Život člověka odkázaného na invalidní vozík není jednoduchý. Denně se setkává s nejrůznějšími překážkami, které zdravý jedinec ani nevnímá. Třeba jednoduchý úkol přejít ulici. Pro "chodce" otázka několika vteřin. Pro vozíčkáře často těžko řešitelný problém. Jaké jsou z pohledu vozíčkáře Karlovy Vary? Tuto otázku jsme položili Robertu Schneiderovi.

"Copak pohyb po ulicích, ten ještě zvládám. Jsem totiž poměrně fyzicky zdatný. Ale jinak jsou Karlovy Vary pro vozíčkáře prokleté," míní Schneider. Už jenom nakupování. Stavební zákon sice ukládá, že obchod musí mít bezbariérový vstup. Je tomu tak ale vždy?

"Rozhodně ne. Vezměte třeba obchody s mobilními telefony. Až na ten v pasáži u kina Čas dělí od vozovky všechny alespoň jeden schod. A i ten může být pro vozíčkáře nepřekonatelným problémem. Nechápu, jak takový obchod mohou vůbec zkolaudovat! Je sice pravda, že lidé, zvláště mladí, jsou dnes velice ochotní, ale vozíčkář raději spoléhá na svoje síly," líčí jeden z problémů Schneider.

Karlovy Vary jsou vyhlášeným lázeňským městem. Rok co rok přijíždí mnoho těch, kteří tráví svůj život na invalidním vozíku.

"Vím ale o mnoha lidech z Česka, kteří sem nejezdí jenom kvůli tomu, že život na vozíku není v Karlových Varech nejjednodušší. Třeba jenom zábava. Člověk musí město znát více než dokonale, aby věděl, kam se na vozíku dostane. Restaurace a kluby, které jsou více či méně bez problémů přístupné, se dají spočítat na prstech. A to už nemluvím o takové samozřejmosti, jako jsou veřejné záchodky. Skutečně bezbariérový tady není snad ani jeden. A tak se musí vozíčkář spolehnout na benevolenci hotelů," doplňuje Schneider.

V Karlovarském kraji žije asi osm tisíc lidí s postižením pohybového aparátu.

"Osobně jich znám asi šest. Myslím si, že ostatní raději zůstávají doma. Život na vozíčku totiž opravdu není jednoduchý," dodává Karlovarák.