorem) je v tomto směru velmi užitečná. Nezastupitelná je však prozatím role slyšícího učitele například při nácviku překladu odborných anglických textů do češtiny. Neslyšící mají zpravidla poměrně malou slovní zásobu jak v angličtině, tak i v češtině, narážejí na mnohovýznamovost anglických slov, se kterou zpočátku dost těžce zápasí. Takže vlastně společně s angličtinou je třeba s nimi procvičovat i češtinu. Slyšící mají obecně vzato o něco lepší písemný projev z hlediska pravopisných a stylistických chyb než neslyšící. Tak je tomu ale i v zahraničí, kde neslyšící kolegové, pokud chtějí něco publikovat na veřejnosti, většinou požádají o korekturu své slyšící kolegy. Někteří neslyšící však nechtějí, aby do jejich textu bylo slyšícími jakkoli zasahováno. Mají svou hrdost, a tak raději publikují s drobnými chybami. Je to různé."

A co neslyšící Radka Nováková, vaše bývalá studentka? Nyní také učí angličtinu neslyšící studenty na FF UK.

" Radka měla poměrně velmi dobrou angličtinu, už když přišla na FF UK. Vycestovala na Gallaudetovu univerzitu v USA, kde se v angličtině opravdu zdokonalila. Je nadaná, bylo by dobře, kdyby v budoucnu vystudovala ještě anglistiku. Třeba by mohla být jednou z těch, kdo mne v budoucnu nahradí. Prozatím se podílí na mé výuce tím, že procvičuje probírané učivo s neslyšícími studenty začátečníky."

Myslíte si, že je pro neslyšící studenty cizího jazyka důležitá správná gramatika, nebo se má klást větší důraz na to, aby se uměli domluvit i za cenu mnoha chyb?

" Zastávám názor, že jazyk má především sdělnou, tedy komunikativní funkci. V první fázi by neslyšící měli být schopni se trochu domluvit a porozumět jednoduššímu psanému textu. Ale ve druhé fázi je si třeba uvědomit, že jsme na vysoké škole, a že také neslyšící absolventi musí mít odpovídající vysokoškolské znalosti. Je pravda, že v této první etapě jsem musela částečně snížit náročnost zkoušky z angličtiny pro neslyšící, protože běžné zkoušky na úrovni zahraničních certifikátů by většina z nich prozatím nezvládla. Ale doufám, že je to opatření pouze dočasné a že již brzy, jakmile začnou neslyšící studenti přicházet na VŠ ze SŠ lépe připraveni, bude moci jít laťka znovu nahoru."

Můžete srovnat výuku slyšících a neslyšících studentů?

" Neslyšící i nedoslýchaví studenti prozatím přicházejí na VŠ s velmi špatnou jazykovou průpravou, takže většinou musíme začínat s výukou zcela od začátku. Jenže tak by tomu na VŠ být nemělo, je to příliš velká ztráta času. Také proto pořádám semináře pro učitele angličtiny, abychom navázali s kolegy ze SŠ kontakt a společně tuto situaci zlepšili tak, aby studenti přicházeli ve všech důležitých předmětech na vysokoškolské studium lépe připraveni. Možná by potom bylo možné některé z nich integrovat do výuky mezi studenty slyšící, jako je tomu například v NTID v Rochesteru. Co se týče typologie chyb, je zajímavé, že neslyšící i slyšící dělají vesměs tytéž chyby. Pro všechny studenty je velmi obtížná široká a pestrá škála anglických časů, časová souslednost, frázová slovesa a předložkové vazby. Ke specifickým chybám neslyšících patří právě předložky, zájmena, trpný rod a průběhové formy anglických časů. Neslyšící přicházejí navíc s malou pojmovou a slovní zásobou, chybí jim latinské gramatické názvosloví atd., a tak často probíráme to, co mělo být dávno vysvětleno a probráno na ZŠ nebo SŠ. Výuka je o dost pomalejší v porovnání se slyšícími, studenti jsou dříve unavení, hůře se koncentrují, potřebují více přestávek, případně střídat různou činnost, aby se udržela jejich pozornost. Znalosti každého jednotlivce jsou na jiné úrovni."

