Už se vám někdy stalo, že jste potkali člověka s červenobílou holí? Mnozí se mylně domnívají, že červené pruhy na bílé holi jsou upozorněním pro řidiče, že silnici přechází nevidomý člověk. Držitelé takové hole jsou však hluchoslepí lidé.

V České republice žije podle odhadu odborníků asi 1.500 - 2.000 hluchoslepých lidí. Hluchoslepota je jedno z nejtěžších zdravotních postižení. Vzniká při souběhu sluchové a zrakové vady. Postižený člověk ztrácí kontakt s lidmi a světem. V naší společnosti žijí lidé, u nichž se projevuje různá hloubka poškození těchto dvou smyslů. Nejzávažnějším postižením je úplná hluchoslepota. Podle hloubky postižení se člověk ocitá v izolaci, která způsobuje ztrátu jeho přirozených duševních a funkčních schopností žít důstojným, plně lidským životem.

Problematika takto postižených osob byla dlouhou dobu zanedbávána, jak ze strany veřejnosti, tak i ze strany veřejných orgánů. Ztráta nebo vážné poškození sluchu a zraku nezbavují člověka odvěké touhy žít, bavit se a realizovat se jako všichni ostatní zdraví lidé. Jen ochotní průvodci a tlumočníci mohou vyvést hluchoslepého člověka z izolace a pomoci mu k důstojnějšímu životu.

Komunikace s hluchoslepými lidmi je komplikovanější, ale je možná. Člověk může téměř vždy kompenzovat své ztracené smysly. Pokud se používá mluvené řeči (při komunikaci s osobami se zbytky sluchu), je třeba mluvit čelem k hluchoslepému člověku, v tichém prostředí, srozumitelně a pomalu. Také je možné vpisovat abecedu do dlaně. Speciálním komunikačním systémem hluchoslepých lidí je pak Lormova abeceda - pojmenovaná podle Hieronyma Lorma. Písmenům abecedy jsou přiřazena určitá místa na dlani ruky. Zásadou této komunikace je dotýkání se jedním nebo několika prsty určitých míst na dlani hluchoslepé osoby.

V západní a severní Evropě se hluchoslepí lidé dorozumívají převážně znakovou řečí, která však u nás nebyla dosud rozvinuta. Blýská se však na lepší časy: tým pracovníků z katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UP Olomouci totiž vyslovil ochotu tento komunikační systém vytvořit.

Studenti tedy nyní pátrají po spoluobčanech, kteří jako neslyšící hovoří znakovou řečí a v důsledku zhoršování svého zraku musí tuto komunikaci přizpůsobovat novým podmínkám. Snaží se najít pravidlo, které by mohli použít pro přeměnu znakového jazyka neslyšících na znakový jazyk hluchoslepých.