Přestože si členové vlády od premiéra Špidly po ministry Sobotku, Palase či Škromacha i v regionech Hodonínska a Břeclavska takřka "podávají kliku" a všichni slibují, co udělají, aby nerostla nezaměstnanost, skutečnost je přesně opačná.

Na okrese Hodonín opět narostla nezaměstnanost a míra nezaměstnanosti je oproti listopadu o další procentní bod vyšší - 15,8 %. Přitom nejvyšší je právě v regionu Hodonínska, kde dosahuje 16,7 %. Počet registrovaných uchazečů o práci narostl z 11 662 na 12 428. Volných míst má úřad v nabídce 584, avšak neodpovídajících skladbou profesnímu složení žadatelů, přičemž má třeba pouze tři místa pro osoby zdravotně postižené. Z listopadových 10,75 % poskočila míra nezaměstnanosti na současných 11,65 % na sousedním Břeclavsku. Počet celkem registrovaných klientů úřadu narostl z 8795 na 7362, tedy během prosince o 567 osob. Počet volných míst naopak ještě poklesl z 269 na 251. Nejvyšší mírou - 15,05 % - je už tradičně postižen region Mikulovsko...

Nejdříve musí být nač se rekvalifikovat

Jak ale patrno, nikoho z mocných to z klidu nijak nevyvádí, premiér Vladimír Špidla suverénně tvrdí, že to co činí, činí správně a v r. 2006 prý bude míra nezaměstnanosti sedmiprocentní. Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach avizuje další opatření k posílení aktivní politiky zaměstnanosti, jako jsou rekvalifikace či zpřísnění podmínek pro možnost odmítnutí nabízené práce, aby se lidé místo aktivního hledání nového zaměstnání prý nemohli "zašívat" na úřadech práce, nebo nemocenské, jejíž dávky byly již z téhož důvodu také náležitě upraveny. Pomineme-li, že rekvalifikace mohou mít význam pouze tehdy, když je známa dlouhodobá potřeba profesí v tom kterém odvětví a oboru, což u nás dnes není schopen nikdo definovat ani vzdáleně, vychází z toho pouze jediný fakt. Totiž, že to povede k jedinému - přimět lidi pracovat i za minimální mzdu, udržování levné pracovní síly, nízkých mzdových nákladů a ještě intenzivnějšímu vykořisťování.

"Když nechceš, můžeš jít" se stává zaklínadlem

To konečně potvrzuje už řada faktorů, týkajících se postavení zaměstnanců, kteří jsou de facto vydáni na milost a nemilost zaměstnavatelům. A tím větší měrou, jak rostou počty nezaměstnaných. Příkladem může být třeba vyjádření zaměstnanců mlékárny v Hodoníně, kteří napsali: "Pracujeme ve firmě, o jejímž bezpráví ví nejen zaměstnanci, ale i úřad práce. Pracujeme na doraz šest i sedm dnů v týdnu včetně státních svátků. O nějakém volnu na relaxaci si můžeme nechat jenom zdát. Nikoho nezajímá zákonem určených 150 přesčasových hodin. Zkrátka - nemůžete přijít do práce, nemusíte chodit už vůbec. Nezaměstnaných je přece spousta. Nabízí se tedy otázka `Jsme svobodní lidé v demokratické společnosti, nebo v očích našeho vedení bezprávní otroci?' Možnost volby v našem regionu s takovou mírou nezaměstnanosti je tedy bezpředmětná. A finanční prostředky, které nám firma za otrockou práci vyplácí na hranici samého minima, nám samozřejmě neumožňují hledat uplatnění jinde, zejména když má člověk děti a bytové zázemí!"

Možná nebudou chtít vědět ani lidé, až se bude vracet dolů

Ano, taková praxe se stává takřka běžnou, včetně toho, že lidem nejsou vypláceny mzdy za odvedenou práci, jak se s tím dlouhodobě potýkají třeba zaměstnanci Ferrometu Group v nedalekém Veselí nad Moravou a v řadě jiných firem. A nikde se nemohou dovolat spravedlnosti. Těžko se chce uvěřit, že o těchto poměrech ministr Škromach jako bývalý odborářský předák v Jihomoravské armaturce nemá ponětí. Spíše se nabízí odpověď, že o tom, poté co ho vlastně lidé jako odborového předáka, prezentujícího se jako nepodplatitelný zastánce práv zaměstnanců, vynesli do Poslanecké sněmovny, ministerského křesla, a poté co zaměnil odborářský dres za tričko ČSSD, spíše nic vědět nechce. Jenomže lidé si pamatují a na to, aby si udržel jejich přízeň, určitě nevystačí jenom se svým širokým nic neříkajícím úsměvem nebo jedním dnem stráveným na invalidním vozíku za asistence televizních kamer...