http://www.infoposel.cz --- tisk článku --- 28.07.2004, 07:29 --- rubrika " Zdraví "
Rehabilitační a fyzikální medicína v roce 2004Rehabilitaci definuje WHO jako celospolečenský proces (ve smyslu tzv. ucelené, komprehenzivní rehabilitace) a představuje koordinovanou snahu znovu zařadit člověka postiženého na zdraví následkem nemoci, úrazu nebo vrozené vady do aktivního života. Podle OSN je kvalita úrovně rehabilitace kritériem kulturní úrovně společnosti. Z celého rozsáhlého a složitého komplexu rehabilitace se ve zdravotnictví realizuje léčebná rehabilitace. Obor rehabilitační a fyzikální medicína zastřešuje pracovníky nejrůznějších profesí podílejících se na léčebné rehabilitaci v nejrůznějších typech zdravotnických zařízení.
Malá kapacita léčebné rehabilitace v ČR
Léčebná rehabilitace by měla provázet pacienta od počátku jeho pobytu ve zdravotnickém zařízení, tedy už od přijetí na oddělení urgentní medicíny. Jedině tak můžeme výrazně zasáhnout proti vzniku zbytečných sekundárních změn zvyšujících následně náklady na léčení a přispět k maximálně možnému návratu ztracených či omezených funkcí. Dalším problémem je včasné umístění pacienta na lůžko, kde se mu dostane adekvátní léčebné rehabilitace. Obecně lze říci, že v ČR je stálý nedostatek lůžek včasné i následné léčebné rehabilitace oproti doporučením WHO. Podle nich by mělo být například v Praze 300 lůžek včasné (akutní) a 700 lůžek následné rehabilitace. V posledních letech sice pozorujeme transformaci řady zdravotnických zařízení na tzv. rehabilitační, ale skutečná léčebně rehabilitační péče se na těchto lůžkách neposkytuje vždy ve zcela dostatečné míře a kvalitě. Potřebné počty fyzioterapeutů a ergoterapeutů spolu s lékaři odbornosti RFL v nově vznikajících zařízeních nejsou vždy zcela zajištěny. Kromě toho také zcela chybí zařízení poskytující vysoce specializovanou a déletrvající péči. Po dlouhých letech vznikly sice spinální jednotky, což je velmi záslužné, ale byla by zapotřebí stejně vybavená i honorovaná pracoviště například pro pacienty po kraniocerebrálních traumatech, po cévních mozkových příhodách atd. Oddělení akutní (intenzivní) rehabilitace jsou sice schopna takovou péči poskytnout, ale doba hospitalizace je omezena sestupnou úhradou od pojišťoven a tři až čtyři týdny hospitalizace v případě pacientů s těžkým funkčním postižením je nesmyslně málo.
Lze ale říci, že máme-li dostatek prostředků, umíme poskytnout pacientovi maximálně možnou kvalitní péči na úrovni srovnatelné s civilizovaným světem. Bohužel léčebná rehabilitace je jen jednou ze součástí komplexní péče o pacienta a absence zákona o ucelené rehabilitaci spolu se státem organizovaným a kontrolovaným systémem ucelené rehabilitace vede k problémům při resocializaci zdravotně postiženého pacienta. Už v 50. letech spočítali ekonomové v USA, že dolar investovaný do rehabilitace se státu čtyřikrát vrátí - zkrácením pracovní neschopnosti, zaměstnáním osob, které by jinak byly odkázány na sociální podporu atd. Místo ucelené rehabilitace končící zařazením do zaměstnání odpovídajícího vzdělání a schopnostem se můžeme setkat s umístěním například pacientů s míšním poraněním v domovech důchodců, nebo v lepším případě s izolací v domácím prostředí.
Chybí indikační seznam
Pracovní skupina výboru odborné společnosti rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS JEP v současnosti pracuje na přípravě jed-notného indikačního seznamu pro následnou rehabilitaci v jednotlivých typech zařízení. Často kritizované lázně mají totiž jako jedny z mála zařízení následné rehabilitace jasně daný indikační seznam pro příjem pacientů a přesně stanovená pravidla - dobu léčení a minimální objem poskytované péče. To zcela chybí u jiných typů lůžkové rehabilitace. Není přitom sporu o tom, že by se při indikaci balneoterapie měla dodržovat všechna indikační kritéria tak, aby využití lázeňské základny bylo vskutku racionální. Dalším "hitem" posledních let je zavedení systému DRG v oblasti úhrad zdravotní péče. Není zcela jasné, jaké postavení bude mít rehabilitační léčba. Bude-li platba skutečně za diagnózu, nikdo nebude "zbytečně" prodlužovat hospitalizaci o pobyt na rehabilitačním oddělení či klinice příslušné nemocnice a bude snaha se pacienta zbavit za každou cenu, i když by to prodloužilo a následně prodražilo jeho léčení a rekonvalescenci. Na straně druhé ne každá diagnóza je indikována k pobytu na rehabilitačním lůžku. Diagnóza plátci zdravotní péče nic neřekne o funkčním stavu pacienta. Neexistují-li doporučené postupy, které by zohlednily a indikovaly terapii na základě funkční kapacity pacienta, hrozí, že snaha ušetřit bude korunována prodražením léčebné péče.Letos byly přijaty dva klíčové zákony. V prvním došlo k vymezení rehabilitační a fyzikální medicíny jako základního oboru tak, jak je to běžné ve většině států EU. Ve spolupráci s Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví už byla vypracována struktura specializačního vzdělávání v rozsahu a struktuře srovnatelné se státy EU. Další zákon o nelékařských profesích konečně vymezil postavení, úlohu a kompetence fyzioterapeutů a ergoterapeutů. Co zákony a vyhlášky s nimi spojené skutečně přinesou oboru a jeho pracovníkům, ukáže až budoucnost.
MUDr. Jan Vacek,
přednosta kliniky rehabilitačního lékařství FN Královské Vinohrady
a předseda Společnosti pro rehabilitační a fyzikální medicínu ČLS JEP
Autor: MUDr. Jan Vacek
Zdroj: Zdravotnické noviny
Infoposel.cz - informační systém pro zdravotně postižené
Copyright © 2000-2024 Veleta, o.s.