Mírně stoupající je zájem o znalost znakové řeči, která umožňuje komunikaci s neslyšícími a mezi nimi. Počet neslyšících a nedoslýchavých v České republice není přesně znám, odhaduje se na 300 tisíc lidí.

Na Jihlavsku některé údaje hovoří o třech stovkách sluchově postižených. Komunikace ve znakové řeči je kromě možnosti odezírání jediným způsobem dorozumění se s neslyšícím v přímém kontaktu. Lidé, kteří navštěvují kurzy znakové řeči, ale zdaleka nejsou jen neslyšící. Například v kurzu, který v současnosti probíhá v prostorách Jihlavské unie neslyšících, nemá nikdo z jeho osmi účastníků problém se sluchem. Jejich důvody k naučení se znakové řeči jsou různé. Od snahy dorozumět se s neslyšícím kamarádem po záměr lepšího uplatnění v zaměstnání.

"Mně se bude znalost znakové řeči hodit pro povolání. Jsem zdravotní sestra a do nemocnice se dostanou neslyšící, takže je třeba se s nimi nějak domluvit," říká Martina Chalupská.

"Já jsem nyní v devátém ročníku základní školy a chystám se jít na pedagogickou školu, takže předpokládám, že v budoucnu ve školce či škole se mi to bude hodit. Už odmalička mě znaková řeč hodně zajímala, a když jsem se dozvěděla o kurzu, začala jsem chodit," vysvětluje Tereza Šimková.

Další účastnice kurzu Andrea Havelková má neslyšící kamarády. Předpokládá však také, že znakovou řeč uplatní ve svém budoucím povolání. Podle účastníků kurzu je něco úplně jiného naučit se základní prvky znakové řeči a přímo komunikovat s neslyšícím. Nelze říct, za jak dlouho se lze obecně naučit znakovou řeč na komunikativní úrovni, každému to trvá jinak dlouho.

Hana Baráková učí znakovou řeč čtyři roky. Sama se ji naučila před deseti lety. Přivedla ji k tomu skutečnost, že měla neslyšící kamarádku. Lidi, kteří se učí znakovou řeč, je podle ní obtížné nějak charakterizovat.

"Jejich důvody jsou různé, někdo to potřebuje do zaměstnání, jiný má někoho blízkého neslyšícího. Někteří se ji učí i proto, že jim pomůže lépe se vyjadřovat. Ve znakové řeči se totiž musí zjednodušovat, mluvit jasně, otevírat se pusa. Pomáhá to k přirozenějšímu projevu.

"K opravdovému porozumění neslyšícímu je potřeba podle Barákové učit se alespoň dva roky. "Není to jen ukazování, je třeba poslouchat, co chce řečník vyjádřit, a při komunikaci s neslyšícím zjednodušovat, aby to pochopil, protože neslyšící mají menší slovní zásobu."