Filantropie a dobrovolnictví jsou v české společnosti dosud v plenkách. O tom, co je možno udělat pro jejich podporu prostřednictvím práce se školní mládeží, jsme si povídali s Klárou Aronovou z občanského sdružení AGNES v Praze.

Co je posláním občanského sdružení AGNES?

Občanské sdružení AGNES se zaměřuje na vzdělávání v oblasti neziskového sektoru. Jeho nabídka je určena nejen lidem, kteří v neziskovém sektoru pracují, ale i těm, kteří se o něm chtějí poučit. Pořádáme například roční pomaturitní kurz pro mladé lidi, kteří začínají přemýšlet o své budoucnosti a ještě nevědí, zda ji spojí s neziskovým sektorem. Součástí našich vzdělávacích aktivit je i osvěta na středních školách.

V čem osvěta na středních školách spočívá a jak dlouho se jí věnujete?

S osvětou na středních školách jsme začali zhruba v roce 2000 v rámci projektu "Gabriel ve škole". Tento projekt probíhal v Praze, Brně, Ostravě, Liberci a Berouně a skončil v roce 2003. V rámci projektu probíhaly na středních školách přednášky o filantropii a dobrovolnictví a zároveň byla studentům nabídnuta možnost zapojit se do dobrovolnické práce. Na tento projekt jsme v loňském roce navázali projektem "Občanská společnost ve škole".

Jakou dobrovolnickou práci studentům nabízíte?

Nabízíme jak jednorázovou dobrovolnou činnost, kdy studenti mohou vypomáhat nárazově při nějakých akcích, např. pomoci s organizací "Dětského dne", "Mikulášské pro děti", pomoci s organizací Trhu neziskových organizací "NGO Market" a dalších jiných. A nebo, pokud se studenti rozhodnou věnovat se dobrovolnictví pravidelně, jim nabízíme dlouhodobou dobrovolnickou činnost podle jejich zájmu a zaměření. Snažíme se studentům nabídnout co nejširší škálu uplatnění, spolupracujeme s různými typy neziskových organizací (např. Kontakt bB - výpomoc při rehabilitace tělesně postižených dětí, Městský úřad Praha 6 - doučování romských dětí). Také studentům nabízíme exkurze do organizací např. Green Doors, Máme otevřeno?, ekologická organizace Toulcův dvůr, Jahoda - dobrovolnické centrum a další. Každý student si samozřejmě může vybrat podle oblasti, která ho zajímá. Někdo chce pracovat s dětmi, někdo se starými lidmi, někdo s menšinami, někdo je zaměřen na ekologii - dobrovolnická práce se může uplatnit v řadě velmi různorodých oblastí.

Musíte si neziskové organizace pro práci se středoškoláky vybírat?

Ano, některé organizace například s dobrovolníky vůbec nepracují a pro některé jiné je problém přejímat zodpovědnost za mladé lidi, kteří ještě nedosáhli 18 let. Takže neziskové organizace se někdy spolupráci brání, což je škoda, protože mladí lidé jim mohou velmi pomoci.

Jaký máte z osvěty na školách pocit, je takováto aktivita dostatečná?

Myslím, že splnila to, co se od ní očekávalo. Jejím primárním cílem bylo studenty informovat o tom, jak fungují neziskové organizace a co je jejich posláním. I v průběhu projektu jsme se přesvědčili o tom, že je to potřebné, protože studenti o fungování neziskových organizací opravdu vědí jen velmi málo. Například si těžko dovedou představit, co vlastně znamená pojem "nezisková" organizace. Prostřednictvím exkurzí do vybraných neziskových organizací jsme studentům umožnili, aby si udělali konkrétní představu o jejich činnosti. Důležité mi také připadá, že studenti, které problematika zaujala, měli příležitost se na nás obrátit a my jsme jim poskytli další informace, nebo jim zprostředkovali práci v neziskové organizaci podle jejich výběru. Takže v tomto smyslu si myslím, že projekt užitečný je, ale určitě by se dalo dělat mnohem více.

Máte nějakou představu o tom, co by to mohlo být?

Mám velmi konkrétní představu, protože se nám podařilo navázat spolupráci s německou organizací, která se zabývá stejnou problematikou a má velmi dobré výsledky. Tato organizace usiluje o navázání spolupráce mezi školou a neziskovou organizací v jejím okolí. Součástí její práce je rovněž návrh užitečného projektu nebo aktivit, na kterých by mohla být spolupráce založena a příprava žáků a pedagogů k této spolupráci. Tyto aktivity se snaží zabudovat jako součást výuky na školách pod názvem "Sociální praktika pro studenty". Jako příklad mohu uvést například projekt "Hudba překonává bariéry mezi generacemi". V blízkosti jedné školy se nachází domov pro staré nevidomé lidi, ve kterém je k dispozici velký koncertní sál. Vzhledem k tomu, že tento sál nebyl využíván, rozhodli se realizátoři projektu navázat spolupráci mezi školou a domovem. Spolupráce byla navázána na 18 měsíců a žáci z blízké školy navštěvují pravidelně seniory a společně "dělají muziku". Tato aktivita se stala plnohodnotnou součástí vyučování. Kromě toho, že žáci mohou využívat různých hudebních nástrojů, které tento sál nabízí a vyplnit tak atraktivněji hodiny hudební výchovy, jsou rovněž konfrontováni se situací starých nevidomých lidí, dozvídají se o problémech života nevidomých, což může dále přispívat k rozvoji jejich osobností.

