Ve Francii příslušejí občané k pojišťovně podle charakteru své profese a v závislosti na typu pojišťovny, k níž patří, podléhají některým rozdílným podmínkám. Jsou rozlišovány tři druhy povinného pojištění pro příslušná povolání, u nichž se například liší výše spoluúčasti či částky refundace nákladů vynaložených pojištěnci. Pokud jde o drahé nebo "nepostradatelné" léky, všechny pojišťovny je musejí hradit plně. Avšak u dalších druhů léčiv se úhrady liší podle druhu pojišťovny, a to v rozmezí od 65 do 90 procent z ceny přípravku (léky s bílým označením) či od 35 do 90 procent (léky se žlutým označením). Podobně rozdílně jsou jednotlivými druhy pojišťoven hrazeny náklady na zdravotní pomůcky, ovšem u finančně náročných položek (například vozíky pro tělesně postižené) je stanoveno stoprocentní krytí z pojistného. Výkony lékařů, zubních lékařů či porodních asistentek kryjí jednotlivé pojišťovny v rozmezí 70 až 90 procent.

Regulovaný systém poplatků pacientů je stanoven u veřejných a soukromých smluvních nemocnic. U nich jsou určeny pevné poplatky při hospitalizaci (10 až 13 eur za den), pokud pobyt v nemocnici trvá déle než 24 hodin a pokud se nejedná o takzvanou dlouhodobou hospitalizaci.

Zároveň jsou ovšem stanoveny skupiny pacientů a zdravotních stavů, u nichž všechny pojišťovny zajišťují plné krytí nákladů na vyšetření a léčbu. Týká se to zejména závažných onemocnění a invalidity, od spoluúčasti jsou však osvobozeny také například těhotné ženy. Speciální kategorií jsou sociálně slabí jedinci. Pokud příjem občana v předchozím roce nedosahoval částky 6800 eur, zařídí mu jeho pojišťovna takzvané univerzální krytí péče (CMU). Pojištěnci v tomto režimu mají právo na plné hrazení všeho, co potřebují z medicínských důvodů, včetně léčiv, zubní protetiky nebo brýlí.

Pokud jde o poplatek při hospitalizaci, všechny typy pojišťoven musejí od spoluúčasti osvobodit mimo jiné těhotné ženy v posledních čtyřech měsících těhotenství, při porodu a 12 dnů po porodu. Osvobození od plateb se týká rovněž invalidů s postižením převyšujícím 85 procent, hospitalizací v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a sociálních případů.

V současné době francouzské pojišťovny (bez rozdílu toho, které profese k nim příslušejí) apelují na zákonodárce, aby jim pomohli více regulovat náklady na péči, neboť spoluúčast nezabránila deficitům. Náklady pojišťoven na péči meziročně vzrostly o sedm procent za rok 2002 a o 6,4 procenta za rok 2003. Nicméně pojišťovny mezitím (než se parlament odhodlá k reakci na nové záměry vlády) průběžně zpřesňují smlouvy s poskytovateli péče tak, aby se náklady alespoň zčásti dostaly pod větší kontrolu. Například výdaje na péči o těhotné ženy a rodičky regulují pojišťovny prostřednictvím nové smlouvy o správné léčebné praxi. V ní se upřesnily vztahy mezi porodními asistentkami, praktiky i specialisty, včetně podmínek vzdělávání nebo zajišťování kontinuity péče. Těhotná žena má právo na plné krytí osmi "sezení" v rámci přípravy na porod. Pojišťovny přitom zdůrazňují, že jde o právo, nikoliv o povinnost, s tím, že všechny ženy tuto přípravu nepotřebují. Podobné regulace zakomponované do pojmu zvyšování kvality péče se vyskytují také ve smlouvách s lékaři.