Navštívila jste mnoho zahraničních škol, kde studují neslyšící. Kde byla podle vás výuka jazyka nejefektivnější?

" Upoutala mne především Gallaudetova univerzita, NTID, CSUN v Northridge v Kalifornii, dále Johnson Community College v Kansasu, což je mezistupeň mezi SŠ a VŠ, a podobný vzdělávací institut v irském Dublinu. Nesmím zapomenout ani na anglické univerzity v Bristolu a Wolverhamptonu. Všude jsou ve výuce neslyšících dále než my. Na Gallaudetově univerzitě dokonce zhruba o 150 let, vždyť i její rektor, Dr. King Jordan, je neslyšící. Lze těžko objektivně říci, kde je výuka nejefektivnější, spíše bych řekla, že každá univerzita má svůj vlastní učební modul, který preferuje. Nakolik moduly vyhovují vzdělávání neslyšících, to by měli posoudit především oni sami.

Překvapily mne spíše zahraniční učebny pro neslyšící, které většinou nemají okna s krásným výhledem, a na místo toho jsou po celém obvodu místnosti tabule, aby byla dána možnost co největšímu počtu studentů procvičovat probírané učivo zároveň. V USA probíhá výuka převážně prostřednictvím znakového jazyka nebo znakované angličtiny, případně prostřednictvím kódované komunikace, tzv. " cued speech". V Británii je situace poněkud jiná - poměrně často se vedle všech předchozích metod výuky používá i totální komunikace. Angličtina je ovšem pro tamní neslyšící druhou mateřštinou, ale i oni se většinou učí základům dalšího cizího jazyka, např. němčiny, ruštiny, francouzštiny či španělštiny."

Ve svém metodickém průvodci vyslovujete názor, že neslyšící Američané umějí lépe odezírat než Češi.

" Je pravda, že neslyšící v USA i Anglii umí poměrně dobře odezírat, a mnoho neslyšících se chce učit také mluvit, ale rozdíl je v především v přístupu: mohou se sami svobodně rozhodnout, zda se chtějí naučit mluvit. Pokud chtějí, měly by jim být k tomu vytvořeny ty nejlepší podmínky. V opačném případě ale, podle mého názoru, nemají být k tomu nuceni. Moji první neslyšící studenti se odmítali učit anglicky mluvit, chtěli komunikovat pouze znakovým jazykem nebo písemně. Ale moji noví studenti se většinou chtějí učit také mluvit a procvičovat nesnadnou anglickou výslovnost. Byla jsem tou změnou dost překvapená, protože jsem byla zvyklá na přístup opačný."

Jaké máte plány a přání do budoucna?

" Chtěla bych vytvořit v Mediatéce dobré podmínky pro samostudium cizích jazyků také studentům nevidomým a slabozrakým, pro něž jsem již dříve začala budovat anglickou audioknihovnu. V současné době jsem podala další grantový projekt zaměřený na vybudování dvou speciálně vybavených počítačových stanovišť pro tyto studenty. V Mediatéce naleznou nevidomí studenti rovněž cvičné verze zkušebních testů z anglického jazyka v Braillově písmu, jak byly již před lety připraveny ve spolupráci se střediskem Tereza na pomoc jejich cizojazyčnému studiu.

Mým největším přáním ale je včas vychovat tým svých nástupců. Aby nás bylo více a abych mohla předat mladým kolegům vše, co jsem vybudovala, včetně zahraničních kontaktů a dobře se rozvíjející spolupráce. Chtělo by to alespoň dva nebo tři absolventy doktorandského programu FF UK nebo Pedagogické fakulty."

Věřím, že se vám to podaří! Děkuji za rozhovor a přeji vám hodně úspěchů.