Opuštěným a handicapovaným dětem v ašském dětském domově pro děti do tří let a v ústavu sociální péče postupně otevře svou náruč 27 vybraných dobrovolníků. Ti budou až do června 2004 v rámci stejnojmenného projektu zmíněná zařízení navštěvovat a věnovat svou péči, úsměv a pohlazení jejich malým obyvatelům.

Okraj republiky na okraji zájmu

Projekt Otevřená náruč, s nímž přišlo občanské sdružení Člověk hledá člověka, se rozhodly podpořit Nadace Eurotel a Nadace Terezy Maxové. Bez nich by podle slov Milušky Magenheimové, vedoucí duše občanského sdružení, projekt zahájený loni v listopadu nemohl vzniknout. V jeho průběhu budou proškolení dobrovolníci dětem nápomocni, a to zejména o víkendech, ale nejen o nich. První ašský dobrovolník už přijel k dětem na víkend před Vánocemi. "V letech 2001 až 2003 jsem v rámci průzkumu našeho sdružení pro Nadaci Terezy Maxové navštívila 80 ústavů v republice, které pečují o opuštěné děti. Měla jsem tak možnost porovnat konkrétní instituce i možnosti dětí. Aš leží na samém západním okraji republiky a také, bohužel, na okraji zájmu sponzorů a dobrovolníků, kteří by dětem mohli pomoci. Přitom ve zdejším dětském domově do tří let a v ústavu sociální péče je přibližně 90 dětí. Rozhodli jsem se tento fakt změnit. Projekt potrvá osm měsíců, to je doba, za kterou bychom si přáli najít několik desítek přátel dětí tohoto ústavu, kteří zůstanou, i když naše sdružení projekt ukončí," řekla Právu Magenheimová. Ve výběru ašského zařízení podle ní sehrál velkou úlohu i fakt, že se sdružení nepodařilo v republice najít mnoho ředitelů dětských domovů, kteří byli zamýšlené spolupráci nakloněni. Podle Magenheimové ani ty nejšikovnější a nejlaskavější sestřičky nestíhají, mají-li na starosti osm až deset dětí, věnovat se všem. "Procházela jsem místnostmi, kde leželo osm postýlek s miminky. Jedno měla sestřička v náruči a sedm jich žalostně plakalo. Stačilo dotknout se jednoho dalšího a bylo o pláč méně. Řekla jsem si, že tohle by se přece dalo řešit," vzpomíná Magenheimová. Proto vznikl projekt s názvem Otevřená náruč, která je pro každé malé dítě tím nejdůležitějším.

Kdo se může stát dobrovolníkem

Ne každý z ulice se do tohoto projektu může přihlásit. Zájemce, který sdružení kontaktuje, vyplní podrobný dotazník, podstoupí pohovor s psycholožkou. Uspěje-li, je pozván na schůzku k technickým náležitostem projektu a absolvuje seminář k problematice opuštěných dětí. Pak s Miroslavem Rákosem, ředitelem domova v Aši, podepíše smlouvu o dobrovolnické spolupráci. Občanské sdružení Člověk hledá člověka, jehož působnost je celorepubliková, se obrátilo na vyšší odborné a vysoké školy sociálního, zdravotního a pedagogického zaměření, a to především v Praze, ale také v Plzni a Hradci Králové. Do této chvíle se ozvalo 48 dobrovolníků, 27 jich bylo přijato. Hlásí se hlavně ženy, ale také muži, studenti, maminky, babičky, dokonce celé rodiny. Jak ovšem řekla Magenheimová, pro mnohé je Aš daleko a cesta sem a zpátky stojí nemalé prostředky. Vybraných 27 dobrovolníků v této chvíli ale postačí k tomu, aby po dvou lidech pokryli tři čtvrtiny víkendů. Dalším zájemcům se však sdružení nebrání.

Co očekávají?

"Především zlepšení situace na oddělení, kdy je prakticky nemožné, aby se sestra individuálně věnovala jednotlivým dětem. Předpokládáme, že se proškolený dobrovolník zapojí do výchovné práce a bude se dva dny moci individuálně věnovat jednomu až dvěma z nich. Každé dítě má zpracován tzv. individuální výchovný plán, kde jsou popsány jeho slabiny a postupy, jak je odstranit. Předpokládám, že po šesti měsících provedeme u vybraných dětí kontrolní psychologické vyšetření a očekávám podstatné zlepšení psychomotorického vývoje," uvedl Rákos, který na nabídku sdružení okamžitě pozitivně zareagoval. Ašské zařízení poskytuje komplexní péči (zdravotní, výchovnou, sociální) 90 dětem od narození do 3 let věku a dětem s těžkým mentálním a zdravotním postižením od 3 do 18 let. U první skupiny dětí se zařízení snaží dosáhnout co nejkratšího pobytu a vrátit je buď zpět do jejich původní rodiny, nebo najít náhradní. Každý rok v Aši přijímají přibližně 80 dětí, z nich se zhruba 50 vrací zpět do své rodiny, zbytek předává domov do nové adoptivní či pěstounské rodiny. Najít takovou rodinu je hlavním cílem dětského domova. A plnit se ho daří, v posledních sedmi letech nemuselo být přeloženo žádné dítě po dosažení hraničního věku do jiného dětského domova.