Vzpomenete si ještě na nějaké jiné příklady společných aktivit, které Vás zaujaly?

Vzpomínám si na akci, kterou učitelé zorganizovali společně s jedním pečovatelským domem, který se stará o tělesně postižené. Studenti měli doprovodit postižené, většinou lidi na vozíku, přes půl města na výstavu "Já a můj svět". Tento projekt jim opět nabídl příležitost nahlédnout do života handicapovaných lidí a vidět, jaké každodenní problémy s sebou život na vozíku přináší. (Například když byli nuceni hledat správnou zastávku metra, na které se dá s vozíkem vystoupit a když ji konečně našli, zjistili, že musejí jít delší kus pěšky.) Domnívám se, že právě takové konfrontace se sociálně potřebnými lidmi nebo s různými sociálními skupinami lidí nutí studenty přemýšlet i o svém životě z trochu jiného úhlu. Věřím, že takové aktivity vedou k rozvoji tolerance a odpovědnosti u mladých lidí.

S jak starými dětmi vaše partnerská organizace pracuje?

S dětmi ve věku žáků 2. stupně naší základní školy a naší střední školy. Projekt je třeba vždy přiblížit věku dětí. Například do zmiňované spolupráce s domovem pro nevidomé seniory se zapojily již děti jedenáctileté.

Co se chystáte udělat pro to, aby takovýchto zajímavých projektů přibývalo i na našich školách?

Právě v rámci projektu "Občanská společnost ve škole", který je zatím zaměřen jenom na Prahu, bychom rádi navázali trvalejší spolupráci s některými školami a naši osvětovou činnost rozšířili o projekty podobné projektům našich německých kolegů. Tedy pokusili se propojit školní aktivity s aktivitami neziskových organizací v jejich okolí. Pokud se nám to povede, budeme se snažit naši činnost postupně rozšiřovat. Důvod, proč jsme projekt omezili na Prahu, byl ryze praktický. Tím, že zde sídlíme, známe zde lépe terén a koordinace projektu je snazší. Věřím tomu, že pokud se nám práce bude dařit, podaří se nám propracovat metodiku projektu, budeme spolupracovat s dalšími organizacemi v jiných částech ČR, které budou realizovat podobné projekty. I v současné situaci budeme rádi fungovat jako konzultanti pro partnery z jiných částí republiky.

Máte pocit, že to budete mít těžší než Vaši němečtí kolegové?

Obávám se, že se může projevit to, že v české společnosti nemá dobrovolnictví tradici a závažnost výchovy v této oblasti nemusí všichni považovat za natolik důležitou, aby se stala plnohodnotnou součástí školní práce. Pokud tomu tak bude, je to ale další dobrý důvod pro realizaci projektu. Podaří-li se nám oslovit mladé lidi, máme naději, že se v blízké budoucnosti stanou filantropie a dobrovolnictví přirozenou součástí našeho života, tak jako je tomu ve všech vyspělých zemích. Já v tuto chvíli ale nemohu říci, jak budou školy na naši nabídku reagovat, protože my jsme zatím s pedagogy vlastně nepracovali. Obraceli jsme se více na žáky, což bylo na místě, když jsme je chtěli informovat a nabídnout jim spolupráci. Chceme-li, aby byly projekty a aktivity zaměřené na dobrovolnickou práci integrální součástí výuky, musíme se obracet na vedení školy a učitele a přesvědčit je o užitečnosti dlouhodobé spolupráce.

Jakou podobu by podle Vašeho názoru měly mít v budoucnu dobrovolnické aktivity na našich školách?

Velmi užitečné by mi připadalo, kdyby si každé dítě v rámci studia na střední škole, a později možná i na základních školách, vyzkoušelo, co to znamená někomu pomáhat. Domnívám se, že k tomu mohou posloužit právě projekty založené na dobrovolnické práci. Připadá mi to důležité pro osobnostní rozvoj mladých lidí, pro rozvoj jejich odpovědnosti, tolerance, sociálních dovedností jako komunikace, empatie a podle mě se již děti mohou učit tomu, jak se tzv. "občansky angažovat". Bezprostřední zkušenost mladým lidem umožní pochopit problémy, kterým čelí znevýhodněné skupiny, což je důležité nejen pro rozvoj jejich sociálního cítění, ale i schopnosti účinně pomáhat. Nechceme mladé lidi do dobrovolnické práce nutit, to by bylo dost paradoxní, ale chtěli bychom, aby se s ní všichni v rámci studia seznámili. Domnívám se, že jim to může být užitečné i při rozhodování o svém budoucím studiu či pracovním uplatnění.

Klára Aronová pracuje v občanském sdružení AGNES jako koordinátorka vzdělávacích projektů. Vystudovala bakalářské studium na Fakultě humanitních studií UK v Praze, nyní si dodělává magisterské studium zaměřené na problematiku občanského sektoru.

S dotazy týkajícími se možností dobrovolnické práce pro středoškolské studenty a námětů na středoškolské dobrovolnické projekty v místě Vašeho působení se obracejte na Kláru Aronovou, AGNES, Jelení; aronova@agnes.cz.