Rada Evropské unie 3. prosince 2001 oficiálně vyhlásila rok 2003 Evropským rokem osob se zdravotním postižením.

Základní principy a cíle Evropského roku osob se zdravotním postižením ( dále jen ERZP) byly:

• přijetí antidiskriminačních zákonů, které prosazují rovné příležitosti pro osoby se zdravotním postižením v Evropě
• zvýšení povědomí veřejnosti o právech osob se zdravotním postižením a o 7ochraně před diskriminací ( osoby se zdravotním postižením čelí mnohonásobné diskriminaci)
• zajištění služeb, které by zvýšily možnosti zapojení osob se zdravotním postižením do života společnosti a umožnily jim tak nezávislý způsob života
• specifická opatření pro zdravotně postižené ženy a příslušníky menšin
• ohled na specifické potřeby osob se zdravotním postižením v procesu plánování všech aktivit společnosti
• podpora přístupu k zaměstnání, a to zejména na otevřeném trhu práce
• dialog a spolupráce s osobami se zdravotním postižením a organizacemi, které hájí jejich zájmy.

Hlavní pozornost měla být věnována antidiskriminační legislativě se zaměřením na zaměstnanost, vzdělávání a mobilitu ( volný pohyb osob). Vláda České republiky 19. června 2002 přijala usnesení č. 644/ 2002 Sb., kterým se Česká republika oficiálně přihlásila k účasti na Evropském roku.

Jaké změny k lepšímu se tedy v České republice udály? Byly vytýčené cíle splněny? Naplnil uplynulý rok očekávání zdravotně postižených? O odpovědi jsem požádala předsedu Národní rady zdravotně postižených ( NRZP) Václava Krásu.

V úvodu našeho rozhovoru pan předseda zdůraznil, že za úspěch v rámci ERZP považuje především skutečnost, že se již intenzivně pracuje na obecném antidiskriminačním zákonu. V něm je také zahrnuta problematika zdravotního postižení. Je zde definováno, že diskriminace z důvodu zdravotního postižení není možná. Zákon sice ještě nebyl přijat, úkol tedy nebyl splněn zcela, ale už se pracuje na paragrafovém znění (pozn. redakce: na jaře příštího roku by měl být zákon projednáván v parlamentu).
Václav Krása dále uvedl, že z hlediska NRZP si Česká republika také vede velmi dobře při přípravě mezinárodní úmluvy OSN. Za Českou republiku byli na jednání o úmluvě delegováni JUDr. Pavel Ptáčník z Vládního výboru pro zdravotně postižené občany a Mgr. Stanislava Machovcová z odboru koncepce soc. zdravotní politiky ministerstva práce a sociálních věcí.

Změnilo se něco v rámci cílů ERZP, co se týče zrovnoprávnění přístupu ke vzdělání, zvýšení zaměstnanosti a zapojení lidí se zdravotním postižením do společnosti?

" V České republice se prakticky nic nezměnilo. Usilovali jsme o rozšíření služeb umožňujících širší zapojení osob se zdravotním postižením do společnosti, ale bohužel chybí zákon o službách sociální péče. Nezměnilo se nic ani v oblasti vzdělávání. Zákon o školských asistentech, který vznikl z iniciativy Olomouckého kraje, nakonec nebyl poslaneckou sněmovnou přijat.

Nedošlo ani ke zrušení námi požadovaného tzv. "institutu osvobození od školní docházky", který zbavuje povinnosti vzdělávat se z důvodu zdravotního postižení. Chceme, aby škola měla z hlediska legislativního povinnost vzít každého žáka do vzdělávacího procesu. Dnes to totiž záleží na přístupu školy - zda mají bezbariérové vybavení, či nikoliv. A to je problém, protože děti se zdravotním postižením nemají rovný přístup ke vzdělání.

Co se zaměstnanosti týče, nový zákon o zaměstnanosti sice vychází vstříc našim potřebám, ale opatření jsou nedostatečná, neboť nezaměstnanost zdravotně postižených se i nadále prohlubuje.

My jsme usilovali o vytvoření fondu, kam by šly pokuty z neplnění povinného procenta zaměstnávání zdravotně postižených osob. Peníze by pak směřovaly jako odměny těm zaměstnavatelům, kteří povinné procento splňují více. To se nepodařilo. Dále prosazujeme zvýšit daňovou úlevu těm zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 50 procent osob se zdravotním postižením. To je nyní v jednání na úrovni Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Problém zaměstnanosti je velmi vážný."

Zdravotně postižení lidé si často stěžují i na diskriminaci při přijímání do zaměstnání. Zde by možná mohl pomoci připravovaný antidiskriminační zákon, o němž jste se zmiňoval v úvodu. Lidé by měli jakousi legislativní " páku" proti zaměstnavatelům. Pokud by byli přesvědčeni, že nebyli přijati z důvodů svého postižení, mohli by například firmu žalovat.

" Diskriminace v přijímání do zaměstnání je celoevropským problémem. V Evropě je 80% nezaměstnanost zdravotně postižených a my se jí v České republice již blížíme. Vyřešit tento problém, to je běh na dlouhou trať, a my stejně nebudeme umět ho vyřešit definitivně. Najít účinné mechanismy je velmi těžké. NRZP vytváří řadu aktivit, které se daří, pomáhá tomu také spolupráce s Vládním výborem pro zdravotně postižené občany. Jde o to, aby ten zdravotně postižený člověk, který má schopnosti a chce pracovat, mohl. Může být chvilku nezaměstnán, to se koneckonců stává, ale musí mít naději. Jakmile jednou o práci přijde, musí mít šanci jinou sehnat. Předěl s novou legislativou asi nenastane. Záleží na vzdělání lidí a jejich aktivitě, aby lidé vyvíjeli různé iniciativy. Může se pomoci legislativními nástroji a my se pereme (pozn. red.: NRZP), aby byly co nejlepší, aby vůbec byl zájem tyto lidi zaměstnávat. Tomu mohou pomoci daňové úlevy a příspěvky."

Někdy se mi zdá, že se společnost o problémy lidí se zdravotním postižením nezajímá, a to platí i pro média. Jaká je vaše zkušenost?

" Pokud chceme, aby se společnost skutečně zajímala o lidi se zdravotním postižením, je třeba ji přesvědčit, že jde o problém celé společnosti, nejen o problém lidí s postižením. Medializace se nám myslím již daří. Novináři sami volají, zajímají se, docházejí na tiskové konference, které NRZP svolává apod. Problém je v tom, že média uchopí problém povrchně, málokdy jdou až k podstatě. Také mi vadí, že pořady věnované zdravotně postiženým lidem nereagují na aktuální problémy. Spíše ukazují, co my, lidé se zdravotním postižením, dokážeme. Chápu, že to je dobré, ale zakrývá to skutečný stav věci. Když se o problémech nemluví, běžnému občanovi se zdá, že zdravotně postižení žádné problémy nemají. Zejména veřejnoprávní televize by měla o problémech všech menšin informovat aktuálně."