Evropské unii se nelíbí, že české ústavy pro mentálně postižené používají postele ohraničené síťkami. Ty se ale ohrazují tím, že ochranná lůžka jsou pro samotnou ochranu klientů a jejich spolubydlících.

Slatiňany - Ve zdejším Ústavu sociální péče (ÚSP) žijí tři stovky mentálně i tělesně postižených lidí. Patnáct z nich musí být zejména v noci odděleno od ostatních, a to postelí se sítí.

Nemístná kritika

Britský nedělník Sunday Times nedávno opět kritizoval ústav v Rábech s tím, že zavírá klienty do klecí.

"V žádném případě s tím nesouhlasím. Ochranná lůžka, která jsou i u nás, jsou teď jediným řešením, jak se postarat o bezpečnost klienta i ostatních obyvatel," tvrdí ředitel ÚSP Slatiňany Miroslav Kubín. Klienti mají kromě mentálního postižení i psychiatrickou diagnózu. Ta je léčena ambulantně přímo v ústavu, kam dochází psychiatr nebo pedopsychiatr.

"Právě tito odborní lékaři síťové lůžko indikují. Navíc k tomu dávají svůj písemný souhlas opatrovník nebo zákonní zástupci klienta," upřesňuje Kubín. Hranice mezi umístěním postiženého člověka v ústavu nebo v psychiatrické léčebně není daná - klientovi je jednou lépe, jindy hůře. Proto někteří pobývají v postelích se sítí tehdy, kdy se jejich stav změní k horšímu.

"Uvedu konkrétní případ - máme u nás klienta, kterého fascinují zorničky očí jeho spolubydlících. Nemáme tolik nočního personálu, aby byl pod neustálým dozorem, a tak ho večer umístíme do ochranného lůžka," dodává Kubín. Jak se zachovat, aby ústavy normám Evropské unie vyhověly? V první řadě jsou to samostatné pokoje pro klienty, kteří vyžadují neustálý dohled. To znamená obrovský finanční výdaj stejně jako platy osobních asistentů.

"Nikdo se nepozastaví nad tím, že psychiatrické léčebny mají mříže a uzamykatelné dveře. Když my použijeme postel se síťkou, je to předmětem kritiky. Ale pokud nebudou prostředky na jednolůžkové pokoje nebo osobní asistenty, jiné řešení zatím nevidím," míní.


Staráme se o všechny

Mezi veřejností stále přežívá názor, že se mentálně postižení nedostanou ven a nikdo se o jejich duševní stav nestará. To ředitel Kubín odmítá s tím, že je každému, a to i s nejhlubší retardací, věnována individuální péče.

"Chodíme na procházky, každý absolvuje výchovně vzdělávací proces - i když je schopen vnímat je deset minut denně," ujišťuje Miroslav Kubín.