Ve společnosti přetrvává názor, že osobní asistence je nadstandardní služba. Jinak to vidí sami zdravotně postižení, kteří se s její pomocí chtějí lépe zařadit do normálního života. Jejich organizace v rámci ČR usilují o to, aby i osobní asistence byla uzákoněná.

"Tuhle práci dělám už čtrnáct let a nejméně deset se hovoří o tom, že se dostane mezi ostatní sociální služby a dosud se nestalo se nic," uvedla včera vedoucí strakonického centra služeb pro zdravotně postižené Drahoslava Kolářová. Komplikuje to situaci, když žádají o finance. Není výjimkou odezva, že je to něco víc než základní péče. Problémem je i to, že osobní asistence dosud nemá mantinely, které by jí oddělovaly od pečovatelské služby. Ani v rámci školy není jasné, který žák potřebuje asistenta a který speciálního pedagoga.

Dalším úskalím jsou finance. Prostřednictvím projektu žádají vždy v předcházejícím roce o prostředky a dovídají se až na začátku toho dalšího, jak to dopadlo, a tak leden a únor jde z jakýchsi rezerv. Výrazně v této oblasti pomáhá úřad práce. "Vloni nám částečně hradil plat zaměstnance, který tuto službu dělal a musím říci, že jsme s ním byli spokojeni. Doufám, že spolupráce bude pokračovat i v roce letošním," dodala Dana Bošková ze strakonického centra. Pouze prostředky z ministerstva práce a sociálních věcí by totiž určitě nedostačovaly. Centrum má nyní dva osobní asistenty, jednoho z nich na zkrácený úvazek. Počet klientů však stále narůstá.